Opona - Poirotův poslední případ (S13E05)

Nehněvejte se, mon ami. Hercula miluji a televizní zpracování sleduji pokaždé se zatajeným dechem, byť znám mnohé díly zpaměti, ale nemohu se ubránit zklamání. Příběh, který zakončuje dlouholetou kariéru bravurního detektiva, bezúhonného pána, jenž všechny své šedé buňky plně a vždy využíval k odhalování a potlačení zločinu, se zaobírá tím, jak ten samý muž předstíraje nemohoucnost bez výčitek vraždí. Román vyšel až v polovině sedmdesátých let, ale Christie jej sepsala už v letech čtyřicátých, zhruba v polovině své literární dráhy. Možná měla tehdy o ještě neúplně vykreslené postavě jistou představu, jíž chtěla být věrná i v době, kdy se Poirot stal doslova ikonou spravedlnosti. Podle mě udělala chybu, stejně jako třeba RobinTedovsky posedlí tvůrci How I met your mother (jakkoliv "kvalitativně" se série srovnávat nedají). Proto se omlouvám všem zarytým fanoušků, kteří schvalují každý krok svého oblíbence. Není otázkou, co bychom učinili my, otázkou je, co by neměl udělat jediný hrdina, jenž může násilí odkrývat, odsuzovat či mu dokonce zabránit. Takhle si najednou z celé ságy vezmu to, že mstít se je zkrátka lidské a oko za oko je prostě jediný způsob, jak na to. To znám ze života, fikce by snad mohla dát naději a trochu poučit:) (01.01.2015)

Bohužel musím souhlasit s těmi, kterým se tento díl jako zakončení seriálu nelíbí. Že je zdejší případ velmi nezajímavý a s mnoha matnými postavami, to sice nebývá u Hercula zvykem, ale chápu, že tady šlo hlavně o rozloučení se slavným detektivem. Jenže způsob jeho odchodu je něco, co prostě neberu. Neznám knižní předlohu, tak nemohu posoudit, jak moc to bylo překroucené, možná kniha činí víc, aby se dosáhlo zdání, že jinak to prostě nešlo, ale celkem o tom pochybuji. Celá premisa, že vysoce morální Poirot by někoho zabil (jsem tady jediný, kdo si vzpomněl na konec Nástrah zubařského křesla, kdy Poirot řekl vrahovi, že jeho život je stejně důležitý jako život jeho obětí?) je pro mě prostě naprosto nepřijatelná. Navíc ani nezabil vraha, ale člověka, který šířil drby a ponoukal druhé k vraždě. Že jde o chudáka je jasné, ale není to nikdo, kdo by měl Poirota a jeho profesi nějak zajímat. A ti skuteční vrahové asi chudáci nejsou za své činy nijak odpovědní, vždyť je ten syčák přece naváděl a to jim nedalo jinou možnost. Možná měl nějakou kouzelnou moc a tou je k tomu donutil... Jinak Hastings je tady napsaný stejně pochybně jako Poirot a jak jsem normálně  míval radost, že je vidím ve společném filmu, tak tady bych Hastingse radši neviděl, i jejich vzájemný vztah je tu napsaný dost nepříjemným způsobem. Jsem celkem rád, že další významné postavy z Herculova univerza (Japp, slečna Lemonová, madam Olivierová...) tuhle závěrečnou ostudu promeškaly. (06.12.2022)

Poslední díl, těšil jsem se skutečně ne velké finále, ale přišlo vůbec první poirotovské zklamání - a to dost velké. Pravda, neznám knižní předlohu. Ale ať už je jakákoliv, tohle mi nesedí ani k jednomu ze všech předchozích poirotů se Suchetem, i k těm jiným. Provedení je sice stále stejně na vysoké úrovni, ale Poirot už nějak není ten starý dobrý Poirot. Kdyby jen tím podivným vztahem k Hastingsovi, ale především mi tam vadil celkově morální rozměr pointy, obzvlášť když se to tak týká osoby Hercula, který je ve většně předchozích dílů vykreslen opačne - to jest mnohem ctnostněji, obzvláště v takovéto věci. Pár kontroverzních momentů by se tam sice našlo, ale tohle už je jinde. Stejný herec, stejné všecko, jen povaha se změnila, a je to jediný rozdíl, jinak je to pořád ve stejném duchu, včetně humoru. Snad by to šlo omluvit zčásti stářím, jenže to, jak se ukáže, tak úplně nejde. Nicméně je tu i velký a silný okamžik - Poirotův konec, pro mě nečekaný. Definitivní tečka. (23.07.2014)

Důstojné rozloučení. Suchet je geniální, to jak se choulí ve svém kolečkovém křesle, bylo působivé. Hastings jako obyvkle nechápe až do chvíle, kdy mu celou záhadu jeho parťák objasní. A miluju chvíle, kdy vždy zdvořilý Poirot uráží Hastingsovo chování anglického gentelmana. Návrat na Styles a Hastingsova dcera byly už jen příjemný bonus. (07.03.2014)

Stopáž 89 minut jsem dalece přesáhla, protože jsem snad co pět, deset minut pozastavovala děj a rozdýchávala ten fakt, že tohle je POSLEDNÍ POIROT ever after... Co říci k ději, knižní předlohu jsem četla minimálně pětkrát, takže každou odchylku od děje jsem nesla těžce, každopádně se s tím Britové popasovali jak jinak než skvěle a v závěru mohli klidně ještě pár minut přidat. Nebo to bylo jen moje přání, aby Opona nikdy nespadla? Na zámku ve Styles příběh začal a zde i skončí a je to rozloučení více než důstojné a na úrovni, samotného vraha bych přirovnala k Sherlockovu protivníkovi Charlesi Augustu Milvertonovi (ve filmové podobě Magnussen). Vzdejme čest brilantnímu Davidu Suchetovi, který téměř čtvrt století BYL Hercule Poirot. (15.04.2014)