Ticho ve sněžném městě

Mlčení Blanek chtělo strašně moc být Purpurovými řekami. To by se ale režisér nesměl jmenovat Kašparózo a Eva García Smaženz de Efedrini být plagiátorskou grafomanskou feťačkou. A tak se v tom jen hodně a dlouho běhá pro zdraví, všichni zúčastnění se většinu hrací doby chovají jako nesvéprávní kokoti a během těch kokainových zpětných a současných záblesků bez jmenovek budoucích příbuzných a potenciálních sociopatů se může jednomu snadno stát, že mu unikne ta skrz naskrz prefíkaná a dokonale sofistikovaná zápletka o dvojčecím trojčeti, kterého nějaký iberský zrzek, říkejme mu třeba Chozé Armando Oukonor, na polední chvíli přismrkl mezi dva cigoše do lůna Končity Farzekašové. No a narodit s korozí doprostřed černočerného Baskicka, to by jeden idiotsky komplikovaným způsobem hned vraždil jako pominutý! A tak jediným rozptýlením v tomto eitopfu z lysohlávek a přiblble vybrakovaných kafilérních zápletek sériově vražedných filmů je sledovat oje inspektorky Kozotřasové. Beléna je již sice kapku tlející a mohutně balzamovaná alfasamice, nicméně s trochou gerontofilní fantazie by se jí pořád celkem dalo zaklikat na kastaněty a v případě nouze do ní i zapíchnout banderilu, kdyby náhodou po Klusákově mementu začaly dvanáctky odmítat Čupačupsy. (15.03.2020)

Španělská tvorba jde z filmu cejtit po celejch 110 minut. Se syrovostí si hrajou tihle borci opálení senzačně. Záběry jdou na kost a nekompromisnost je bolestivá! Nicméně je to vokatý až do prdele! Jak první seznamka, tak vrah. Překvapil mě závěr, po kterým slibuju, že se včelám budu vyhýbat voklikou! Jinak solidní kriminálka! 60% (17.03.2020)

Tak tady Španělé se spoluprací s Netflixem šlápli do oslího hovna španělského muly. Tady se totiž španělský tvůrce rozhodl natočit ryzí mysteriozní thriller se sériovým vrahem a stala se z toho spíš fraška. Změť nudy a nesmyslného vyšetřování z filmu udělal průměrný, až podprůměrný kousek. Škoda, protože atmosféru neznámého to mělo a ty kulisy španělského maloměsta také stály za to. No nic, tak třeba příště. (01.04.2020)

Akonáhle je takmer od úvodu odkrytá identita vraha, vytráca sa kľúčový moment prekvapenia. Človek natrafí na veľmi málo thrillerov, pri ktorých platí, že výnimka, potvrdzuje pravidlo. Musí sa jednať o naozaj kvalitného scenáristu a “zručného” režiséra, ktorý následne dokážu diváka ohúriť odhalením motívu, či priebehom samotného vyšetrovania. Za mňa (asi) slabší priemer, lebo toho napätia (až na úplný záver) je tiež asi toľko, ako koronou nakazených predavačiek v Lidli za pokladňou. (03.08.2020)

Co zaujme jako první je způsob, jakým vrah své oběti likviduje. Už dlouho jsem neviděl nic tak originálního. Líbil se mi i klíč, podle kterého při zabíjení postupuje a palec nahoru zaslouží též stylizace. Problém jsem neměl ani s motivací, byť je trošku přitažená za vlasy, ale v souvislostí s ní vyvstává větší potíž. Ne že bych byl fanda do porodů či genetiky, ale skutečnost, která hnala zloducha za pomstou, mi přišla přepálená až běda. Danou sekvenci jsem si raději pustil ještě dvakrát, abych se utvrdil, že to tvůrci myslí vážně. A trochu mě iritovala i policistka, která si u manžela nepovšimla dost zásadního faktu. Kdyby to bylo naopak, tak bych to ještě pochopil, ale ženské si takových věcí prostě všimnou. Ale dalo se to překousnout. Pomalý styl vyprávění mi docela vyhovoval a nevadila ani zbytečná překombinovanost, odhalení vraha a jeho napojení na jednu z důležitých postav mi také přišlo v pořádku a slušné bylo i finále, ačkoliv dopadlo tak nějak podle očekávání. K hercům nemám výhrady a moje oblíbenkyně Aura Garrido zabodovala i tady. Stačilo trochu přemýšlet a mohlo to být lepší, ale ani tak si moc nestěžuji. 70% (14.05.2020)