Spoutaná

Mladá Shandurai zažila nečekaný šok; když se v její africké domovině ujal vlády diktátorský režim, jejího opozičně naladěného manžela ihned přišli vojáci zatknout přímo do třídy, kde právě vyučoval. Slavný režisér Bernardo Bertolucci natočil drama o lásce, která si nechce brát, ale touží dávat. Po uvěznění manžela se Shandurai (Thandie Newton) odstěhuje do Říma, kde studuje medicínu a pracuje jako uklízečka v domě anglického pianisty Kinského (David Thewlis). Ten se do ní zamiluje a v prudkém vzplanutí ji požádá o ruku, ale Shandurai je srdcem stále u svého vězněného manžela a jeho nabídku odmítne. Možnosti rozřešit takovouto zápletku jsou v podstatě dvě: hollywoodská slaďárna, kdy po úvodním odmítnutí nastane cesta sbližování až k limonádovému konci. Bertolucci ale zvolil mnohem lepší variantu a sbližování Shandurai s Kinským postavil na bázi opravdové lásky, která se snaží druhému pomoct, aniž by za to pro sebe očekávala „odměnu“. Přesně to sledujeme, když se Kinsky rozhodne nezištně pomoct dostat uvězněného manžela své „lásky“ z vězení. Kdyby to neudělal, mohl možná dosáhnout toho, co původně chtěl. (10.01.2006)

Začátky jsou vždycky těžké a své o tom ví i Thandie Newton. Upozornila na sebe rychle, ale opravdové štěstí se na ní usmálo až koncem 90. let. Lví podíl na tom měl i uctívaný Bernardo Bertolucci, nutno ale uznat, že dosti vyčpělý a dnes spíše dramaticky naivní autor, který leda vzpomíná na své úspěšné kusy. Žádnou psychologickou hru či intelektuálskou exhibici (jako v prozatím posledních Snílcích) nečekejte. Tu se „červenoknihovně“ vyjadřuje k africké imigrantce, která doufá v propuštění manžela, studuje medicínu a uklízí v jedné starobylé vilce s centrálním schodištěm (tady se kameraman vyřádil).. a do které se za podpory nepatřičných dialogů zamiluje výstřední pianista a majitel onoho sídla. Pečlivě komponované záběry leccos vynahrazují, ale ani solidní herci nedokáží do osudového vztahu vtlačit krapet uvěřitelnosti či alespoň vášně!! (14.07.2009)

Najprv som zaplakal pri Snílkoch a teraz toto! Pritom oba snimky su námetovo zaujímavé, ale pán rozprávač ich potenciál nevyužil ani z desatinky (tu ani z dvadsiatinky). Strhne vas zápletka, kúpete sa v obrazovej symbolike, trasiete sa za vyvrcholením a to všetko iba preto, aby vás v závere stihla ľadová sprcha nenaplnených očakávaní a zistenia, že to celé bola len hra... kto vie na čo!? Horšie ako nevydarený sex s prostitútkou. Kašlem také "umenie" v papundeklových kulisách! (08.09.2005)

No ale pozor, to bylo na tu bídu tady (59%), od mistra Bertolucciho velmi milé překvapení. Film o lásce, která je podmíněná čímsi, co se zároveň stane překážkou, ale protože muž miluje, zapracuje na ženině přání, i když ví, že si tím pro sebe de facto zavře vrátka. TO je tedy láska. Samo o sobě to vyhrožuje neodvratným kýčem a hudba a kamera ten fakt jen podporují, ale jako už v mnoha filmových případech záleží, ODKUD se díváte. (09.10.2007)

Toto vyznění italského neorealismu je víc než rozporuplné. Skvělá režie, podporovaná zdatnou kamerou a zdařilou hudbou i solidními hereckými výkony, ztroskotává na polotovarovém scénáři, který soupříběh dvou nenaplněných citů podává za cenu až neuvěřitelných výpadků v charakterové kresbě obou protagonistů. Podmanivé prostředí italské metropole je tak redukováno na pouhou kulisu stejně jako tajemný historický dům v jedné z odlehlejších uliček centra i klíčové, jinak dobře a nápaditě realizované scény, jichž má SPOUTANÁ hned několik. Celkový dojem až příliš připomíná puklý zvon; stejně "cinklý" zůstává i následný divácký dojem a zážitek. (09.12.2008)