Ticho ve sněžném městě

Tak tady Španělé se spoluprací s Netflixem šlápli do oslího hovna španělského muly. Tady se totiž španělský tvůrce rozhodl natočit ryzí mysteriozní thriller se sériovým vrahem a stala se z toho spíš fraška. Změť nudy a nesmyslného vyšetřování z filmu udělal průměrný, až podprůměrný kousek. Škoda, protože atmosféru neznámého to mělo a ty kulisy španělského maloměsta také stály za to. No nic, tak třeba příště. (01.04.2020)

„Včela skrz krk leze, kolik se jich vleze?“ Když je vrah pilný jako včelička, hravý jako biblické děcko a pojem tracheální intubace mu není cizí, vyzkouší na chudákovi Omnibusovi neuvěřitelně hnusný způsob mučivé smrti. Echt ekl hned v úvodu a pak i parádně vybzučený závěr. Toť bohužel vše. Ústřední duo kriminalistů, unylý Unai a vilná Alba, t.č. poněkud vdaná, mě nezaujalo, spíš uspávalo. OKÉNKO ÚLU: [][] Co bylo nejsladší? ❀ Že nám vraha prozradili už ve třetině filmu! A já mohl začít spokojeně podřimovat. ❀ Že i diváci preferující sportovní filmy si příjdou na své, protože Unai a Alby se místo vyšetřování věnují joggingu. Bez přehánění, naběhali toho víc než Zátopek či Forrest Gump za rok. ❀ Že Španělé objevili elixír mládí. Až na milfku Albu všichni ostatní vypadali max. na 25. Takhle mladí by u vražd před 20 lety mohli okolo mrtvol tak akorát tahat kačera a ne vést vyšetřování! [][] Jo a to „dvojčecí trojče“ jsem ani já nepochopil, byť jsem verbalovi půl hodiny matlal břicho gelem a jezdil po něm ultrazvukovou sondou. Jen dvakrát nechápavě zabzučím. (19.08.2023)

Mlčení Blanek chtělo strašně moc být Purpurovými řekami. To by se ale režisér nesměl jmenovat Kašparózo a Eva García Smaženz de Efedrini být plagiátorskou grafomanskou feťačkou. A tak se v tom jen hodně a dlouho běhá pro zdraví, všichni zúčastnění se většinu hrací doby chovají jako nesvéprávní kokoti a během těch kokainových zpětných a současných záblesků bez jmenovek budoucích příbuzných a potenciálních sociopatů se může jednomu snadno stát, že mu unikne ta skrz naskrz prefíkaná a dokonale sofistikovaná zápletka o dvojčecím trojčeti, kterého nějaký iberský zrzek, říkejme mu třeba Chozé Armando Oukonor, na polední chvíli přismrkl mezi dva cigoše do lůna Končity Farzekašové. No a narodit s korozí doprostřed černočerného Baskicka, to by jeden idiotsky komplikovaným způsobem hned vraždil jako pominutý! A tak jediným rozptýlením v tomto eitopfu z lysohlávek a přiblble vybrakovaných kafilérních zápletek sériově vražedných filmů je sledovat oje inspektorky Kozotřasové. Beléna je již sice kapku tlející a mohutně balzamovaná alfasamice, nicméně s trochou gerontofilní fantazie by se jí pořád celkem dalo zaklikat na kastaněty a v případě nouze do ní i zapíchnout banderilu, kdyby náhodou po Klusákově mementu začaly dvanáctky odmítat Čupačupsy. (15.03.2020)

Jako většina filmů na Netflixu je i Ticho ve sněžném městě z toho slabšího soudku. Ovšem na druhou stranu je také nesmírně zajímavý, což je bezpochyby dáno předlohou, kterou jsem ale nečetl a ani o ní nevěděl. Kvalit klasik typu Sedm, Mlčení jehňátek nebo třeba Purpurové řeky to úplně nedosahuje, nicméně si myslím, že to mohl být daleko větší průser a tak ve výsledku možná i trochu nadhodnocuju, protože způsob zabíjení vraha je fakt luxusní, závěrečná půlhodina je nesmírně vydařená i co se týče atmosféry a samotná vrahova totožnost je přeci jen trochu překvapivá. Ve výsledku tedy lehce převažuje spokojenost, v případě tohoto filmu se ale nejedná o nic, co bych potřeboval vidět znovu. Každopádně film svůj účel splnil velmi dobře a já s ním problém nemám. Vlastně mi to dost sedlo. Je fascinující, že Španělé opravdu mluví tak šíleně rychle i ve skutečnosti a ne jen na výukových kazetách. 70% - ale hlavně za to finále. (01.05.2020)

Celkem dobrá a řekla bych, typicky španělská krimoška o sériovém vrahu. Jeden si právě odseděl 20 let, má být propuštěn a stále o sobě tvrdí, že je nevinen. Jeho jednovaječné dvojče ho kdysi udalo proto, aby měl jejich společnou dívku jen pro sebe. Ve městě však další podobné vraždy propuknou ještě předtím, než je odsouzenec na svobodě. (04.02.2022)