Trabantem z Indie až domů

Po předchozím zaneřádění zbytku světa čmoudícími východoněmeckými dvoutakty vyrazil Žlutý cirkus do Indie - ono také už ostatně na zeměkouli nezbývá mnoho míst, která by se s jejich výfukovými zplodinami důvěrně neseznámila, snad s výjimkou Antarktidy. Obvykle značně nesourodá parta byla tentokrát ochuzena o oba Poláky, a tak si cirkusáci museli vystačit jen se svérázem náčelníkova dirigování. První dva díly byly vlastně zbytečné – až od třetího dílu se polský Maluch (s českou posádkou), česká Jawa (se slovenským jezdcem) a obě BB* s Danem v čele vydávají na cestu. Oproti poutavé cestě napříč Jižní Amerikou je to v podstatě nuda, potvrzující předpoklad, že jde pouze o další, již několikrát vyvařený guláš. Navíc s posádkou, narychlo doplněnou dvěma nováčky, bez patřičně prostořekých a všeho schopných Poláků, se jedná o One man show letitého trabantového guru Dana Přibáně.  *bakelitové bestie (13.04.2020)

Asi nejslabší trabantí výprava co se obsahu i posádky týče. Noví i staronoví účastníci mi moc k srdci nepřirostli, a někteří mi byli přímo nesympatičtí, no a ten největší týpek se tam objeví až na konci :). Hodně mě ale překvapilo, že výpravu mezi Kargystánem a Slovenskem pravděpodobně vůbec netočili, a to je škoda. Bylo by zajímavé srovnání, co se za těch deset let v těch zemích změnilo, mohli navštívit nová/jiná místa, nehledě na to, že název z Indie až domů je hodně klamavý. (17.12.2019)

Já jsem po Austrálii Trabanty odpískal, nelíbilo se mě chování některých učastníků, postrádal jsem v tom respekt, pokoru a taky poměrně nešťastný mediální obraz Dana Přibáněho, ale řekl jsem si, nu což neznáš ho osobně tak ho nesuď a parta se obměnila, takže jsem nakonec trabantům tu šanci dal a oni se mě odměnili neskutečným dobrodružstvím, bylo to teď v době karantény, opravdu moc krásný zasnít se o cestách a dobrodružství. Nadchl mě Kašmir, byl jsem v šoku z přechodu hranic, uřednická hrůza v Pakistánu a armádní kontroly v Číně. Čína mimochodem byla jedina země v tom dokumentu, která na mě vůbec nezapůsobila, ty kamery na každým korku a pocit, že o tom jestli a kde si můžu odvlusnout rozhodne strana a vláda to bych se z toho asi posral, ale pravdou je že traboše Čínou jen profrčeli a chci věřít tomu, že i tam by člověk pro svou duši našel nějaký ten doping štěstí. Tentokrát musím pochválit partu, která to jela, kluci byli skvělý a musím říct, že Danovo tvrzení že holky na cesty ne-e (má to důvody ) má svůj smysl. Jsem rád, že jsem viděl seroš. (21.04.2020)

Možná to není nejbarvitější série (jako Jižní Amerika), ani nejextrémnější (Austrálie), ale po trochu vlažnějším startu jsem i napotřetí dostal parádní dobrodružství, které stejnou mírou baví jako překvapuje. Je to dobře natočené, člověk tentokrát o něco více nahlédne do kultur jednotlivých zemí, což jsem minule docela postrádal. Kluci jsou fajn, ale občas by se mohli trochu krotit - brát jiné kultury více s respektem a chovat se méně jako Češi. Zdaleka největší sympaťák je tam poměrně tichý Marek Slobodník, který, když už ale jednou za čas něco prohlásil, tak jsem šel do kolen. Je nicméně vidět, že to partu stále baví a jsem zvědavej, kam se podívají (= podíváme) příště. (04.06.2020)

Velká škoda, že větší minutáž dostal až seriál z té nejméně zajímavé cesty... Za mě Trabanti vyvrcholili Jižní Amerikou, která byla zdaleka nejpestřejší. O chlup méně zajímavá Austrálie to aspoň vynahradila troškou dramatu a netradiční sestavou cestujících... Indie mi přijde jen jako odškrtnutí posledního políčka na checklistu, odbytou povinnost, samozřejmě zachycenou profesionálně a plnou pěkných záběrů (ještě aby ne, napopáté), která ale jinak neobsahuje nic navíc. Škoda. (14.12.2019)