Velká iluze

Veľká ilúzia je o viacerých veľkých ilúziách. Dokážeme prekonať triedne rozdiely? Skončí niekedy vojna? Budem sa môcť po vojne vrátiť pre ženu späť? Treba veriť a minimálne jeden útek sa podarí. Film je zrejme dosť idealizovaný, podľa podmienok v táboroch a na pevnosti by sa mi ani utekať nechcelo...a s vedúcim tábora je fajn zábava. Ale golfové ihriská sú na golf, tenisové kurty na tenis a zajatecké tábory na úteky. A je tam nuda. Je to krásny film, ktorý možno viac vsádza na myšlienky, ako na realizmus. Teda možno, histroické reálie doby nemám naštudované. Antimilitarizmus = humanizmus. Pokiaľ chcete mať trocha prehľad o Renoirovej tvorbe, Veľká ilúzia je spoločne s Pravidlami hry jej základom. Tie treba jednoznačne vidieť. (09.08.2009)

Na dobu svého vzniku velice vyzrálý válečný film, který nikdy nespadne do přílišného až nechutného patriotismu. Naopak je velkorysý k německým protivníkům, vezmeme-li si, že film vznikl v dusné atmosféře roku 1937, tak je možná velkorysý až příliš. Možná tak vypovídá a pacifistickém naladění francouzů a nechuti válčit v letech před druhou světovou válkou. Film evokuje přátelství jak jej známe z knih od Remarqua. Velká iluze je nejsilnější v závěru, po úprku hlavních hrdinů. Jejich soužití s německou ženou a její dcerou a také společné vánoce je něco tak dojemného, že to více než cokoliv vypovídá o tom jak je válka hnusná a pitomá. (10.12.2008)

Renoir chtěl natočit film plný víry v dorozumění lidí různých národů, ras, vyznání se silným důrazem na přátelství. To se podařilo. Je to pěkný film. Jen na můj vkus místy trochu zastaralý a hluchý. Ale poslední půlhodinka mě přesvědčila o tom, že čtyři hvězdy jsou na místě. A kdyby se celý film nesl v podobném duchu, mohlo to být pět. (23.08.2019)

Vzhledem k roku vzniku skutečný filmový skvost - ať už se jedná o humanistické a lidsky prohřáté prostředí tábora, kde stále platí gentlemenská pravidla a úcta k vlastní třídě, tak o vypjatou situaci útěku dvou vězňů, vrcholící drásavým milostným románkem a originálním otevřeným koncem. Pro mě o třídu lepší zážitek než technicky vytříbenější, leč chladnější Pravidla hry, (15.03.2012)

Velká iluze je mi velkou čítankou přátelství vzácně slitou s oslavou lidské vůle a odvahy. Nadchlo mne, jak čistě až bezelstně se Renoirovi podařilo vykreslit (s mimořádnou psychologickou hloubkou) nejrůznější valéry přátelských a kamarádských svazků, od respektu k protivníkovi po lásku, potírající státní hranice. Na druhou stranu mne zaskočila absence skutečného zla, které bytostně vtěluje člověčí perfidnost a zákeřnost a jemuž se tak dobře daří v časoprostoru války. Tak mocně idealizující hledisko (jež s nadsázkou řečeno vyjadřuje název filmu), estetizující trnitou cestu ke svobodě, při níž i smrt nepostrádá elegance, až vyvolává otázku, oč vlastně šlo? Vždyť celá trapnost pozemské pouti je zde zastřena sledem povznášejících náhod. Anebo i toto je iluze? Snad tím, co uhladilo nerovnosti, je právě ona lidská víra, hrdě promlouvající z každého gesta těch, kteří míří ke Svobodě. Myslím, že tomu tak bylo… (22.11.2010)