Černý kocour

Cozzi nepopře, že býval Argentovým spolupracovníkem. Jeho Černý kocour (který s Poem ale nemá nic společnýho) hýří sytými barvami, takže při těch zelených a modrých nasvícení si na mistra italského horroru nelze nevzpomenout. Co se však týče ostatních aspektů, jeho vrcholové práci se tenhle snímek ani nepřibližuje. Gore a masek poskrovnu, scénář opět zabral tak čtyři strany klasické A4 a samozřejmě nutno připomenout zdejší panorama divadelních ochotníků, z jejichž některých partů nabírám podezření, že je to celé myšleno jako komedie. I když poněkud bizarní. (23.08.2014)

Dva režiséři se snaží natočit jakýsi poloremake Suspirie od Daria Argenta jménem Suspiria de Profundis. Příběh má pojednávat o vládkyni zla Levaně, kterou však svým vyprávěním znovu přivedou k životu. Tak z tohodle hororu mám dost smíšený pocity. Skoro jako by film dělali dva lidé. Mistr a blbeček. Na straně mistrově je výborná temná podmanivá hudba a zajímavý nápad a na blbečkově straně, divné vpády metalu ve chvílích dost se nehodících a šílená překombinovanost děje - hlavně na konci, díky čemuž sem to vůbec nepochopil. Určitě ztráta pro kohokoliv, kdo nemá rád béčkové horory.60% (20.11.2009)

Divný film, dobrá zápletka, zajímavá práce se snem/skutečností, podmanivá "klidná" hudba smíchaná s tvrdou kytarovou, atmosféra se střídá s nudnými pasážemi, hrozné neherectví a efekty, hnusné prvky (zvracející čarodějnice, sliz, střeva, výbuch těla, zelená barva, modrá barva), záběry vesmíru, rozbitá lednička. Nedosáhne to ani na druhou hvězdu. (23.04.2022)

Na talianskú školu, pomerne krotké. Levana sa teda mohla viac pochváliť so svojimi schopnosťami. Držku na to mala. Goblinovský motív zo Suspirie a ani očividná vykrádačka hudobného motívu z THE THING, robí s filmu ešte podradnejší materiál na sledovanie. A myslím, že tých pár vesmírnych trikových záberov je z Cozziho HERCULESa. (05.10.2022)

Dario Argento, E. A. Poe (s povídkou nemá film společného ani zbla....snad kromě kocoura, co tu ale jen pózuje),Ch. Baudelaire a Thomas de Quincey a jeho báseň Levana a Matky žalu. Jojo, matky, ty jsou zde zmiňovány od Argenta, kromě Suspirie též Matka slz, co v té době ještě neměla svůj film. Z Levany tu udělali děsuplnou bytost, co místo aby matkám pomáhala, tak se snaží využít těl jejich novorozeňat. Prostě Italové. Krásný vizuál a výborná hudba...tedy ne ten řezavý metal, co se vždy přiřítil a vše rozmetal. Zpracováním a pojetím má film blízko ke snímkům 70. a počátku 80. let - surrealismus (televize dávící zelená střeva jakoby sem vpadla z Noční můry), halucinace, barvy (žlutá, červená a místo modré jedovatá zeleň) a sympatické monstrum plné červů zvracející barevný sliz. Stále krásná Caroline Munro stojí na temnější straně. Ohledně gore je jednou z nejlepších scén bušící srdce. Dnes jen pro ortodoxní žánrové fanouška a ani ti nemusí být spokojeni. Já vcelku ano. 3,5* (24.05.2023)