Hellraiser II: Svázaný s peklem

Už rok po jedničce přifrčela dvojka (ale bez Barkera), která začíná tam, kde jednička končí, a přivádí zpět všechny staré známé s výjimkou Kirstyna otce. Dvojka klasicky nabízí všeho mnohem víc - víc prostoru pro Cenobity, jejich dimenzi a mytologii i víc krvavých efektů, dokonce víc kostek. Výlet do labyrintu cenobití dimenze byl imaginativní, ale rozbití tajemství kolem Cenobitů a jejich polidštění mě nepotěšilo, zvlášť když jim scenárista nevymyslel nijak zajímavý background. I tak solidní pokračování, byť tuhle sérii ve vyložené oblibě nemám. (09.10.2022)

Matroš rozpracovávající původní díl, který sice už nemá takový wow efekt, má i slabší místa, ale na plnou palbu mi to pořád stačí, protože jsem se bavil výborně. Přistupuji k tomuto filmu jako k velmi kvalitnímu sequelu, který Hellraisera nesvádí z cesty, nýbrž se rozhlíží všemi směry kolem sebe, částečně i zpět. Spokojenost. 90% (13.10.2013)

Druhej dil primo navazuje na ten prvni a pokracuje vicemene tam, kde prvni skoncil, coz je fajn. Co uz tak fajn neni, je Randel, kterej si sice taky libuje ve vsemoznejch nechutarnach, ale proste nema koule jako Barker, takze to nepusobi tak strasidelne a obcas to je spis smesny. Navic film neni zas tak uplne horor, protoze dobra pulka se odehrava v jakmysi labyrintu a spis to spada trochu do fantasy, i kdyz samozrejme i tady radi Cenobiti ve velkym a dojde na spoustu trhani tel. Jsem spokojenej, ale prvni dil mel mrazivejsi atmosferu. (31.01.2005)

Tajemná kostka opět ožívá a s ní i nejbizarnější představy. Přítomnost Cliva Barkera je tu silně cítit, což se silně projevuje na výtvarné stránce děje. Jednička za dvojkou příliš nezaostává, ačkoli se v příběhu dají najít jeho slabší stránky (hlavně překombinovaný konec). Nečekejte žádné lekací momenty, protože se jich tu nachází opravdu minimum. Na atmosféře to ale nic neubírá. Zbytnělá fantazie rozvětvená do kořínků (některé momenty připomínají obrazy MC. Eshera), výpravné kulisy, nekonečně moc krve a pompézní Pinhead. To jsou asi největší devíza tohoto hororu. (08.10.2003)

Sadističtější a o hodně krvavější. Je zde vidět rozdíl oproti Hellraiserovi. Trochu chybí absence příběhu. Sice zde je, a s docela nápaditým tématem šíleného doktora a jeho pokusech, ale celkově nevyzní tolik silně. Místy mi přišel jakoby neucelený a trochu zmatený. Oproti úvodnímu dílu dávám slabší čtyři hvězdičky. Hlavně díky slabšímu scénáři a místy laciným, béčkovým dialogům. Hellraisera bych totiž ke kategorii B-žánru nezařadila. Rozhodně ne alespoň první díl. Bohužel toto pokračování Hellbound má k béčku docela slušně vykročeno. Vizuální stránka oproti jedničce mírně pokulhává, což se projevilo zvláště ve výtvarném pojetí Hellworldu, jehož interiéry na mně (naštěstí jen) občas působily spíše jako kulisy, v provedení malých pijavic, které trikově vypadaly jako na úrovni fantasy filmů z padesátých let a díky tomu bylo jejich vzezření spíše k pobavení, než aby vzbuzovalo hrůzu nebo odpor. Možná, kdyby se tohoto dílu opět chopil Clive Barker, dopadlo by to jinak. Možná na tom všem má podíl i český dabing. Pinheadovi v originálním znění se nic nevyrovná. Ale na druhou stranu, po celém mém výčtu kritik, i přesto nemohu hodnotit třemi. Je zde Doug Bradley alias Pinhead, fantastická hudba Christophera Younga, odporní a zároveň fascinující Cenobité a jejich originální masky, magický význam Lemarchandovy kostky, neboli Lamentové konfigurace, v jejímž světě se neustále prolíná rozkoš, chtíč a bolest, a celková atmosféra tohoto snímku, které dokáže, sice s obtížemi, ale přece, zachránit to vše méně či více záporné, co jsem vyjmenovala, a co mohlo být mnohem lepší. Takže jednoduše shrnuto - jako pokračování slabší čtyři, jako samostatný díl rozhodně plné čtyři. "And your suffering will be legendary even in Hell..." (01.12.2009)