Dva papežové

Jsem věřící, takže náboženské téma mě zajímají. Je ale pravda, že od smrti asi jednoho z nejoblíbenějších papežů Jana Pavla II. jsem o Vatikánu moc velké mínění neměla. Tenhle film mě tak trochu vtáhne do doby, o kterou jsem se přestala zajímat a překvapivě to funguje i bez toho, aniž by vás to nudilo. Již od samotného začátku jsem byla na straně Františka, byl mi sympatický a je mi sympatický i v reálném životě, daleko více než Benedikt. Bylo ale hezké pozorovat, naprosto dva odlišné muže, kteří na víru mají odlišný názor. Herecky je to bravurní, klaním se před jejich italštinou, latinou a španělštinou, protože jen polovinu filmu mluví anglicky, zbytek cizími jazyky. (29.12.2019)

Vynikajicne nasnimana konverzacla dvou stariku. Z hlediska vyrovnanosti byl Ratzinger scenaristicky ponekud v nevyhode na to, ze je bran za intelektuala, ale reziser se holt vice zameril ma dobraka Frantiska. Za me tempo filmu ztracelo prilis dlouhymi flashbacky, ale byla to jen drobnost v grandiozni herecke show. (05.01.2020)

Nejsem věřící a nemám ráda církev. A i přesto mě Meirellesův film fascinoval. Scénář se zabývá přesně tím, co zaujme i nevěřící - tj. vnitřní boj a nejistota zástupců dnešní církve. Že ji ztotožňuje primárně otec Jorge Bergolio (budoucí papež František) byla trefa do černého. Jeho postava je jistě přibarvena "po hollywoodsku", ale přiznám se, na mě to fungovalo a opravdu jsem s napětím sledovala jeho vývoj, příběh i obyčejné rozpravy. Jeho představitel Jonathan Pryce je jako vždy skvělý - nabízí moudrost stáří, ale i jistou živelnost a takovou tu lidskou dobrotu. Proti němu stojí legenda Anthony Hopkins coby papež Benedikt, který měl horší a nevděčnější úkol, protože Benedikt není a nemá být moc sympatickým člověkem. Ale film mě překvapil v tom, že právě toto je v jádru jeho části příběhu. Když se tito dva herci a dva papežové sejdou a jednoduše mluví o tom, co představuje církev pro současný svět, jaké jsou její prohřešky a co může udělat dobrého, je to fascinující. Skvělá práce všem zúčastněných, zkrátka film, v jehož jádru je člověk, jeho víra a jeho srdce. Jakkoli pateticky to zní. (24.04.2020)

Od Dr. Hannibala (Kanibala) Lectera až po Pápeža Benedikta XVI. , občianskym menom Jozef Ratzinger, to len vypovedá o hereckej rozmanitosti, rôznorodosti legendárneho Walesana Sira Anthonyho Hopkinsa, ktorý naprosto bravúrnym spôsobom stvárnil nemeckého duchovného onedlho už v čisto čírej, pápežskej funkcii, ale zároveň veľká pozornosť je taktiež kladená i jeho nástupcovi, Argentínčanovi Jorgeovi Bergoglioovi, z ktorého bude neskôr nový pápež František, čo zastáva svoj úrad až doteraz. Jonathan Pryce, ďalší rodák z Walesu, mu prepožičal svoju tvár, ktorý sa už dávnejšie zaskvel v dystopickom science-fiction Brazil pod taktovkou Terryho Gilliama, kde si zahral postavu Sama Lowryho, pričom obidvaja hereckí velikáni sa navzájom medzi sebou vkusne dopĺňali, t. j. neustále si vymieňali múdre názory, filozofovali, premýšľali, diskutovali na vysokej úrovni, vtedy pomerne často som mával normálne taký pocit, akoby som sa pozeral na skutočné predobrazy, čomu napomáhali nielen pôvodné jazyky všetkých zúčastnených, kde väčšinou bolo počuť - taliančinu, španielčinu, nemčinu, došlo samozrejme i na svetový jazyk angličtinu, aby nedajbože anglosaské publikum nemuselo zakaždým čítať titulky, ale aj by som chcel zároveň ešte poznamenať, podotknúť, že výpravou si dali tvorcovia extra veľmi záležať na nesmiernej autenticite, kedy som bol, akoby vo Vatikáne na vlastnej koži, aj zábery na davy na Svätopetrovskom námestí sú realistické+výzdoba a dekorácie tomu len napomáhali, alebo s Jorgeom bývam vo vzácnych návštevách v minulosti, v typicky strhujúcich flashbackoch, ktoré sú miestami trochu rušivé, ale zase vytvárajú pôsobivú atmosféru, ktorá je tak potrebná ! Snímok je šikovný i prostredníctvom strihovej skladby Fernanda Stutza, ktorá mi občas pripomínala štýl Mesta bohov, ale ten bol dovedený ešte do väčšej krajnosti ! Scenárista McCarten so slušnými filmovými zárezmi na konte pre zmenu ošperkoval tento počin mnohými vedľajšími odbočkami, ktoré môžu byť pre niekoho dostatočne interesantné, no pre ostatných (a tých bude určite viacero) budú zase uspávajúce, zívajúce, skrátka nezaujímavé. Dvaja pápeži ma nadchli predovšetkým hereckými výkonmi oboch pánov, ktorých citujem o pár riadkov vyššie, ale i réžia Brazílčana Fernanda Meirellesa má čo ponúknuť, a tak som konečne zhliadol ďalší film (po Kráľovi) z dielne Netflix, ktorý ma veľmi očaril, ale nazačaroval ! (29.12.2019)

Líbilo se mi, jak to bylo natočené, zahrané, ozvučené, provedené. To, že je to film o katolických pohlavárech je mi jedno. Celkově si ani nemyslím, že měl film aspiraci se stát věrnou historickou reprodukcí. Podle mě chtěl ukázat dva pány v letech, kteří se stanou přáteli, ačkoliv fandí jiným týmům. To, že si oba dva vyzkoušeli papežský stolec, je prostě jen využití lákavého prostředí. Příjemný snímek, velmi hezky plynoucí; ty dvě hodiny utekly jako voda. Prostě odcházím spokojená, absolutně se mi nechce přemýšlet nad tím, co všechno papež symbolizuje, kolik tenhle cirkus udržovat stojí, co všechno kryl. Pro mě je to milý snímek bez kritického přesahu. (25.01.2020)