Elektrizující život Louise Waina

....ako život sám....farebné, euforické, dojímavé, nešikovné....prvá polovica je geniálna, ako život sám, keď si človek nájde k sebe tú pravú/ľavú.....a potom, keď si začne užívať, eufória vie byť, sviňa jedna, fuč(k). A ostávajú úlomky. Situácie. Spomienky. Tlmené a zahmlené. Farby sa vytrácajú. Staroba je nespravodlivá. A Benedict C.je pán boh. Po víkende s ním nemám slov. HE OWNS THE POWER OF THE DOGS AND THE CATS. Nie je to dokonalé, ale život nie je. (07.02.2022)

standardně výborný Benedict Cumberbatch v životopise někoho,o kom jsem v životě neslyšel a nejspíš na něj v dohledné době zase zapomenu.Jednak proto,že nemám rád kočky a druhák proto,že životopis Louise Waina ničím nevybočuje a krom Benedcita a zvolené formy nemá nic čím by uvízl v paměti.Wain byl sice svým způsobem svéraz a život ho různě zkoušel,ale na přelomu devatenáctého a dvacátého století určitě nebyl sám kdo si procházel podobnými peripetiemi.Je nicméně dobře,že podobné filmy vznikají a mají možnost nás seznámit (připomenout) s takovými osobnostmi,které by jinak znali jen v jejich domovině (v našich končinách si dovedu představit,film třeba o Josefu Ladovi)...60% (11.11.2021)

Aj cez peknú kameru, výtvarnú stránku a skvelé záverečné cameo, sa jedná len o konvenčný životopis, kde sú všetky postavy karikaturisticky extravagantné a celé je to originálne, asi jak antivaxer v márnici. Keď chcete pôsobiť ako Wes Anderson, musíte byť Wes Anderson, inak budete neskorý Burton. Ubiehajúcou stopážou a pribúdajúcimi mačkami sa to síce zlepšuje, ale výsledný dojem je len trochu mačky, zato hodne depka z chudoby, duševných chorôb a rakoviny. (24.03.2022)

Film o výrazném malíři si zasluhuje výraznou výtvarnou stránku. To si naštěstí Will Sharpe uvědomil a jeho The Electrical Life of Louis Wain má výraznou vizuální stylizaci, která by si nejspíš padla do noty s vizuálním pojetím filmů Wese Andersona. Krom té je ovšem The Electrical Life of Louis Wain především příběhem lehce tragické figurky, kdy je velmi snadné příběh tohoto výrazného výtvarníka podat emocionálně prázdně a v součtu neskutečně ploše. Je ovšem toto případ i biopicu Louise Waina?   Benedict Cumberbatch nezklamal. Po letošní Síle psa jde o jeho další silný herecký výkon, kdy by se dalo automaticky uvažovat o Oscaru. Cumberbatch totiž zcela určitě nadále patří mezi nejtalentovanější herce současnosti, který zlatého plešouna ještě nemá a jeho pojetí tak trochu mentálně nestabilního a sociálně plachého malíře rozhodně stojí za to. V průběhu je ovšem též naštěstí cítit, že je Sharpe jakožto scenárista a režisér člověk, kterého život a dílo Louise Waina skutečně zajímá a skutečně se mu podařilo natočit vizuálně výrazný film. Rozhodnutí o formátu 4:3 celému filmu vlastně hodně prospívá.   Dobové výpravě a kostýmům se prakticky nedá nic vytýkat, autenticita 19. století v Anglii je dostatečná. Od začátku je ovšem především poznat, že je Wainův příběh dostatečně zajímavý pro filmové zpracování. Jako spousty biopiců má poté možná The Electiral Life of Louis Wain potíž v tom, že chce toho o životě Waina říct až příliš, načrtne toho spousty moc, na vše ovšem ve finále není úplně čas.   Ve filmu výrazně funguje vizuální vyprávění, které dokáže spousty věcí srozumitelně vysvětlit pouze skrze zrakové vjemy bez doslovného vysvětlování. Cumberbatche doplňuje skvělá Claire Foy v roli jeho ženy Emily, jejich vztah se opravdu dokáže prodat jako láska dvou outsiderů, kteří společnou láskou oba zaplní jistou prázdnotu. Mnohem rozvernější první polovina je poté nahrazena polovinou druhou, která je depresivní a Waina představuje na dně jeho sil. Mezi rozverností a depresivní atmosférou vlastně The Electrical Life of Louis Wain přeskakuje pořád a i proto možná není úplně jasné, kdy chtěl Sharpe některé scény úplně pojmout a zda chtěl, aby si z nich divák odnesl pozitivní či negativní emoce.   V součtu ovšem potěší to, že není The Electrical Life of Louis Wain typickým biopicem. Zajímavý autor se zajímavým životním příběhem se dočkal zajímavého zpracování svých osudů, které sice po první polovině tak trochu přijde o svou výjimečnost a pořád se chce věnovat příliš mnoha tématům najednou, přesto ovšem v součtu zaujme a dokáže přesvědčit o tom, že Cumberbatch nadále patří mezi nejtalentovanější herce současnosti...... (12.11.2021)

I když je snímek obrazově hravý (zejména v první, optimističtější, části), je to prostě příliš dlouhé. Příliš dlouhé na život výstředního/bláznivého/psychicky nemocného (jak kdo chce) chlapíka, který se proslavil tím, že maloval kočky a snad jim tak prý i dokázal vydobýt postavení domácích mazlíčků (vedle dosavadních psů) a taky tím, že všude cítil elektřinu. Kupodivu, ta myšlenka s elektřinou mě zaujala víc. Kdyby se místo slova „elektřina“, které používal on a které je v téhle souvislosti evidentně nesmyslné, použilo „aura“, „duševní harmonie“, „energie přírody“…. atd. možná by získal status duchovního guru a neskončil by v blázinci._____ Jeho obrázky koček mi povětšinou připadaly jako příšerné mazanice, fakt se divím Angličanům, jak něco takového mohlo získat všeobecnou oblibu. _____ Příběh malíře a jeho rodiny je ve své podstatě hluboce tragický, a tak je možná heroický počin, že z něj tvůrci aspoň v první polovině dokázali udělat zábavnou a i milou podívanou. Prostě chtěli autorův život připodobnit k jeho dětským kresbičkám bubnujících, tančících nebo pochodujících koček. Jenomže život a tvorba jsou často v rozporu, a tady mu ty dětinské malůvky zjevně sloužily jako únik z hrůz, ve kterých žil – a to jak hmotně, tak i ve svém mozku. Smutné. A je to moc dlouhé. SHRNUTÍ: Smutek za praštěnými obrázky. (02.01.2023)