Komentáře uživatelů k filmu (5)

  • Bart
    **

    Režisér legendárního němého Batalionu (uveden na MFF Karlovy Vary 2003) natočil celkem průměrnou komedii s už tehdy tahákem Theodorem Pištěkem v titulní roli. Mileneckou dvojici sehráli Jiří Hron a Pištěkova manželka Máňa Ženíšková. Film však úplně zapadl. Přemysl Pražský udělal totiž tu chybu, že film natočil ještě jako němý. Do kin se dostal až po legendárním C. a K. polním maršálkovi, takže se nelze divit, že na něj diváci nechodili.(13.3.2006)

  • NinadeL
    *****

    Velice zábavná pozdní němá komedie hrubšího zrna, která sice udělala svým formátem krok zpět, ale na druhou stranu nám dopřála plynule doznít jednu velkou éru a stala se tak předposledním premiérovaným němým filmem u nás. Posledním byly Opeřené stíny ještě po dalších dvou měsících, tedy 13. března 1931. Pro velkou část herectva to musel být zvláštní zážitek, protože v té době už měli za sebou zkušenosti ze zvukovéhío Lamačova Maršálka (24. října 1930) - Jiří Hron, Máňa Ženíšková, Theodor Pištěk, Helena Monczáková, Milka Balek - Brodská i Roza Schlesingerová. A konečně při premiéře Vendelína už to byl skoro rok od uvedení prvního českého zvukového filmu vůbec - Tonky Šiběnice (27. února 1930).(21.2.2009)

  • Marthos
    ***

    "My sme s panem manželem bírbrůdři vod Fleků! Já jsem ňákej Drmola.“ Jeden z typických dialogů této vskutku nenáročné maloměšťácké veselohry diváka ihned seznámí, o jaký druh humoru se jedná. Stejnojmenný román Eduarda Kučery staršího posloužil režisérovi Přemyslu Pražskému k vytvoření jednoho z posledních filmových odkazů němé éry. Pražský však narazil na fakt, že česká kinematografie tehdy razantně přejímala zvukovou aparaturu; mnohé ještě němé filmy tak bývaly často dodatečně dozvučeny. Tato pružnost však Pražskému scházela. Film se premiéry dočkal až v lednu 1931, tedy v době, kdy veřejnost již několik měsíců skandovala zvukovému C. a k. polnímu maršálkovi. Samotný dějový rámec spočívá v tom, jak dostat již dospělou dceru pod čepec. Způsob, jak tohoto cíle dosáhnout velmi nápadně připomíná herrmannovsko-kondelíkovský charakter, zejména struktura scén a typy jednotlivých postav. Žoviální bodrý pantáta, energická manželka, spořádaná dceruška, nemotorný a nesmělý nápadník, potrhlá babička, drzý raubíř. Závěr filmu je pak neúnosně natahovaný a dětinský, i když poměrně průlomově zobrazoval život po svatbě (většina podobných filmů končí polibkem u oltáře). Co se týče »pivního humoru«, ten je reprezentován sekvencí v zahradní restauraci, kde starý Žemlička vypije naráz pět půllitrů piva a teprve poté se cítí spokojený. Hlavní partnerské dvojice ve složení Pištěk - Monczáková a Hron - Ženíšková s úspěchem prošly již předchozím Lamačovým Maršálkem. Po shlédnutí tohoto filmu skutečně nezbývá než souhlasit, že se jedná o vrcholně nedůstojné rozloučení s němou kinematografií. Drobnou, avšak cennou dokumentární hodnotou je zachycení tehdy značně populární zahradní restaurace Sakura v Roztokách u Prahy (později se objevila ještě ve válečné komedii Valentin Dobrotivý). A jak již bylo řečeno, je nutný vlastní výběr hudebního doprovodu.(10.3.2009)

  • Přemek
    ****

    Naprosto okouzlující lidová komedie, velice se odlišující od produkce následných zvukových let třicátých především velkou mírou obhroublé nadsázky a velmi pivního humoru. Musím říct, že s kolegou jsme se při projekci na filmové vědě FF MU velice bavili. Doporučuji si pustit film s nějakou pěknou, svižnou doprovodnou hudbou.(17.12.2007)

  • Wrr
    ****

    Milé a zábavné. Po technické stránce sice nic moc, přestože byl snímek natočen 1930, ale to vůbec nevadí.(28.2.2010)