Konec dětství

Amerických dramat o outsiderství, příběhy z venkova, kde chlapcům umírají matky a ti pak zůstávají s přísným otcem, jsem viděl nejméně dva tucty. Občas vidíme pěkně nasnímanou krajinku, předem čitelné scény, podkreslené drnkáním akustické kytary. Konec dětství začíná úplně stejně. Ovšem narozdíl od ostatních má nepříliš čitelný příběh, který naznačí, kam se bude ubírat, ale nakonec v poslední vteřině uhne z vyšlapené cestičky a občas připraví nečekanou drobnost. Emile Hirsch svým nepřehlédnutelným hereckým výkonem dospívajícího podivína se slepicí ... Konec komentáře. (16.03.2008)

...aneb balada o kuřeti a jeho majiteli, osamělém chlapci Duncanovi, jenž žije na farmě spolu s otcem a jedním velkým tajemstvím, jež se týká jeho odlišné sexuální orientace. Téma zajímavé a slibné, ale jak už to tak u těchto zajímavých a slibných témat bývá, po dokoukání filmu ve mně jsou jen pocity rozčarování. Za zmínku stojí snad jen několik silných scén, z nichž převážně ty s erotickým a sexuálním nádechem jsou povedené. Jinak ovšem prázdný, chladně působící a podle mě vcelku zbytečně natočený snímek. (12.04.2009)

Pod kůži se vám hrdina ztělesněný (nutno dodat skvěle) Emile Hirschem rozhodně dostane. Celej film mi ho bylo šíleně líto a bála jsem se, že se stane to, co se taky stalo. Váhám mezi **** a *****, co se týče mejch pocitů, tak na mě to zafungovalo, ale filmek si vzal na bedra těch témat a problematik na jednoho vesnickýho klučinu nějak moc, až to zavání prvoplánovým hraním na city. Na druhou stranu je to tak uvěřitelně a citlivě zahraný, že je prostě nemožný, abyste ono těžký období neprožívali s Duncanem. Tak nevím....90%, a zaokrouhlím je dolů. (26.04.2010)

Lidé vymezující se většině ,tedy "normálnímu" , to vždy mají těžké. O co těžší to je v dospívání ? Děti dokáží být velmi kruté a zvláště ty ,co za svou krutost skrývají svou slabost. Emile Hirsch si tu pochvalu ode všech opravdu zasluhuje. On vtiskl Duncanovi takovou opravdovost ,že mě mrazilo po celou dobu a mezi námi ,jsem fakt ráda ,že to byl jen film. (19.03.2008)

Nerozumiem. Malo ísť o zvýšenie tolerancie k takémuto typu správania? Skôr by sa hodilo vypočutie psychoterapeuta ako pestovať čosi tak nedefinovateľné ako toleranciu (ktorá sa mi spája skôr s ignorantstvom - nechajme sa navzájom na pokoji, nech sme akýkoľvek). Toľko k vyzneniu. K obsahu: že sa chlapec správal odpudivo? Správal. Nechával si srať sliepku na košeľu akoby to bolo v poriadku, strkal si jej hlavu do úst, hral si s prsnými bradavkami navlečený v matkinom župane, a záver? - na zgrcanie. Na rozdiel od kleopatry si myslím, že toto s Kesom veľa spoločné nemá (okrem outsiderstva teenagera). U Loacha bol vzťah chlapca a vtáka symbolom slobody a pocitu šťastia, ktoré sa chlapcovi nedostávali v sociálne slabom prostredí domova ani v škole, tu išlo o ukázanie chlapcovej osamelej frustrácie po smrti milovanej matky. Chýbajúce puto vypĺňal kontaktom s niekým, kto prejavil záujem, či to bola sliepka, sused , partia z auta, prísny a citovo chladný otec, alebo fixáciou na veci (matkine šaty). Vôbec nezdieľam presvečenie Radka99, že veci na svete sú len bolestné a zraňujúce. Masochistické bolestínstvo a rochnenie sa v pocite životného smútku a utrpenia, ktoré bolo typické pre časť starovekých mysliteľov sa zvláštnymi cestami neoliberálnej filozofie vzdávania holdu abiotickým formám správania (sexuálneho, sociopatického) stalo príznačné pre určitú časť "nezávislej umeleckej" tvorby súčasnosti, spätej s nenávisťou k pocitom životného šťastia a radosti. A tak film, ktorý z filmárskeho hľadiska predstavuje čistý priemer, z dejového len lineárne odrozprávaný príbeh, stráca u mňa body zaraďujúce ho k možnému priemeru práve svojím vyznením (nájdenie citov a zblíženie len prostredníctvom utrpenia, snaha o akceptovanie duševne zranených ich ponechaním vlastnému trápeniu sa), nezlučiteľným s mojim pohľadom na svet okolo. (15.10.2008)