Vokzal dlja dvoich
A Railway Station for Two
Stanica pre dvoch
Obsahy(2)
Klavírista Platon má nastúpiť na výkon trestu za dopravnú nehodu, ktorú v skutočnosti zapríčila jeho manželka. Chce sa ešte, možno naposledy, rozlúčiť so starnúcim otcom. Počas cesty vlakom ostane vinou servírky Viery na železničnej stanici v cudzom meste - bez dokladov i finančných prostriedkov...Napokon je so svojráznou ženou nútený stráviť dva dni, počas ktorých sa napriek počiatočným antipatiám obaja zblížia a uvedomia si mnohé o sebe samých. (RTVS)
(více)Recenze (25)
Mám slabost pro Rjazanovovu tvorbu, reálie jeho filmů působí nesmírně věrohodně, v druhém plánu často na tu dobu také kriticky odkrývají tehdejší sovětskou realitu. Má neobyčejný cit pro výběr herců a je znát, že jim důvěřuje. Basilašvili určitě není typ romantického hrdiny pro běžného diváka, Gurčenková už nebyla nejmladší, přesto i cynik musí s dvojicí sympatizovat. Ljudmila Gurčenko, představitelka Věry, na CSFD sice profil nemá, doma se však od filmu "Karnevalová noc" (1956) těší hvězdému postavení i respektu coby herečka. ()
Tohle je opravdu lahodný zážitek. Přes dvě hodiny trvající vyprávění příběhu, v němž je velmi záhy zřejmé k čemu směřuje, ale přesto ani chvíli nenudí. Cesta k pointě je podaná tak mile a zajímavě, místy humorně, že se člověk nechává unášet sledováním přeměny tuctového chlápka v osobnost, které přiznává značnou dávku sympatií, a servírky - protivného střeva v citlivou a nejen fyzicky krásnou ženu. ()
Stretnú sa dvaja, on a ona, úplnou náhodou, a strávia spolu takmer celý film. Koľkokrát sme to už videli, viac či menej romantické. A tu je to zase celkom iné: sovietske, zápletka pre rubeľ dvadsať, v staničnej reštaurácii bez michelinskej hviezdy, a podmazom je okrem dychovky len hluk a trúbenie vlakov. Zároveň vďaka príbehu, dialógom, vtipu a kamere neuveriteľne zábavné, pútavé, a nebojím sa napísať, aj romantické. Plus výborná záverečná pieseň, ktorá si ako jediná vyslúžila aj kompletné titulky. –––– Ako ma vy kŕmite, tak ja spievam. –––– Hovoril som ti, aby si strážil melóny. Nič viac! ()
Nenechajte sa zmiasť, nádražie rozhodne nepatrilo iba tejto dvojici, tam to bolo plné ľudí a neinak tomu bolo aj v jeho okolí. Kde sa pohli, tam bolo živo. Film treba brať ako rozprávku pre dospelých, nad ktorou si kedysi poplakali naše mamy a niekde vzadu v hlave sa mi marí, že som ju už kedysi dávno videl. Kam to celé smeruje je síce od začiatku dané, ale keďže ide o vzťah ľudí vo veku, kedy už stratili mnoho životných ilúzií a viackrát sa v živote sklamali, tak náhľad do ich duší pôsobí aj napriek nedôveryhodnosti celej zápletky úprimne. Ale možno sa len svet zmenil a kedysi sa ľudia spontánnejšie púšťali do reči. Proste taký inteligentný doják so sympatickými hercami a kto videl Iróniu osudu tak presne vie, v akom duchu sa ponesie aj Nádražie pre dvoch. 70% ()
Tak musím konstatovat, že mě Eldar Rjazanov už po třetí příjemně překvapil. Až uvidíte Věrunečku, nádražní servírku a z počátku stále kušnícího klavíristu Platona v příběhu z dob dávno minulých, tak mi možná dáte za pravdu, že do průměru ho snad ani nejde dát. Celý film se nese pochopitelně v duchu totalitní doby a k tomu jsem musela chtě nechtě také přihlédnout, ale v některých situacích jsem se musela smát, protože u nás to bylo nemlich to samé, například co se týkalo šmeliny. Botičky, šampony z ciziny, jo to byly rajský kšefty. Jejich vzájemné pošťuchování a poznávání bylo úsměvné, přitom ale i dojemné. Některé hlášky, co tam zazněly - "Odkud máte tu modřinu, soudruhu klavíristo?" mě úplně odzbrojily. Naopak, třeba to hašteření na tržnici mě zase moc nenadchlo. Ale celkově je to moc příjemně zabalené v mašličkách různých žánrů, ne jenom té romantické, ale i dramatické a komediální. Z celého filmu opět silně vyplývá fakt, že Eldar se vyzná moc dobře v lidských duších. ()
Reklama