Země nomádů

Nesmírně melancholický až depresivní snímek o alternativním způsobu života na cestách s tradičně božsky hrající Frances McDormand v hlavní roli. Té ženě jako divák věříte každé gasto. Je dlouhodobě skvělá a tahle role pro ni byla jako psaná na míru. Z této ponuré atmosféry máte chvílemi chuť si podřezat žíly, ale stejně nejde odtrhnout zrak. Tuhle velmi emoční cestu napříč amerikou jsem si moc užil, ale rozhodně bych za svůj život neměnil. [75 %] (12.10.2023)

"What's remembered, lives." Země nomádů, jež v sobě přirozeným a nenásilným způsobem snoubí prvky dramatu, road movie a jakéhosi psedodokumentu, vypráví příběh lidí, jejichž život působí na první pohled dobrodružně a nevázeně, avšak při druhém pohledu člověk cítí osamělost, nezakořeněnost a smutek. Film o lidech, kteří si vybrali, nebo spíše byli nuceni si vybrat život v pohybu a takřka bez pevné půdy pod nohama - i tak ale mohou mezi těmito "moderními kočovníky" vznikat přátelské nebo i hlubší vztahy. Zaujalo mě, že vedle profesionálních herců byli ve snímku i "naturščici", kteří vedle místy až syrové kamery a exteriérů dodávali filmu na uvěřitelnosti - palce nahoru za dějové linie se Swankie a Bobem. Ve výsledku se u mě film pohybuje mezi třemi a čtyřmi hvězdami, v tomto případě si ale přidám. P.S. "See you down the road." (01.03.2021)

Režisérce Chloé Zhao se se vší věrností povedlo na plátno přenést novodobý kočovný způsob života řady Američanů, kteří se odmítají ztotožnit s populací většinově přijímanou sedentarizací na jednom jediném místě. Ten zasadila do silně emotivního příběhu o ženě, která po úmrtí svého manžela nachází smysl života právě ve svobodném „nomádském“ způsobu života a sezónních pracích napříč Spojenými státy americkými. Největší síla snímku netkví ve zdůrazněném epilogu, že „to co zůstává ve vzpomínkách, stále žije“, ale v tom, že v Zemi nomádů není nic explicitně řečeno. A divák tak musí být po celou dobu stopáže filmu obzvláště pozorný, aby dokázal význam velmi promyšlených záběrů rozklíčovat a pochopil myšlenky autorů, co jimi chtěli říci. Tak důležité propojení kamery s dějovou linkou jsem naposled zaznamenal u Křížové cesty, u níž se statická kamera rozpohybuje pouze tehdy, když dochází k přesunu lidských duší. Film, který nabízí zdánlivě jednoduchou příběhovou linku, za níž se však skrývá daleko víc. Země nomádů je určena těm, kteří u snímků rádi přemýšlí a nechají se unášet na v dnešní době vzácném poklidném filmovém tempu. Poctivých 90 %. 👌 (08.06.2021) (11.06.2021)

Nomadland je o hľadaní niečoho, čo je nenávratne stratené. Chloé Zhao ukazuje odvrátenú stranu Ameriky. Takú, ktorá sa nestará o svojich ľudí a ktorá ich núti hľadať si alternatívy pre život. Film je plný smutných existencii . Každá z nich si nesie svoje bremeno a v množstve mini epizodiek nám z neho voľačo odkryje. McDormand tradične fantastická. Neuveriteľná optimistka, ktorá sa rozhodla žiť veľmi netradične. Nevie sa totiž vrátiť spať. Ani sa znova začleniť do života. Hoci stretáva ľudí, ktorý by ju s radosťou prichýlili, aj jej dali šancu začať odznova. Len niekedy sa to skrátka nedá. Je to meditatívny film, bez výraznejšej drámy, ale minimálne má snahu o niečom vypovedať. Do toho ešte krásne umocňuje čarosmutnú atmosféru Ludovico Einaudi a jeho Seven Days Walking. Nomadland je o súčasných beatnikoch. Takých ,čo sú dnes omnoho starší, ale stále disponujú výbornou životnou filozofiou o tom, ako si nájsť svoje miesto v živote. Za mňa to fungovalo, hoci mi po do pozeraní zostalo veľmi smutno. (06.01.2021)

V jednoduchosti je krása. A já miluji jednoduchost. Líbí se mi, že Frances McDormand se ukazuje taková, jaká je. Žádný makeup ani speciální účes. Ani sem se nedivil, že opravdu při natáčení přespávala v dodávce. Samotný film není nic objevného, ale cítil jsem z něj nádech divočiny ala Into the Wild, což je moje srdcovka. Nejpřekrásnější byly momenty ticha a souladu s přírodou, doplněné o nádhernou hudbu. To si člověk uvědomí, že život není o tom, aby si koupil barák, auto a jezdil na dovolené. Není nic krásnějšího a hodnotnějšího než příroda. Na rozdíl od Manka, kterého jsem sledoval den předtím, je Nomadland útěchou pro duši. Zatímco v Mankovi nikdo nesklapne ani na deset vteřin a neustále o něčem žvatlá, takže vnímám, že můj mozek vypíná a sleduje pouze obraz, Nomadland je přesný opak a absence dlouhých dialogů je výtanou změnou. Nominace na Oscary jsou mi víceméně ukradené, ale vždy nepochopím, jak některý film může být nominovaný v kategoriích, v nichž nic nepředvede. Například onen zmíněný Mank byl nominován za hudbu, přičemž jsem během sledování ani nepostřehl, že by nějaká hrála, zatímco Nomadland má překrásnou hudbu a nominaci nikde. Akademici, styďte se. (24.03.2021)