Velký strach

Dekadentní detektivka >tipo giallo Italiano 76< ... :-/ . . . Ovšemže béčko jako vyšité, pro našince po těch letech od natočení snad nejlépe coby expost doklad toho, před čím že nás to ti naši normalizační kulturtrégři oficiálně tehdy tak chránili... ;-) . . . Nemůžu si pomoct, ale tenhle film tedy značně zestárnul, ve své upachtěnosti a některými hereckými výkony pak navíc už dnes vlastně působí až směšně... O jisté užvaněnosti a dobových filmařských klišé ani nemluvě... Docela by mě i zajímalo, jaké asi byly dobové reakce na film v zemi vzniku. Ale dohledávat to někde sám tedy nebudu... - - - - - (Poprvé viděno 28.3.2009 na dvd, komentář zde jako první - 29.3.2009) (29.03.2009)

Len priemerné, pomerne svižne nakrútené giallo, s prekvapivou viacnásobnou pointou. Kedže už patrí do tzv. druhej vlny giall koncom 70rokov, mysterióznosť výrazne absentuje a nastupuje akčnejšie vyšetrovanie a vtipnejšie repliky niektorých postáv. Celé je to inak nakrútené dosť remeselnícky, až rutinne, absentujú nejaké zvláštnejšie hrátky s kamerou a zapamätovatelné scény. Z tejto doby odporúčam skôr klasickejšie giallo Enigma Rosso (1978). Až na pár podľa mňa zbytočných scén si však film udržuje slušné tempo až do konca. (01.11.2010)

Zpočátku až fraška plná podivností  ne nepodobných filmovým hrátkám Luise Buñuela. Nechybí nahota a sex či násilí, ale postupy klasického gialla jsou tu spíš jen v náznacích. Horor pak v žádném případě.  V závěru se pak překvapivě překulíme do klasické kriminálky s geniálními dedukcemi do té doby trochu natvrdlého komisaře a samotný závěr s jak jinak než vynikajícím Eli Wallachem mě opět vrátil k náznakům surrealismu. Pustit se jednoznačněji na pole nejednoznačnosti nebo zvolit přímočařejší "žlutý" tah na branku, šel bych dál než jen na půl cesty. (31.05.2021)

Velice slušné giallo, které jako jedno z prvních naturalisticky zobrazovalo násilí. Režisér Paolo Cavara tímto filmem roztrhl pytel s krvavými giallo-thrillery. Snímek jako takový, pak obsahuje mé oblíbené ingredience giallo filmů jako krvavé vraždy, nahé dívky či šokující pointu. Atmosféru toho gialla pak dokresluje depresivní elektronická hudba. Největší zápory Velkého strachu jsem viděl v místy děravém scénáři, zbytečných vedlejších linií a až na Eliho Wallacha průměrných hereckých výkonů. Za 3,5*. (19.05.2009)

Podíval jsem na to hlavně kvůli Corinne Cléry, která mi učarovala už v Autostop rosso sangue a Moonrakerovi, a nebyl jsem zklamán - i tady je zatraceně svůdná a i tady má pár sexy scén. Ta baba prostě byla ztělesněný, koncentrovaný, chodící sexappeal a podle toho s ní režiséři nakládali - a ona je naštěstí nechala. Scénář nepřekvapí, skoro nenapne a končí na několikrát a tradičně překombinovaně a zároveň nepříliš zajímavě, vraždy jsou jalové. Ale pobavil komisař v podání Placida, který docela komicky hlásí, a taky ten rádoby dekadentní spolek čumící na kreslené porno a hrající hru s prostitutkou pod stolem byl vtipnej. A líbily se mi procházky zamlženými exteriéry, tajemná vila se zahradou a temně nasvícené interiéry. (29.03.2020)