Úsměvy letní noci

Úsměvy letní noci aneb Ingmarův epistolář vsazený na pomezí mezi Nebezpečné známosti a Morálku paní Dulské. Ješitný manžel ani po dvou letech neodpanil svou mladičkou novomanželku a z přetlaku se mu zdává o dřívější milence, stále velmi atraktivní herečce. Mladá manželka ale více tíhne ke svému nevlastnímu synovi a jediné povyražení má se svou služebnou, která také obskočí, co může. Herečka má ale žárlivého milence a ten zas vášnivou manželku, na kterou ale její muž nežárlí ani trochu. Rozmotání těchto avantýr je tedy nasnadě, stačí jen několik ženských intrik a společná noc každého s každým na venkově. A pokud by ani toto nepomohlo, máme tu přece pojízdné postele. Suma sumárum tolerovatelné dobrodružství s oblíbenými stary Jarl Kullem, Evou Dahlbeckovou a dalšími. Takový Bergman nikoho nezabije. (10.04.2014)

Když jsem se jedné letní noci usmívala nad jednou z mála Bergmanových komedií, litovala jsem, že jich nenatočil podstatně víc. Dokázal nejen mistrně vystavět příběh, ale i každou jednotlivou scénu, kamera klouže s úžasnou elegancí, každý záběr je dokonale promyšlený a nasvícený. Fotky z filmů by mohly bez úprav sloužit jako obrazy, plnohodnotné ozdoby našich domovů. Rozehrává příběh jednotlivých postav, které jsou velmi dobře zvolené i zahrané. Bergman zvládá skvěle psychologii postav, komičnost je postavena na vkusné stylizaci, skvěle napsaných dialozích, kde nepadne zbytečné slovo, z tváří vyčteme nevyřčené, často výmluvnější než sama slova. Letní noc je zadána ženám, ovládají celou scénu i své mužské protějšky. Vidíme všem do karet, což umožňuje soucítění s každým jedincem tohoto milého lidského propletence. Pokud by někdo nevěděl, se kterým Bergmanovým filmem začít, zde je vhodný adept! (27.08.2015)

Jeden ze střípků Bergmanova cyklu letních komedií, kam můžeme řadit i LEKCE V LÁSCE, LÉTO S MONIKOU, ČEKAJÍCÍ ŽENY. Děj filmu je vystavěn na tradičním kontrastu mužského a ženského světa. Zároveň se úspěšně vyhýbá sociální kritice a satiře, pro kterou je zde prostor. Tradiční přístup romantických komedií založený na mezilidském citu a poblouznění láskou je zde pouze zdánlivý. Též chybí čistě záporné postavy. Filosofický základ je vystavěn na hledání existenciální podstaty v subjektivním světě, což připomíná Antonioniho dramata. Existenciální určení člověka je i u Bergmana častým leitmotivem. V tomto filmu se režisér jednoznačně kloní na stranu spontánního života a citu, naproti vypočítavému rozumu. Zároveň ukazuje, že tyto nemusí být nutně v protikladu. Nechává prožívat momentální štěstí a dává mu zdání věčného vítězství. Připouští možnost vzniku světa, ve kterém nikdo netrpí. Tímto přístupem dává Bergman filmu růžovou nálepku. Erotická rovina je bagatelizována, příp. ironizována a odsunuta na druhou kolej. Ve výsledku tak hrají ženy v příběhu dominantní roli. Naopak muži, kteří si ve filmu jsou svou dominantní rolí jisti, jsou zde nenápadně parodováni. Historické pozadí, ve kterém se příběh odehrává, nechává dobovým bontonem vykrystalizovat projevy citu a lásky v té nejčistší podobě, což nechává tušit Bergmanovu nostalgickou fascinaci dobami minulými. 75% (17.10.2011)

Nezbývá než bez výčitek dodat, že i já patřím k "vděčným divákům" této "v rozpětí Bergmanova díla stále jen průměrné podívané". Pro mě byla tato milá hříčka v mladém věku asi tím pravým úvodem do Bergmanova díla. Protože právě tahle roztomilá variace na Shakespearův Sen noci svatojánské mě přesvědčila, že ten Bergman není zas tak vážný, až bych se na něj snad nemohla dívat. Proto všem, kteří přistupují k Bergmanovým filmům se stejným ostychem jako tehdy já, mohu tento film jen doporučit. (Opravdu je to "jen" lehká komedie, ale pro mě také jedno z nejpovedenějších a nejmilejších vyznání o lásce. Tím nechci umenšit ani Lesní jahody, ani Sedmou pečeť, ani Šepoty a výkřiky - ale prostě - i tohle stojí za vidění) (05.05.2005)

Má to několik velmi zajímavých scén, brilatních dialogů, výborně napsaných a ještě lépe zahraných postav (služka, herečka), ale polsepované do jednoho celku z toho pořád vychází jen příjemná, lehká a úsměvná komedie. Není to špatné, ale není to také nic výjimečného. Kromě jedné věci, samozřejmě, a tou je naprosto dokonalá Eva Dahlbeck. (07.07.2012)