O skleničku víc

Napětí je zde gradováno opravdu mistrovsky. Úplně jsem tajil dech, kdy se už už hlavnímu hrdinovi (nezodpovědnému, ale i pochopitelnému) něco zlého nevyhnutelně přihodí. Popravdě mě ten závěr pak trochu mrzel, protože jsem klukovi fandil. Nebyl to žádný alkoholik a napil se ze slušnosti. Potom ale dostal větší lekci, než zasloužil. Raději si tedy domýšlím, že se motocyklistovi při bouračce nic nestalo a se svou milou se přeci jen nakonec shledal. (14.03.2009)

Jeden z prvních animovaných filmů Břetislava Pojara z první poloviny padesátých let. V této době patřil Pojar ke kmenovým animátorům Studia Jiřího Trnky, zároveň se ale již pokoušel režírovat sám. V protialkoholní agitce "O skleničku víc", pojednávající o motocyklistovi, jehož návštěva motorestu na cestě za milou dopadne tragicky, měl režii již zcela pevně ve svých rukou, přestože na celkové vizuální stránce je ještě patrný Trnkův rukopis (vytvořil loutky), ale jinak se Pojar již nechal inspirovat i jinými výtvarníky - např. Kamilem Lhotákem. Jako vždy je zde bezchybná animace, za kterou Pojar vděčí svým kolegům - Látalovi, Karpašovi a Ing. Hrabě - zvláště pasáž jízdy opilého motocyklisty těsně před nehodou je opravdovou lahůdkou a je rovněž skvěle vygradovaná. (26.01.2006)

Animovaný skvost, na kterém se podílela početná skupina umělců. Loutky z dílny Jiřího Trnky (poprvé jsem viděla na vlastní oči podnapilou loutku!), aimace: Zdeněk Hrabě, Jan Karpaš, Stanislav Látal a Josef Kluge, úžasná muzika od Jana Rychlíka a Milivoje Uzelace se sborovým zpěvem Kocourkovských učitelů. Výborný zvuk i střih, hra se stíny, skoro by se dalo říct loutkový film noir! (19.07.2014)

"O skleničku víc" je ve jménu společenské výchovy ironicky nesmlouvavé loutkové dílko. Je otázkou, nakolik jde o samostatnou práci Břetislava Pojara, neboť na scénáři s ním spolupracoval výtvarník a spisovatel Jiří Brdečka, proslulý svým ironickým a sarkastickým rytmem slov i kroků samotného děje. Brdečka je rovněž autorem textů písní, jež v podání trampské vokální skupiny Settleři přimějí do plzeňské dívky zamilovaného motocyklistu k osudnému kroku. Loutková podoba podle Jiřího Trnky je nesmazatelnou a charakteristickou stopou v československé animované tvorbě, hudba Jana Rychlíka stupňuje euforické nadšení omámeného motocyklisty (a to nejen vokálním zpěvem rozverných písní). Je to půvabně hravá černohumorná anekdota, nesmlouvavá, a přesto rozkošná a důmyslná ve svém provedení i všech drobnostech. (15.08.2022)

Pojarův film s výrazným otiskem Jana Trnky (vyrobil loutky) jsem viděla dneska. Je to taková milá agitka na to, že řidiči by opravdu neměli před jízdou pít, protože to špatně dopadne. Kam se na film hrabe Besip :-). Je to zajímavé, přece jenom vidět opilou loutku na motorce je zážitek. Scéna, kdy titulní hrdina jede na motorce, je dobře sestříhaná, takže působí dynamicky a graduje. Bohužel v tom filmu ale přece jenom vidím až moc výrazné morální poselství, což mi trochu vadí. (15.06.2013)