Dickinson

Mix starosvětské éry a moderních soundtracků je místy neodolatelný, na lesbické jiskření Hailee s Annou se dívá velmi hezky a první série nepostrádá ani vtip. Já jsem byl spokojen, trochu mi ale uniká smysl toho, pokoušet se na jedné straně vycházet vstříc instagramové generaci současným jazykem a hudbou, a vzápětí to stejně pohřbít těžko stravitelnými scénáristickými úskoky a neuchopitelnými dějovými odbočkami do fantazijních světů - v tomto směru nechvalně vyniká především poslední epizoda, které letos Applu vůbec moc nejdou (FOR ALL MANKIND na tom bylo podobně). Dost tedy pochybuji, že tohle může komerčně zabodovat. Ale jak říkám, já jsem byl spokojen. 75 %. (24.04.2020)

Tak ta hudba... to je šílený mega úlet, jako komedie to nestojí za nic, jako životopisný film, taktéž ne, a jako historický film je to naprostá katastrofa se spoustou chyb a neduhů kteří tam autoři udělali. Nechápu, co tam dělají prvky fantasy, ještě bych to pochopil, kdyby ona slečna byla na nějakých halucinogenních drogách a nebo byla definitivní blázen. Tento seriál vřele nedoporučuji. (30.05.2021)

Na tento nový seriál jsem narazil spíše náhodou. Hlavním důvodem ke zhlédnutí byla Hailee Steinfeld, kterou jsem zatím viděl jen ve třech filmech (nejvíce se mi líbil film Love song, kde si Hailee zahrála po boku Keiry Knightley a Marka Ruffala) a ve všech zde dostupných hudebních klipech. Básně nečtu (čtu jen veršovaná dramata, například milovaného Cyrana z Bergeracu), ale seriál jsem chtěl zkusit také z důvodu mé oblíbené doby. Ale v případě Emily Dickinson udělám výjimku a nějaký výbor si přečtu, protože mě zaujaly v seriálu uvedené útržky. Také se mi moc líbí, že tvůrci do životopisného příběhu zařadili i komediální stránku, což nebývá obvyklé (některé vtipy jsou opravdu povedené). A menším bonusem je účast Jane Krakowski ve vedlejší roli matky Emily, kterou znám především z mého oblíbeného seriálu Ally McBealová. Od režiséra Davida Gordona Greena jsem zatím dříve viděl jen kultovní Halloween z roku 2018. (01.01.2020)

Velmi dobrá volba hudby, obsazení a tak celkově, i to, že jednotlivé díly mají okolo 30 minut. Kombinace 50. let 19. století a současnosti, kdy se u ničeho striktně nedrží jen jednoho období, a právě hudba je toho skvělým důkazem, kdy se potkává moderní společně s tou klasickou, to samé mluva a vyjadřovaní. Tvůrci touto volbou určitě nešlápli vedle, spíše naopak. 80 % (12.05.2021)

Hudba je tu otrasná, ale nie len to, ale aj chovanie postáv. V poslednom čase sa kinematografická rakovina šíri brutálnym spôsobom a tento snímok obsahuje niekoľko chorôb naraz. Po prvé, koho napadlo, že je úžasné v dobovom filme z 19. storočia dávať pomaly techno hudbu? Čo je na tom skvelé, nápadité alebo atmosférické. Podľa mňa je to maximálne rušivé. Po druhé, tvorcovia sa ani na chvíľu nesnažia zachytiť ducha doby, naopak prekrúcajú históriu a postavy nechajú rozprávať, konať a myslieť, ako by bol rok 2020. Chovanie Dickinsonovej ako adolescentky z roku cca 1845-1850 vôbec nezodpovedá výchove a etike v tom čase. Žiadne také mimiky, gestikulácie a grimasy voči rodičom a podobne, to len tak neexistovalo. Lenže za cenu ukázať aký je feminizmus úžasný sa tu všetko točí ako by spice girls mali už 200 rokov. Dievčatá nectiace autority, ok dnes je ich ako maku, ale predtým to len tak nebolo a už vôbec nie k rodičom. No a samozrejme, čo je hlavná pointa? No predsa lesbizmus. Hoci všetci hodnoverní historici hovoria o Emily ako o lesbe v rovine špekulácií, tu sa to rovno servíruje ako fakt a v podstate hneď za prvých pár minút si dáva tajné božteky na záhradke so svojou budúcou švagrovou. Celkovo opovrhnutia hodné dielo. Apple sa mení na zhnité jablko. (18.04.2021)