• zette
    **

    Postava a herecky vykon Ludovita Kronera je to jedine, co me na filmu zaujalo.(5.7.2013)

  • mchnk
    ****

    Film, v němž lze krásně zaznamenat prvopočátky režisérčiných kvalit, které později plně využila ve svých daleko známějších snímcích. Jako vždy perfektní vedení dětských herců a tentokrát i znatelně citlivější příběh. Každodenní pocit vlastního domova, se pro někoho může změnit v obtížné hledání bezpečí, zvláště pak, jde-li o bezbrannou, dětskou duši. Přirozené dobro a ochotu pomoci druhému, tomu malému a bezbrannému, snad už ani hledat nelze. Co je v člověku, musí ven. Ať je to dobro, či zlo, které se snažíme skrývat. I když, po pár skleničkách se každému rozváže jazyk, a nakonec zjistíme, že jde hlavně o člověka, o toho malého obzvlášť. Na tom se shodneme. Vždyť i ten malý občas zlobí a tahá kozu za rohy a tahá jí tak, že se to některým slaboduchým jedincům, kteří na film asi při této scéně zrovna náhodně přepnuli, jeví jako celá podstata filmu. Naneštěstí měl tento odpadový mimoň ještě nutkání zde své zmatené rozčarování, v podobě přehršle natlačených myšlenek do malé kapacity, vyjádřit. Po přečtení je jasné, že i on si zaslouží lítost, neb za své myšlenkové pochody prostě nemůže. Neznámý film, jenž má v sobě všechny kvality režisérčiných známějších snímků. Tohle je prostě Odvážná slečna v mužském poddání.(20.4.2014)

  • Aelita
    ***

    Poetika vesnického dětství nezatíženého dohledem nebo výchovou dospělých přesahujícími rámec základních úkonů a potřebností, ani televizí, počítačem, internetem a jinými moderními a postmoderními vymoženostmi a žrouty času – krátce řečeno lyrický obraz dětství v nostalgickém pojetí dvou režisérek. Řekla bych, že když se po dětech přestala vyžadovat práce v hospodářství nebo ve fabrice a ještě nebylo nutné se stálé učit a zdokonalovat ve škole a na různých kurzech a trénincích a když je ještě nerozdělovaly zdroje pasivní zábavy (TV atd.), tak v tom mezidobí zhruba od 50. do 80. let děti měly pravé dětství plné vlastní fantazie, společných her a samostatného objevování světa. V postmoderně již ani dětství není, co bývalo.(5.8.2013)

  • Karlas
    ****

    Paní režisérka Věra je úžasnou umělkyní s velkým citlivým srdcem, ale i pevnou rukou ve svém vedení, což se nádherně promítá do její krásné tvorby. Obraz přírody, dětských duší a svérázné přívětivosti venkova je ve filmu opět bohatý a kouzelný. V tomto trochu ukřičeném příběhu se hezky snoubí Tónyho dobré srdce a pevné nervy s až drsně naturalním rošťáctvím dětí, které poznávají zákoutí svého nového domova.(20.4.2014)

  • troufalka
    *****

    Myslím si, že film byl nadsázkou už v době vzniku. Otázkou spíš je, kdo z nás má osobní zkušenost, jak vypadaly děti z děcáku v roce 1968? Rozhodně byly slušnější než ty dnešní. Bohužel ani dnes nejsou výjimkou děti v sociálních zařízeních, co mají jednu maminku a každý jiného tatínka. Jenom v nich bohužel zůstavají. Asi proto, že Tony byl jenom jeden a dneska se sociální pracovnice nedají opít silovicí. Bohužel. . . . insurgentes: Drahoušku, na těch stoličkách byl nejspíš nápis REŽISÉR. Ale nic si z toho nedělej, češtině se dá naučit i v pokročilém věku. Příště se třeba můžeme zaměřit na stylistiku a skladbu rozvitých vět. Pokud miluješ kozy, mohu Ti zajistit bezplatnou brigádu na kozí farmě. Když se ti zdaří přesun kozy do chlívku bez cloumaní za rohy, dostaneš za obměnu kozí jogurt.(20.4.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace