Afrika na Pionieri
Through Africa on a Pioneer
VOD (3)
Obsahy(1)
Cesta napříč africkým kontinentem na legendárních a hodně starých motorkách Jawa Pionýr. Celovečerní road movie Afrikou na Pionýru přináší ještě bláznivější a odvážnější výpravu, než jaké známe díky žlutým trabantům Dana Přibáně. Právě jedné z kultovních expedic žlutých trabantů se vedoucí výpravy motorek do Afriky, dobrodruh a režisér Marek Slobodník sám na své Jawě 250 účastnil. Podobně, jako výrazné postavy filmových komiksových vesmírů dostávají vlastní filmy, tak i jeho samostatné dobrodružství Afrikou na Pionýru mohou brát diváci jako takzvaný „spin-off“.
Cestovatelský dokument Afrikou na Pionýru ukáže dobrodružství, které nezná hranice a které žene možnosti vlastního těla i svobodu ducha až do nejvyšších otáček. A zároveň přinese úchvatné záběry a pohled na přírodu a život Afriky, jaký nemá obdoby. Pět jezdců strávilo v sedle Jawy Pionýr pět měsíců, ze střední Evropy ke Kapskému městu ujelo přes 15 000 kilometrů. Na tom nejméně pohodlném dopravním prostředku projeli pouští, pralesem i savanou, protnuli rovník a profrčeli kolem Kilimandžára a dorazili až na nejjižnější místo afrického kontinentu, na Střelkový mys, kde se setkává Indický oceán s Atlantickým. Během cesty spotřebovali 2500 litrů benzínu, natočili 360 hodin záběrů, provedli snad milion drobných oprav a prožili si dvě malárie. „Afrika nám dala úplně jiný pohled na život. Zažili jsme na cestě takovou volnost, jakou si v dnešním uspěchaném světě dokáže představit jen málokdo. Uvědomili jsme si, že právě svoboda je to největší bohatství, které máme,“ říká cestovatel a dobrodruh Marek Slobodník.
Z mnoha hodin natočeného materiálu sestavil tým dobrodruhů průřez toho nejzajímavějšího. Vedle opojného pocitu svobody zažili jezdci i řadu dramatických a nebezpečných situací. Kromě nádherných panenských pláží Mozambiku se museli vyrovnat s nekonečnou pouští Súdánu, v etiopském vězení se potkali s utečenci mířícími do Evropy, odvážili se do největšího městského slumu Kibera v Keni a dva z nich pak podstoupili vlastní boj s nebezpečnou a mnohdy smrtící malárií.
(Bontonfilm)
Videa (3)
Recenze (100)
Trochu som sa bál, aby v Slobodníkovom sólovom filme nebolo hlavným pozitívom, že tam neni Dan Pribaň. :) A na koniec je to minimálne na rovnakej úrovni, technicky prvotriedne, a atmosférou omnoho odlahčenejšie a príjemnejšie. Chvíľu som rozmýšlal aj nad 5*-kou. “Všetci sme len malí chlapci. Motorky, samolepky...” 85% ()
Hold dobrodružství a cestovatelské svobodě. 1) Dozvěděli jsme se, že parta od pohledu prima chlápků si vyrazila na recesní výlet. Viděli jsme silnice, měnící se počasí a krajinu, pár setkání s místními lidmi a pár lokálních institucí (třeba nemocnice). Na dvouhodinový film a pětiměsíční cestu mi to přijde dost málo._____ 2) O Africe se nedozví divák prakticky nic. Stejný objem informací vás čeká, pokud jde o Jawu 250, o účastníky výpravy či o malárii. Vlastně i samotné zážitky jsou prezentovány bez výrazného komentáře a vysvětlování - typicky třeba okolnosti přechodu hranic do Keni._____ 3) Na druhé straně výborná kamera, střih a divácky vděčné režijní nápady spolu s neokoukaným prostředím a barvitými zážitky poskytne potěšení těm divákům, kterým stačí atmosféra nezávislého do značné míry improvizovaného cestování._____ 4) 28letý Marek Svobodník (vedoucí výpravy, scénář, režie) a Martin Kochaník nezjištěného věku (kamera, střih, zvuk, produkce) vytvořili nevěrohodně působící, nicméně příjemný záznam své cesty plný pohody a radosti._____ 5) Černá Afrika mě nikdy nelákala. Ani v tomto snímku jsem nenašel jediný důvod, proč tam jet._____ 6) Věk Marka Svobodníka uvádím k roku konání cesty - 2017._____ 7) Zajímavý koment: Othello**. ()
Sledování v průběhu pandemie COVID-19 v autokině na nákladovém nádraží Žižkov dodalo snímku trochu jiný rozměr. O to víc jsem si asi užil tu bezstarostnou atmosféru, kterou z plátna hlavní protagonista a šílenec v dobrém slova smyslu, který dal celý projekt dohromady - Marek Slovodník, šíří. Chápu, že nebýt "trabantistů", tak by Afrikou na pionýru nikdy nevzniklo, ale za sebe musím přiznat, že mě jednostopá verze cestování paradoxně bavila více, než její dvoustopí "rodičové". Abych neuváděl jen samé osobně zaujaté vjemy, tak je třeba rozhodně ocenit výbornou kompozici záběrů, které jawisti po cestě pořídili. ()
Jedna z nejlepších dokumentárních road movie, co jsem viděl. Snad předčí i Ewan McGregorovu Dlouhou cestu. Hlavně bych vyzdvihl skvělou kameru Martina Kochaníka, kde některé záběry jsou doopravdy velmi povedené a potom též skvělou doprovodnou hudbu. Taky střih se velmi povedl, kdy jsem se nejdřív bál, že formát filmu tomuhle projektu nesedne a říkal si, jestli by nebyl lepší seriál a díky tomu pak i delší minutáž. Stejně jak tomu bylo u Trabantů, kde se seriály velmi povedly, ale filmy byly trošku zmatečné a ne tolik povedené. Tak tady se tohle naštěstí nestalo a vše funguje a ubíhá plynule, tak jak má. Jinak zde je asi hlavně nejdůležitější to, co se téhle partě povedlo, než je samotná kvalita snímku. Ale to je na další a jinej komentář, tak alespoň jen krátce - doopravdy před celou partou klobouk dolů. ()
Nemohla jsem se rozhodnout, jestli 4 nebo 5 *. Tak dávám 5, protože mi to dnes opravdu sedlo. Je to neuvěřitelně oddechové, sálá z toho strašně příjemná atmosféra a vsichni kluci jsou strašně sympatičtí a vtipní. Nejradši bych si dnes pustila nějakou 10 hodinovou verzi. Jedná se o zajimavy dokument a přeji chlapům, ať se jim jejich sny dále plni a svoboda v srdci a v mysli jim zůstane navždy. Krásný relax a skvěle vybraná destinace. ()
Galerie (49)
Photo © Marek Slobodník
Zajímavosti (13)
- V Keni navštívili chlapci najväčší africký mestský slum Kibera, kde žije väčšina obyvateľov v extrémnej chudobe a zarába menej ako 1 dolár za deň. Väčšina ľudí je drogovo závislá a mnohí žijú s výrusom HIV. Prípady napadnutia a znásilnenia sú tu bežné. (ČSFD)
- Hlas v úvodní scéně, v dokumentu o Pionýru, který sledují chlapci v televizi na dvoře, patří Alexandru Štefucovi (novinář, redaktor TopSpeed.sk). (l3ricktop)
- Na dotaz v rozhovoru s Markem Slobodníkem, kolik že má vlastně malých motorek značky Pionýr, dlouho přemýšlel, pak začal počítat a zastavil se u čísla dvanáct. (sator)
Reklama