Takoví jsme byli

Takové mrhání skvělými herci, skvělou režií a kamerou by mělo být trestné. "The Way We Were" je skvostně natočený film na hliněných nohách jednoho z nejhorších scénářů, jaké jsem kdy viděl - a to i v retardované kategorii romantických dramat (!). Dialogy místy připomínají ságu "Soumrak", mnoho scén je bezúčelných, nic nevysvětluje, nikam neposouvá děj, nejitří emoce. Příšerné jsou taky ústřední postavy - idealizovaný árijský übermensch, spanilý atlet-literát a děvkař versus uječená, vztahovačná a citově nevyrovnaná komunistická aktivistka. Nechápu, jak tahle kombinace mohla fungovat v 70tých letech, ale vím, že dnes je už těžce mimo mísu. Naprostá ztráta času. (10.03.2013)

Včera jsem film viděl už potřetí avšak s velkým časovým odstupem. A ke svému údivu jsem zjistil, že tak nějak vyčpěl. Zůstal jen Redford, Barbra a nezapomenutelný hit Way We There... To politické kolem mně něajk nebralo a rušilo. Ovšem to jiskření mezi úvodní dvojicí bylo fantastické! Souhlasím, že pokud existují nějaké TOP filmové páry Robert s Barbrou budou zcela jsitě v TOP Five! Z toho filmu na mne dýchla nostalgie ale spíše než na léta válečná tak na osmdesátky, kdy u nás kupodivu mohl běžet...Nedivím se, že po tomto filmu byl Redford sexysymbol. Mně se z jeho charisma málem kolena klepala také a to nejsem žena! .-) Palec nahoru za skvělý dabing Pavla Soukupa a Simony Stašové! Dnes už je to ale jen za 3 scénáře. * * * (16.04.2016)

... nezanedbatelnými příspěvky, rozesetými v próze života. S kapitolami, orámovanými výboji aktivismu Barbry, mužnou hrudí, sladkou melancholií, blankytně nebeskou modří, "vmetenou" do očí Robertových, které nekapitulovaly. Ten vpravdě něžný čas. Léta nesnadně budovaná, léty iritovaná, neshodami z(a)tracená, kdy ONA se rozhodla nemlčet. ON v nerozumných dobách rozumně odejít. (17.04.2016)

Barbra Streisand a Robert Redford sice hrají výborně, ovšem příběh mne neoslovil a postava Katie mi nebyla ani trochu sympatická (ne kvůli jejímu politickému přesvědčení, ale díky její absenci smyslu pro humor a nadhled). Film to není úplně špatný, ale za sebe jej mohu doporučit pouze kvůli ústřední herecké dvojici. 50%. (01.10.2011)

Pro někoho NUDA, pro mě osobně VELMI příjemně strávených 118min. Vždy jsem před „akcí a rychlým zběsilým střihem“ dával přednost umírněné (volně plynoucí) režii, která má divákovi co nabídnout (hercům nechá vyniknout) a s tím spojeným civilním hereckým výkonům. Všeho tohoto, (navíc jako bonus příjemná atmosféra a dobře napsané dialogy) se mi měrou vrchovatou (díky trojlístku Pollack-Redford-Streisand) dostalo zde. Ti dva snad nemohli být více rozdílní. ONA, idealistická aktivistka s neutuchající touhou a zápalem pro „lepší svět“, která nemá pochopení pro (politický) humor, ON zcela pragmatický, věčně optimisticky naladěný (s úsměvem od ucha k uchu), pro úspěch snad již „předurčen“ (scénárista Hubbell Gardner) a jejich společné soužití orámované důležitými událostmi tehdejší doby. K úplné spokojenosti (stejně jako uživ. Superpero) mi scházelo větší prokreslení strašáku jménem „McCarthy“ (Pollack, se o toto téma pouze „otírá“), nicméně o tom tento snímek v prvé řadě není. A o čem, že v prvé řadě je? O (ne)obyčejném soužití dvou (ne)obyčejných lidí a jejich strastiplné cestě zvané ŽIVOT. P.s. „žehlíš si je? A nebolí to“ :o) Jj, Pollack na mě (v drtivém počtu případů) vždy platil. (28.09.2011)