Řeka

Indie pro věčně nepokročilé... Nádherný film, po výtvarné stránce nekonečně pestrý s jakousi blíže nespecifikovatelnou živelností a optimismem navzdory. V profilu visící plakát krajně mate, z několika důvodů ani náznakem nekoresponduje s Renoirovým chápavým líčením. Předně, snímek není exkurzí po jednotlivých kulturních zvycích daleké entity, podobá se Ejzenštejnově přístupu při jeho filmování v Mexiku – subjektivně posbírané informace, zjednodušení, ale taky nadšení a úcta k nepoznanému. Vizuálně Řeka rozhodně nepůsobí asketicky, v občasných intencích upomíná na barvitý styl Douglase Sirka či Vincence Minelliho (autorů té doby za oceánem), možná je to mírně usedlá režie prostá experimentů, ovšem staré Renoirovy zásluhy ve vývoji stylu přenesl i sem (hloubka pole, další aktivní mizanscéna ukrytá za rámem hlavního plánu v úchvatném poslední záběru). Ten vhled do cizí kultury je výhradně pro naši obec, vypravěčka až intimním způsobem popisuje prosté dojmy, čímž připomene křehkou vazbu Karen Blixen ze Vzpomínek na Afriku. Vzpomíná však výhradně na dívčí léta, trampoty rodinou a láskou motivované. Není dvakrát atraktivní a ani za mák příjemná (zlé dvojče Shirley Temple), přesto v ní Renoir rozeznal takové vnitřní fluidum, že jsem z ní nespustil oči. Indie její optikou se nepodobá bollywodskému běsnění, tanců pomálu, zpěv dokonce jen asynchronní. Je příznačné, že „nejindičtější“ moment celého filmu je vyprávění příběhu, který si malá Harriet vymyslela. Mě to nevadí, melodramatičnost a nepochopení už napáchaly velké škody, ale Řeka netrpí dvojakými úmysly, okouzlení prostředím je zjevné. (01.11.2011)

Krásný příběh z daleké Indie se spoustou poezie i moudrosti. Mladý americký kapitán přijíždí za svým bratrancem, který s rozvětvenou rodinou žije ve vesnici blízko velké indické řeky. Poznává tam odlišný život místních, zpočátku pro něj cizí, ale postupem času odhaluje krásu tamějšího života i lidí. (12.04.2013)

Film oplývá krásnými barvami a exotické prostředí Indie má své nepopiratelné kouzlo. Napoprvé jsem byl trochu zklamaný z dost prostého děje, napodruhé už mohu hodnotit celkem kladně. Možná mi pomohlo, že jsem v mezičase zkouknul dva Rájovy filmy. Z pamětí Jeana Renoira cituji, jak vybíral herce pro roli kapitána Johna : "Zkoušel jsem několik hollywoodských herců a jejich kulhání mi připadalo moc přehnané. Měl jsem dokonce schůzku s Marlonem Brandem. U něho šlo o něco jiného. Jeho umělecká síla tenkrát už právě propukala, změnil by film svou pouhou přítomností. Spolupráce s tímto velkým hercem jsem se s lítostí vzdal a rozhodl jsem se pro Toma Breena, který skutečně přišel o nohu ve válce." A závěrem slova André Bazina, který film nazval "nanejvýš vytříbeným, nadčasovým dílem. Příběhem, v němž hrdinové podvědomě a sotva postřehnutelně podléhají zákonům věčnosti." (04.01.2019)

Indie, viděná ve vzpomínkách na první lásku - tedy barvitá, bájná, podmanivá a snivá (a to i navzdory smrti v ní skryté). Věru, takhle nějak si našinec Indii maloval, když čítával příběhy páně Kiplingovy. Renoir byl kouzelník, jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem sledoval příběh, jehož synopse mohla sloužit i jako podklad pro příběh z červené knihovny. Dokonce i té dle běžných měřítel neatraktivní hlavní hrdince vdechl kouzlo. Více než film je to sen. (02.06.2012)

Jsme na krátké návštěvě dvou anglických rodin, které si zřídily své živobytí a residence u Řeky. Krátce poté se tu objevuje i kapitán John; po jeho odjezdu opouštíme Řeku i my. Mezitím jsme svědky vesměs poklidného koexistenčního života Angličanů a Indů, vzrušeného jednou tragédií a emocemi dospívajících dívek. Nebo přímo Renoirovými slovy: "Koupil jsem si knížku a byl jsem oslněn nejen půvabem vyprávění, ale také proto, že by ten příběh, jak se mi zdálo, mohl hollywoodský průmysl zajímat." Renoir producenta (Kenneth McEldowney) našel, ale musel si vymínit, že v něm nebude lov na slony a tygry. Pozn.: V rámci kurzu "Indie pro věčně nepokročilé" (viz sinp ****), Renoir dodává: "Pro Hindy neexistuje tvoření bez ničení. Kálí se zobrazuje celá černá s šarlatově rudým jazykem až po kolena. To znamená: 'Lituji, že jsem zabila manžela.' Na počest této bohyně jsme uspořádali malou púdžá, kterou jsem nafilmoval ve velkém salonu." (17.01.2018)