Léto s Monikou

Adaptace stejnojmenného románu P. A. Fogelströma ukazuje ideové rozpory švédské mládeže. Harry je sympatický kluk, zabředlý v nudné práci ve skladu, která nemá budoucnost. Proto je doslova nadšený, když ho pozve do kina místní krasotinka Monika a vytáhne ho tak z hrůzy všedního dne. Monika touží utéct z města, pryč od všech nápadníků a opilého otce. Spolu s Harrym se přestěhují na loď a zkouší spolu žít. Neuvědomují si kolik to přináší zodpovědnosti, a když Monika otěhotní, musí se kvůli nedostatku jídla vrátit zpátky do města. Zde se jich ujme Harryho teta, zařídí jim svatbu a občas hlídá malou holčičku. Monika je přesně ten typ ženské, se kterou nevydrží téměř žádný chlap. Neustále si stěžuje, chce pořád víc a víc peněz a neudělá nic proto, aby se měli lépe. Když jezdí Harry na služební cesty, vodí si domů milence, neustále brečí nebo řve po ostatních. Konec je tedy lehce odhadnutelný...Monika rezignuje na svou funkci manželky a matky...z domova odchází. Léto s Monikou patří do tzv. růžové série, kde se Bergman objevuje na počátku mužské zralosti. V souladu se svými osobními zkušenostmi vnímá milostné vzplanutí jako pomíjivý sen, ze kterého se partneři po čase společně probouzí. (15.08.2006)

Nejlepší scény jsou ty nejjednodušší: Kluk se dívá za holkou, která ujíždí tramvají, a když otočí hlavu, je na jeho tváři vidět rtěnka. Ti samí dva se dívají v kině na film, ona kouká okouzleně, on zívá. Kluk je vyhozen z práce a chce po šéfovi hodit skleničku. Nakonec si to rozmyslí a jenom ji smířeně shodí ze stolu... Naopak když Bergman tlačí na pilu, je to docela křečovité. Myslím, že by film vyzněl lépe, kdyby skončil scénou, kdy se v kavárně dozvíme o Moničině nevěře. Ten další vývoj je pak už zbytečně depresivní a k předchozímu ději se moc nehodí. Léto s Monikou se mi líbilo tak z jedné třetiny. Od dalšího zkoumání Bergmanovy tvorby mě však rozhodně neodradilo. (22.04.2007)

Při sledování mi přišlo, že Léto s Monikou se dost podobá Letnímu snu a v duchu jsem trochu i srovnával. Mile mě překvapil úvod, kdy mi začátek vztahu přišel velmi autentický a také mě pobavil. Pak jsem byl chvíli rozpačitý z materiálního zázemí obou milenců, poněvadž mi unikl jeden detail (pro diváky, kteří si ho nevšimli stejně jako já, tak ta malá knížečka, co si vezme Harry z domu, je vkladní knížka). Ohledně vztahu samotného, jsou zde 2 naprosto protichůdní lidé a vzhledem k tomu, že je to svým způsobem moralitka, je divákovi přímo naservírováno s kým má soucítit/komu fandit, ale mně to vůbec nevadilo, spíše naopak, ostatně takových hysterických Monik pobíhá po světě víc než dost, a Harrymu jsem hodně rozuměl. A člověku je samozřejmě hned jasné, že to nedopadne dobře. Tragédie na sebe nenechá dlouho čekat, pak přijde moment, po němž bych už možná navrhnul závěrečný střih (Monika v kavárně), avšak Bergman v rozkladu vztahu pokračuje ještě dál (a onen závěrečný pohled má cosi do sebe). Co mi příliš nesedlo, byla nechtěně legrační bitka a nedořešení Moničina zločinu. Ve výsledku proto lehký nadprůměr zaokrouhlený směrem nahoru. (16.10.2013)

Kdybych neznal jméno režiséra předem, vůbec bych u Léta s Moniky nehádal zrovna Bergmana. Poměrně epický příběh ústřední dvojice, jejichž čas rychle ubíhá, postupně přechází z letní romance ve jménu mladistvých radovánek, s duchem komorní vzpoury mládeže proti komformismu starší generace, až ke závažnému střetu s následky a dalším životem. Dokáže být i poetický, zábavný, později napínavý, emocionálně pestrý, realisticky ukázat život v autentických prostorech chudinské čtvrti ve své době, rozehrát námět nerozvážného konání ze zamilovanosti mladistvých, přijít s vtipnými scénami (alespoň já tak vnímal tu stylizovanou rvačku) i depresivní atmosférou směrem k vyvrcholení. Za mě rozhodně to lepší a kvalitní ze švédského filmu této epochy, mezi vyčpelými krimi a kýčovitými limonády, s jakými jsem měl v minulosti čest, byť vrcholy Ingmara Bergmana měly z mého pohledu teprve za pár let přijít. Už tady jsem ale mohl obdivovat pěknou výtvarnou stránku a místy i klasickou severskou spjatost Seveřanů s přírodou, třeba i s měnícími se účesy hlavní hrdinky, která během útěku a hlodání masa v lese působí na chvíli až jako divoženka. I po mnoha letech od vzniku na mě Léto s Monikou působilo jako dostatečně zajímavé psychologické drama, které mi některými motivy a scénami připomnělo o pár let mladší československé filmy o „mládeži na scestí“ typu Cesta zpátky nebo Probuzení. [75%] (25.05.2023)

Na opuštěném ostrově si vysnili nádhernou budoucnost a spokojený rodinný život. Návrat do civilizace mění všechny sny na prach a odkrývá pravé charaktery postav. Hezký obrázek o jednom naivním mladém snu, který se pod vahou všedních starostí složí jako domeček s karet. Velmi slibný Ingmar Bergman již ve svých začátcích. (02.09.2007)