Ichi the Killer

Japonská jakuza si vyřizuje účty brutálním až sadomasochistickým způsobem. Násilí je prezentováno tak explicitním způsobem, který i v dnešní době pro mnoho (západních) diváků stojí daleko za hranicí snesitelnosti. I přes svou „nechutnost“ nepostrádá příběh psychologický podtext. Zaujala mě především práce s kamerou a střihem. (12.05.2006)

Film obsahuje dva velice výrazne a zaujímavé aspekty. Prvý je samotný Ichi. Mlynček na mäso, ktorému by som na ulici hodil dve koruny a hlavne samotná "motivácia" zabíjať. A druhý gore scény, ktoré podľa mňa (po výbornom Oodishon) smrdeli samoúčelovosťou a snahou za každu cenu šokovať. Čo sa celkom darí (u Miikeho nič nové), ale vzhľadom na celkovú uvoľnenú atmosféru snímku IMHO strácajú na atraktivite. (16.10.2005)

Film vychýrený svojou brutálnosťou my nijak zvlášť brutálny neprišiel – všetko sa nieslo v nadnesenom duchu tak čo!? I keď fotky v galérii sľubujú niečo drsné je to proste absurdná komédia (exhibícia jednej postavy a jej svalových partií je scéna za všetky drobné) a vyznenie filmu je ďaleko zábavnejšie oproti skutočnému Miikeho hororu - Audition - ako jediný horor som ho nedokázal dopozerať práve pre jeho skryté zobrazenie brutality ktoré je vždy pôsobivejšie ako tu zakrvácané miestnosti s rozkúskovanými telami a kopou vnútorností nad ktorými gangstri veselo žasnú alebo krv striekajúca v gejzíroch z rozrezaných hrdiel poskakujúcich obetí. (11.02.2008)

V záplavě krvavých scén toho nejhrubšího ražení mě potěšil humorný podtón v celé druhé půlce filmu, natěšený a příjemně vzrušený Kakihara, který se nemohl dočkat toho nejhoršího zabijáka, fascinovala mě pusa od ucha k uchu...no dobře, uznávám, že tenhle film není pro každého a především by se na něj měli koukat jen psychicky vyrovnaní jedinci. (12.11.2006)

SPOILER: Výborný film, který není vystavěn na násilí, i když je mu věnován dostatek prostoru. Ichi the Killer disponuje úžasnými klady, ať je to již skvělé herecké obsazení, úžasná hudba, rychlý střih, skvělá hudba či dynamická režie. Takashi Miike přizpůsobuje režijní styl příběhu a to jak vyprávění, tak i náladám hrdinů. A právě hrdinové jsou jednou z nejlepších věcí, které tenhle snímek má. Zejména Kakihara je úžasný a jeho skon je velmi dobře podaný, tenhle film se ale věnuje širokému spektru postav, které tahají jedno eso z rukávu za druhým a mají tak neustále čím překvapovat, přesto však má divák pocit, jakoby je již dlouho důvěrně znal (tomu napomáhá i kamera, která přímo vtahuje diváka do filmu). Takashi Miike je nesporný talent a od teď si na něj budu dávat mimořádný pozor. [TOP 19/7 60%] (07.12.2006)