Poslední relikvie

Já jsem si myslel, že nesmrtelnými filmovými hrdiny jsou posedlí jen Američani. A ahjle - Sověti se taky dokázali vyznamenat. Já jsem tomu také nemohl věřit (SPOILER): Gabriel dostane kudlou do zad od svého nevlastního bratra a je shozen do jezera. Ale za chvilku Gabriel děkuje za záchranu stařečkovi, který se tam nějakým zázrakem objevil a poté jsme ho ve filmu již neviděli. Samozřejmě není třeba dodávat, že Gabriel je hned zdravý jako rybička. Pak samozřejmě přemůže nejméně dvě desítky chlapů. Navíc filmový architekt si také dal záležet - některé ty dřevěné domečky mi připomínaly Asterixe a Obelixe. A abych nebyl jen negativní, film se může chlubit dvěma přednostmi. Nebudu tady prozrazovat, které to jsou, snad jen že ti bystřejší je mohou odhadnout podle šestého obrázku v galerii. 40% (24.09.2014)

Dobrodružně-historicky laděný příběh o relikvii, která je symbolem staré doby. Z ideologického hlediska zneužitá tematika historie, mohla sloužit jako argument pro budování nového sovětského řádu, avšak estonské reálie (např. prostřednictvím hudby) se snaží toto vyvážit. --- Oprava či spíše doplnění. Po mailu zaslaném uživatelem MeGab(-em) - zdá se jako člověk velice zasvěcený - jsem poněkud znejistěl ve svém úsudku. Je možné, že co se na první pohled jeví nějak, může se ukázat pravým opakem:). Musím tento film ještě jednou vidět. Proto se prozatím vzdávám hvězdičkového hodnocení, které bylo původně za 3 hvězdy. Děkuji tímto MeGabovi. (14.10.2015)

Milé děti, v sedmdesátých letech existovalo v Praze na Václaváku kino Hvězda a to se od spousty ostatních lišilo tím, že bylo takzvaně "nepřetržité" - tj. zaplatili jste obvyklou cenu lístku (něco mezi 5-10 Kčs) a pustili Vás do sálu kdykoli a odejít jste mohli také kdykoli - když jste dorazili na film uprostřed, tak jste holt počkali na konec, pak byla 5 min přestávka a film pustili znovu od začátku - a tak to fungovalo tuším denně od 10h dopoledne do 18h večer. Dneska by to asi byl hlavní stan bezdomovců, ale tehdy se nepamatuji, že by se tam podobné typy vyskytovali - většinou spíš děti za školou a dvojičky puberťáků. No a tam jsem jednou (pravděpodobně taky za školou) asi 3 a půkrát shlédla výše uvedený film. První "ruský" film bez tanků v mém životě a navrch ta romantika! (01.11.2013)

Film bych považoval za velmi cenný hlavně v historickém kontextu. Na některé slabé momenty příběhu (zvláště zmrtvýchvstání hlavního hrdiny) bych pohlížel shovívavě. Je to především estonský film a sovětským schvalovačům se asi taková proticírkevní agitka líbila natolik, že v ní i nechali na tu dobu neuvěřitelně odvážnou erotickou scénu. Je samozřejmě s podivem, že po přeplavání řeky si potřebovala usušit šaty pouze hlavní hrdinka, nikoliv už její partner. Velmi se také povedla ústřední píseň - v českém podání Karla Černocha obzvlášť. Představitelka hlavní role - oči jsem na ní jako kluk v kině mohl nechat. Akorát mi není jasné, jestli ten klášter na obzoru pár set metrů za tím kamenným křížem je nebo není kulisa. Asi ano..... (13.05.2017)

No ty hudební sekvence si mohli nechat od cesty. Za ty jde dvacítka dolů. Ale jinak, co si pamatuji, ta se to líbilo mně i všem mým známým. To víte, klučiska, to bylo něco pro nás. Dobrodružství, rvačky, zajetí, útěky, no neberte to, když je vám dvanáct a na ženské ještě nemyslíte. Nu, nyní jsem se podíval po letech zase a musím říci, že to nic na svém kouzlu neztratilo. Takže za sedmdesát. *** A PŮL (13.05.2019)