Patrola

Film natolik zaujatý svou formou, až přestává být podstatné, že má i nějaký obsah. Hypermedializovaný styl bez přísně dodržované kontinuity mezi záběry částečně omlouvá rozdrobenost zápletky, škoda však, že jeho modernost nenachází adekvátní odezvu ve vyznění filmu, které je naopak velmi konzervativní (heroizace policejní práce, potlačení náznaků latentní homosexuality ve prospěch tradičního rodinného modelu). Počínání ústřední dvojky, která svou službu vlasti proměnila v něco mezi videohrou a reality-show, není podrobováno kritice, kterou by tak jako tak oslabovalo „empatické“ přejímání jejich úhlu pohledu a rozšíření náhledu do jejich životů o soukromou sféru. Oba dva přitom očividně trpí poruchami sebeovládání a užívají srovnatelně razantních postupů jako grázlové, na nichž si vybíjejí vztek. Nepopírám, že pár záběrů je zatraceně cool (Gyllenhaal klikující za svitu neonů) a že se Anna Kendrick rozkošně usmívá (nic jiného jí scénář ani nepředepisuje), ale jako taková postrádá Patrola hloubku, koncept i jakékoli estetické kvality. 70% (05.11.2012)

Konec hodinek je policejní fajn fetiš, kde lidožravé duchy nahradila spodina přelidněné aglomerace. Straší tu šňupací kartely, děvky na speedu a bezskrupulózní, vytapetovaní hispánští mukli. Je docela povzbuzující vědět, že lidé, bojující proti tomuhle svinstvu museli projít přísnými, vstupními IQ testy a to minimálně s výsledkem "Neštěká.". Ovšem na druhé straně, kdo by s dvěma doktoráty dělal metaře, že ano. Každopádně to musí být opravdu hnusná práce, možná i horší, než vytírat hajzly v nádražce. Naštěstí u nás, v civilizované a kulturní Evropě, je situace jiná. Hoši se zmohou pouze na buzerování řidičů a zbytek noční pokojně prochrápou zašití v boční uličce ve firemní oktávii, příjemně vytopené naftou daňových poplatníků, se vzletným sloganem "Pomrdat a chrnět" na dveřích. Ale zpět k tomu, proč jsme tady. Film je to natočený vskutku mistrně a vzhledem k tomu, že jako obvykle kýčovitě nelká nad tunelováním penzijních fondů a smutným, osamělým životem policejních vdov, zaslouží si minimálně kapitánské hvězdičky. (15.11.2012)

Expert na drsné policajné drámy David Ayer sa upgraduje POV zábermi a prináša sled výstrižkov z denníku dvojice L.A. polišov. Od pokecov pri jazde autom a hrdinských požiarnickych činov, cez radosti života (svadba, narodenie potomka), až po nachádzanie častí zmasakrovaných tiel v dusných barákoch a šliapnutie na chvost mechikánskeho hada, ktoré nemôže ostať bez následkov. Film nestavia na zápletke ale na momentkách, miestami je zábavný i zaujímavý, ale dramaticky dokáže strhnúť až vo finále (priznávam slzy v očiach). Pre fandov policajných drám slušný zárez, pre nezaujatých trochu nuda. Gyllenhaal a Peňa tradične dobrí. Ak odomňa dostali štyri Training Day, tu musím ostať na troch. (05.11.2012)

Patrole se dá vyčítat hned několik věcí - ale nikdy ne všechny najednou. Někomu bude vadit kamera (z ruky, někdy cíleně z Taylorovy kamery, někdy z ruky filmového kameramana, někdy z kamerek na uniformách, na hlavních, na zpětných zrcátkách, pod vysílačkou v autě atd. atd.), někomu bude vadit podezřelá civilnost až přízemnost "mimopracovních" scének (sex, pubertální názory na vztahy, sex, všichni jsme velká rodina, sex, chlast, sex - ale pozor, monogamní sex;)) a možná i "kecy o ničem" v práci, když zrovna neprobíhá nějaká akce. Zkuste si ale s někým duchaplně povídat dvanáct hodin denně... s někým, kdo skutečně má být jako váš bratr, kdo vám má krýt záda, když jde do tuhého. A někomu bude nepochybně vadit, že hlavní hrdinové jsou téměř vždy nezodpovědní, svým způsobem se schovávající za odznak. David Ayer to (v tomto filmu) ale vždy otočí tak, abychom viděli i protiklad, a sice oddanost vysokým ideálům, odvahu, bratrství, i to (opožděné) vědomí vlastní smrtelnosti atd. A k tomu nás zásobuje ukázkami toho, že bez takovýchhle "uniforem" by nám, leckdy naivním a zoufale sebe sama si hledícím lidičkám, zvěř rozumějící jenom zákonu džungle, naše poklidné životy pořádně pocuchala. Čecháčci samozřejmě budou mít plno řečí o otrávených netáhlech na obvodních odděleních, o korupci, machrování, a budou si ťukat na čelo při srovnávání policejní práce Taylora a Zavaly s řadovými příslušníky PČR. Jistě, jsou mezi nimi takoví, kterým bych z různých důvodů nesvěřil ani konzervu trenčianského párku s fazulí - ale takoví jsou i v mojí i ve vaší práci. A moje (a asi ani vaše) práce nespočívá v tom, že netuším, který z těch bezďáků, co je pravidelně zvedám z lavičky, kde vytuhli po náročném tanečním čísle na téma "paninko, ukažte co máte v tom kočárku, nebyl by nějakej drobásek?", má na krku vyhoštění, a v záchvatu paniky mi vrazí do boku šroubovák. Ani že nemám potuchy, jestli ten třicátýsedmý letošní squatter se zvláštními trhanými pohyby náhodou nemá v kapse zapomenutou stříkačku, ze které si odnesu v lepším případě žloutenku, protože mi při osobní prohlídce propíchne oboje rukavice. Nemluvě o tom, co si každou službu vyslechnu od všech těch "uvědomělých občanů", kterým se sakra vůbec nehodí, aby si někdo dovolil jim říct "pane, to co děláte, je špatně", a vědí moc dobře, kdo z ostatních se právě teď dopouští daleko horších věcí, a měli byste se věnovat jim a ne jemu. Takže prostě ano, Davide Ayere, takhle to vypadá, ať se to lidem líbí nebo ne, a můžeme jenom diskutovat o tom, jestli jsi tím chtěl říct něco navíc. Pokud ano, tak je to správně morálně šedivé (ale jen pokud se nad tím zamyslíte - pokud ne, tak se budete na policisty dívat s větším respektem než doteď), a pokud ne, tak je to velmi povedený mix akce a emocí. A pokud vám jako divákovi jsou tyhle všechny věci lhostejné, a jedete si jen po hereckých výkonech, tak si taky přijdete na své. Takže i když to není zdaleka komplexní záležitost, je to věc docela výjimečná, a zaslouží si 80%. (11.05.2014)

Dobrej policejní kousek. Dějově to není nic přesyceného, z větší části se jedná opravdu jenom o takové nahlédnutí do rutiny každodenní policejní práce v sociálně posrané čtvrti amerického velkoměsta - tedy o sled víceméně nesouvisejících scének. Něco jako "hlavní dějová linka" začne prosvítat asi až kolem poloviny, ale i potom se "děj" odehrává spíš jakoby mimochodem. Což je úplně jedno, protože na End of Watch je důležitá hlavně jeho forma, autenticita a drsná ušpiněná estetika daná jednak tématem, jednak způsobem snímání. On to není na pohled nijak hezký film. Stříhá se mezi kamerou v policejním autě, ruční kamerou, kamerkami připnutými na oděvu i normálními filmovými záběry. A dohromady to dává moc zajímavou mozaiku, která působí znatelně méně omezeně v porovnání s čistou found footage formou. (15.11.2012)