Můj andílek

Spíš psychologickej film s trochou mysteria.Většina starších a opravdovejch thrillerů na tohle téma zhruba po půlhoďce šlápne na plyn,a už to jede.tady se ale za zvuků ambientní nehudby neděje skoro nic.To co se stane v posledních dvaceti minutách sem tušil.Jinak je to kravina,a nechtěl bych vidět,jak řešili tuhle zapeklitou situaci.30%. (26.01.2020)

Žiadna sláva, ale pozerateľné, Noomi ťahá uveriteľný part vyšinutej matky, ktorej spočiatku celkom nerozumieme, ale relatívne rýchlo sa v tom dá zorientovať, ostatné postavy sú len komparz, akurát na cieľovej rovinke sa vzpučí Ivona, aj tá však rýchlo zhasne, žiadna mystéria, žiadne napätie, takže 35%. (14.10.2020)

Australské domácí drama jako adaptace románu není sice úspěch, ale také ne selhání. Některé nedostatky pramení už z předlohy. Je to takové stále bolestné. Švédská herečka Noomi Rapace předvádí ve své postavě vytrvalé zneklidnění. Scénář je mnohovrstevnatý a má překvapivé zvraty. Trochu ruší hloupé detaily. (20.11.2020)

Mnohokrát viděné téma mladé ženy, která truchlí nad tragickou smrtí své dcery. Mateřské instinkty jsou však silnější, než léky na uklidnění a ta žena, stále do krajnosti rozčilená, doufá, že její dcera stále žije a taková naděje je silnější, než léky předepsané psychiatrem. Ve svém doufání opomíjí lásku ke svému zbylému synovi, který je z toho do krajnosti rozčilený také. Další do krajnosti rozčilení lidé jsou: Její manžel, matka, otec, moje přítelkyně, já, psychyatr, jehož léky nezabírají a jeden arab, kterému s ní po schůzce na slepo nevyšel pohlavní styk, což mi bylo úplně jedno, protože já ho do toho nenutil. Nejedná se o žádný spoiler, poněvadž to tam dali tvůrci podle mě jen tak pro zajímavost, aby bylo jasno. Od té chvíle se mi to začalo ještě víc mlžit. Ale vydržel jsem dalších 40 minut a mlha se začala rozestupovat. Posledních 20 minut bylo nádherně srozumitelných a být matka, tak jim rozumím ještě víc. (04.09.2019)

Angel of Mine je neuvěřitelně tuctový thriller, který skutečně nenabízí pro danou zápletku absolutně nic nového, neotřelého, či osvěžujícího, a to nemluvě o závěrečné pointě, která vzhledem k celkovému vývoji nemohla dopadnout jinak, než dvěma, max třema způsoby, a tvůrci si samozřejmě vybrali ten jednoznačně nejnudnější, respektive hůř to už zazdít a diváka otrávit nemohli. On vůbec vývoj celé té podívané je jen kopií veškerých možných klišé a postupů, vybrakovaných z mnoha jiných, tématicky podobných filmů, s minimem záživných scén, bez jakékoliv gradace, či napětí, opomenout pak samozřejmě nemohu ani nefunkčnost emocí, které tu měli sehrát poměrně zásadní roli, a atmosféra, ani jakákoliv tvůrčí stylovost, zde nebyli též nabídnuty. Noomi Rapace, kvůli které jsem dal této podívané vůbec šanci, tu pak zahrála sice přesvědčivě, nicméně ta její ústřední postava mě od prvních minut neskutečně iritovala, a bohužel se to nezměnilo až do konce filmu, a co se pak ostatních postav a jejich hereckých představitelů týče, tak ani nikdo z nich na sebe nedokázal upoutat nějakou větší pozornost. V tomto případě se zkrátka jedná o takovou neoriginální jednohubku na jedno použití, která sice čas u ní strávený neznechutí, zároveň ho ale nikterak ani neobohatí. (07.11.2020)