Roky a roky

[spojly spojly] Jsou (mini)série, které bojují s tím, že mají málo materiálu na to naplnit celou svou stopáž, tak nás občas nutí meditovat nad často úplně zbytečnými scénami, které děj nikam neposouvají. A pak je Years and Years, který by rád vyprávěl O VŠEM a O VŠECH a ze všech úhlů a s přesahem a ideálně se stal nejrelevantnějším současným dílem na zeměkouli, vedle kterého by Black Mirror vypadalo jak seschlá hlava domorodce. Jenomže na to nemá dostatečný prostor, rozpočet a energii. A obecně si myslím, že takto velkopansky celou látku pojmout je hlavně záležitost ega tvůrců. Takhle se série otře o populismus, konzervatizmus, nacionalismus, vlastnictví médií, transhumanitu, migrační vlny, klimatickou krizi, terorismus, globalizované banky, odosobňování vztahu mezi státem a občanem, aktivistickou vyhořelost, celoevropskou nestabilitu, potřebu segregace, deep-fakes a desítky dalších dnes skloňovaných témat, aby to pak uzavřela výstřelem z raketometu a dodávkou projíždějící plot. Jak se série blíží totiž ke konci, čím dál více vyplouvá na povrch její bezradnost a nesoustředěnost, díky níž se zásadní změny odehrávají náhle a lusknutím prstu, protože už nestíhá ukazovat, co k nim vedlo, takže je většinou pak dovysvětluje zpětně a jejich efektu si dodává neskutečně lacinou kýčovitou jakoby epickou hudbou, která zní jak ukradené samply od Nightwish. Tuhý a rychlý produkční proces pak naznačuje zjevná lacinost a odfláknutost jak vykreslení světa blízké budoucnosti, tak režijní práce, kterou ale nelze omluvit nízkým rozpočtem, když si člověk vzpomene třeba na předloňský maďarský Jupiter Holdja a jeho schopnost vykreslení zmatené a chaotické Evropy. Oceňuji dobře napsané postavy měšťáckých idiotů (až bude Rory Kinnear někdy hrát postavu, kterou byste nechtěli zamlátit do země, zavolejte mi), oceňuji pár scénáristických detailů (monolog Vivienne Rook naznačující, že ona není hybatelem děje či scéna voleb, kdy černoška s gayem volí konzervativce a labouristy pak čerstvě její manžel, protože mu banka zmizela s prachama, jejich sestra, která strávila celý život lidskoprávním aktivismem pak samozřejmě nevolí vůbec), ale to všechno padá s legračním závěrem a-la young adults spiklenecké filmy, kde se jako všechno změní tím, že hrdinové nahackujou všechny televize světa záběrama uprchlíků za ploty v detenčních centrech. Což jako asi prý pak změnilo Anglii. Já bych jen rád zmínil, že na záběry uprchlíků za ploty v detenčních centrech se lidi dívají již čtyři roky místo reklam a pokud to s někým nehne, tak to je ta lepší varianta. (08.08.2019)

„Zbavit se netvora znamená jen probudit tím nějakého dalšího.” - „Chci vědět, kam míříme.” „Do krytů, jestli nenapravíme počasí.” +++ Zdařilá britská minisérie Roky a roky nechává diváky nahlédnout prostřednictvím dramatických osudů rozvětvené rodiny Lyonových do blízké budoucnosti a ten pohled není vůbec příjemný. Vše působí natolik realisticky a místy až děsivě, že jsem se absolutně nechala strhnout a příběh hltala jako smyslů zbavená. Russell T. Davies si dal na mnohovrstevném scénáři skutečně záležet a vypiplal ho do nejmenších detailů, přičemž každá epizoda je doslova napěchovaná informacemi, chytrými nápady či dějovými zvraty. Ačkoliv už to dávno vím, přesto mě hluboce zasáhla ústřední myšlenka celého seriálu, že si za všechno, co nás i náš svět čeká a nemine, můžeme sami. Ani nastíněná vize, že pokud nic neuděláme s počasím, tak budeme někdy v budoucnu nuceni žít v krytech, bohužel není daleko od pravdy. Závěrečné láskyplné vyznění provázené nadpozemsky krásnou hudbou mě po všech těch emocionálně vypjatých scénách dojalo k slzám. (95%) (06.07.2021)

"Pamatujete, když nám zprávy přišly nudné?" Jedna britská rodina v utahující se smyčce klimatických změn, ekonomické krize, nových technologií, migrace, fake news a vzestupu populistů vedoucích zemi rychle směrem k policejnímu státu a koncentrákům. Znepokojivé a depresivní, o to víc, že je to vše divákovi víc než povědomé a rodinka je sympatická a v druhé půlce jsem si nad jejími osudy i pobrečel. Na konci to ale šlo trochu moc do sci-fi. (07.08.2019)

Spoilery. První Roky slíbovaly komorní mrazivě plíživou vizi blízké dystopické budoucnosti v duchu Black Mirror. Druhá polovina seriálu zvolnila a byla vlastně dost krotká - jako by si nás tvůrci připravovali na další série. Dopady klimatických změn, pádu globálních trhů, protekcioinismu, totalitárních politických tendencí a dezinformací působily, jakoby se děly kdesi v dálce a až na vyjíímky jen s minimálním dopadem na hlavní hrdiny, což je ale do určité míry obhajitelné tím, že hlavní hrdinové se pohybují na ose vyšší až nižší střední třída a tedy pro ně dopady nejsou tak... konečné, jak ve stejnou dobu musely být pro opravdu chudé. Chytré mikrodrama zaměřené na život jedné rodiny, zasazené do kontextu globálních socio-ekologicko-politických poryvů se přelilo v lehce protimluvné, naivní a scénáristicky líné vyprávění v duchu velkých dějin. Prostý lid svrhl (?) tyrana, svůj díl viny - a moc změny - neseme všichni. Meh. Za zhlédnutí to ale stojí. (18.07.2019)

Ambiciózny počin charakteristický snahou o pomerne autentické vykreslenie blízkej budúcnosti nášho sveta. Sem tam trpí nie príliš šťastnými dramaturgickými rozhodnutiami, rovnováha medzi politikou, science fiction stránkou a vzťahovou rovinou mohla byť lepšie zvládnutá a robiť seriál s podobnými časovými skokmi skrátka vždy prinesie zopár logických nedostatkov. Ten najväčší je možno fakt, s akou zarputilosťou stojí rodina za priateľom svojho syna, tu by práve na povrch vyplávali skôr čisto subjektívne pocity, ako sme videli u Stephena. No a som rád, že tvorcovia aspoň do záverečnej časti zapojili predpoklad nejakej tej nebezpečnej globálnej epidémie. (28.11.2021)