Chlast

Vinterbergovi asi okrem iného išlo o vykreslenie vlastného národa ako národa pijanov a podarilo sa mu to. Ale film je tým pádom tak univerzálny, že sa v ňom nájde pomaly každý národ na svete, ak nerátame moslimské krajiny, ale ani tam nemôžeme dať ruku do ohňa, že. Kto iný by mohol hrať hlavnú úlohu ako Mads Mikkelsen a ak mu budú hviezdy naklonené, mohol by sa dočkať možno aj oscarovej nominácie. Inak ide o jeden z najdiváckejších Vinterbergových filmov, je prístupný každému, humor je univerzálny, ale nie prvoplánový, i keď pri popise jednotlivých scénok by sa tak mohlo zdať. (02.12.2020)

„Proč jenom chlast nám dává svobodu? Protože celá ta slavná svoboda není!“ (Andrej Tarkovskij). Vinterbergův Drunk Club vlastně kopíruje linii poctivé chlastačky, potažmo sinusoidy zvané život. Chtivost a očekávání předchází většinou volnému začátku, aby se pak postupně dostavilo veselí, mysl se probouzela a když se vše sejde, přišlo vyvrcholení v podobě sladké euforie. A pak útlum a sešup. Tma, prázdno, bolest fyzická i psychická, pocit viny, výčitky, omluvy. A najednou se stane zvláštní věc. Jak se proces „regenerace“ naplní, klady prožitku převýší zápory a začne vyhrávat myšlenka, proč to celé nezkusit zase.. Sám život je katarze a Mads Mikkelsen stožár! Skål! (21.01.2021)

Chlapským způsobem sladkobolný snímek o hledání výmluv a úniků a o zbabělosti přijmout zodpovědnost a o přijetí odpovědnosti za to, a dost možná i o přijetí zodpovědnosti. "Pro Idu." Zdá se, jako by Vinterberg poprvé od Rodinné oslavy našel své vlastní téma, pojmenoval problém, a s ním i řešení (a ne, nic z toho není alkohol). A protože už nekrade jako straka (https://www.csfd.cz/film/245173-daleko-od-hluciciho-davu/komentare/?comment=10274157) a nespekuluje s náměty, aby se zalíbil publiku, ale pro jednou to - zdá se mi - zas zkouší po svém a přebírá za to zodpovědnost, tak ho poprvé od Rodinné oslavy můžu vzít na milost, a snad mu i přeju, aby se toho dočkal i u Idy. (Edison Filmhub. Be2can.) *~ (12.10.2020)

Ono tá teória s 0,5 promile s veľkou pravdepodobnosťou funguje, samozrejme aj vlastná skúsenosť. Problém je, že to časom málokto dodrží, tak ako sme svedkami aj pri sledovaní štvorice učiteľov v tomto filme. Mikkelsen tradične skvelý, rovnako aj partia okolo neho. Film Chlast je o tenkej deliacej čiare medzi jedným pohárikom na povzbudenie a alkoholikom, ktorý to jednoducho musí mať za každú cenu. Vinterberg  je skvelý režisér, ale osobne mi tu chýbal viac rozobratý rodinný život Mikkelsena, zopár ostrých stretov s manželkou by bodlo. Napriek tomu spokojnosť. 80%. (30.03.2022)

„Tak dobře se mi neučilo už roky. Jsem si jistý, že je v tom něco víc.“ Martin je vyhaslý. Žáky, ženu i své děti nezajímá. Vlastní ambice už také vzaly věkem za své. Ale stačí jedna oslava narozenin, slabší chvilka a náhle si uvědomí, že alkohol mu pomáhá cítit se líp. A tak se s kolegy domluví na takovém malém, v podstatě nevinném experimentu…Poprvé od brilantního Honu se znovu sešla celá trojka Vinterberg-Lindholm-Mikkelsen a já musel krotit svá očekávání, jak to jen šlo. Silou a výpovědní hodnotou se mu sice Chlast úplně rovnat nemůže, to však neznamená, že nejde o kvalitní drama, právě naopak. Divák si dobře uvědomuje, že experiment se účastníkům dřív či později vymkne z rukou, a baví ho sledovat ty drobné detaily, postupné přitvrzování a ztrátu sebekontroly (zvlášť, když se casting podařil na jedničku, a celá čtyřka hraje výtečně, zvlášť Mads). Jako plus beru i fakt, že vše působí velmi reálně. A z hlavy zaručeně nedostanu perfektní konec, nejen kvůli parádnímu tanečku, ale hlavně celkovému vyznění. Slabších 5*. (03.01.2021)