Hlídka

Jeden deň bulharskej polície. Nie je to teda žiadny Training Day či Patrola, je to ale humorno-smutné predstavenie reality. Nielen bulharskej, ale určite aj iných balkánskych a postkomunistických štátov. 30 rokov po páde opony a v uliciach a domácnostiach nič nového. Opilci mlátia ženy a tie sa za nich ešte postavia. Mládež sa bije na uliciach a nadáva policajtom. Tí ich radšej ani nenaháňajú, veď na čo. Najvtipnejšia scénka bola s Cigánmi na cintoríne. To bol fakt skeč ako z Mr. Beana. Kradnú písmená z náhrobkov, aby ich mohli dať do zberu. A keď dostali príkaz, aby ich prilepili naspäť, prišlo sa na to, že ani jeden z nich nevie čítať. A najmúdrejší výrok charakterizujúci tú dobu padol v policajnom aute: "Predtým som býval na Ulici Triedneho boja. Dnes sa tá ulica volá Európska. Okrem toho sa nič nezmenilo..." (18.01.2022)

Scenáristická hitparáda v umně propleteném a vypointovaném příběhu jedné noční šichty několika různorodých policejních hlídek z bulharské metropole. Druhý díl plánované trilogie je vybroušená pecka stejně jako první zářez v podobě tematicky spřízněného Directions – zaměřeného na taxikáře – a představuje lahodně namíchaný koktejl přirozených emocí, sociální kritiky a silných lidských osudů s akurátní dávkou vtipného odlehčení. (02.01.2021)

Patřím už k pamětníkům, a tak si vybavuji, že bulharská kinematografie měla už za časů reálného socialismu pověst tak špatnou, že se k nám její filmová produkce dostávala v rámci kulturní výměny "spřátelených" zemí opravdu zřídka. Ani 90. leta nepřinesla změnu, co můžete chtít po divoké privatizaci v balkánském prostoru... Mám od těch dob tendenci pohlížet na tamní produkci s určitou nedůvěrou až despektem. Komendarevův snímek mi ukázal, jak ošidné je přistupovat k filmům s předsudky. Má totiž vymazlený scénář, který obratně balancuje mezi několika žánry. Sledujeme tři policejní hlídky během náročné noční služby a jejich příhody přinášejí divákovi nelichotivou zprávu o stavu bulharské společnosti 30 let po pádu komunismu, kdy se země motá v depresivním kruhu bídy, korupce, odlivu mozků a arogance mocných. Tragika se střídá s komikou, beznaděj s momenty naděje. Film ani na minutu nenudí a patří k těm vzácným momentům, kdy si říkáte, že přesně kvůli tomuhle má smysl stále hledat perly mezi hnojem. Celkový dojem: 90 %. (10.02.2021)

Film natočený na jeden záber zvláštne kĺzavou kamerou ukazuje miestami až tragikomicky život niekoľkých postáv. Nebolo potrebné, aby ich bolo vo filme veľa, takto preniknete do ich sveta a aj do bulharskej reality 30 rokov po revolúcii. Čierny humor, láska, násilie, korupcia, všetky spoločenské problémy v 106tich minútach. (10.02.2021)

Další filmový diktát z Balkánu. Naprosto skvělé, film, do kterého se vejde vše, co (festivalový) divák potřebuje. Úžasně poskládané, žánrově pestré, emocionálně bohaté, zábavné, politicky nekompromisní, bez jakéhokoli obalu...také dost drsné, nicméně lidské, velmi lidské, excelentně zrežírované a sehrané tak, jak to lze asi jen v těchto končinách, které opět nastavují nejen tuzemské kinematografii laťku tak vysoko, že na ní někteří čeští tvůrci ani nedohlédnou. Ze zúčastněných herců, kteří zde nejsou ani všichni vypsáni, např. skvělá Anastasia Ingilizova, opět nejvíce válel Stefan Denolyubov, železničář z filmu Slava. (20.02.2021)