Jak jsem uspořádal Ameriku

Kritický pohled na Ameriku očima Evropana, konkrétně Itala, v humorné i dramatické poloze. Účetní italské firmy Giovanni Bonfiglio (mladší a ne tak trapný Paolo Villaggio, jako převážně později) je konfrontován s americkou skutečností a odlišností. S hrůzou přijímá skutečnost, že Američané neumí prát a žehlit prádlo. S nepochopením se stává svědkem rasistického rozdělení společnosti na bílé a černé, kdy obě komunity k sobě díky bělošské nenávisti a černošské umanuté hrdosti a vzdorovitosti nedokáží nalézt cestu. Naopak se potlačovaná a utlačovaná strana mobilizuje, radikalizuje a staví se na odpor i formou rebelie a násilí. Tím je vyvoláváno pouze brutálnější potlačování bouří a represe, které ale nejsou cestou ven ze začarovaného kruhu. Z dalších rolí: černošská basketbalová hvězda Ben Fergusson (Sterling St.Jacques), se kterým Giovanni podniká cestu napříč Amerikou, nekompromisní velký šéf italské firmy (Armando Brancia), toužící po velké basketbalové hvězdě do svého týmu, či Vanda (Rita Savagnone), nadržená manželka italského konzula. Kritika rasismu, nepochopení daného stavu, a to obalené trochou vtipu a humoru. Ale trochu mdlé a nevýrazné. (07.07.2012)

Je zvláštní, že největším kladem tohohle filmu je jeho negativum. Očekávání další ztřeštěné účetní komedie bude zklamáno. Na plné čáře. Na druhou stranu, je velmi příjemné sledovat P. Villaggia opravu a normálně hrát a ne se jen pitvořit a i přesto vytvořit několik humorných scén. Což je ovšem ten nejhlavnější klad filmu. Jinak je to moc jednoduché a vlastně tak nějak i bezobsažné.... Ale koukat se na to dá, už pro ta nenaplněná očekávání a nečekaná překvapení. (19.11.2012)

Byla chyba ocekavat dalsi komedii o ucetnim. Ze zacatku to tak sice chvily vypada, mladej Villaggio v jedny ze svejch prvnich roli prijizdi do Ameriky, nikdo mu nerozumi, furt se tam srandovne mota a vecne ho urazi po telefonu jeho sef. Neni to sice nejaka desna legrace, ale pobavit to dokaze. Jenze nekdy po pulhodince se z toho stane protirasisticka agitka, kde si furt nejaky cernosi stezujou, jak se maj spatne, aby za chvily zacli nekde delat bordel, misty je to fakt dost otravny a nektery sceny na sebe ani moc nenavazujou. Ale Villaggio to odehral paradne, jeste to neni ten tlustoch s vystrcenym jazykem a gigantickejma spodkama, ale vcelku normalni typek, co obcas neco posere a obcas se nastve a lip sem ho patrne hrat nevidel. Takze celkove nevim, jak film ohodnotit. Na jednu stranu to jako komedie moc nefunguje, na druhou stranu to je jako nejaky drama dost nedotazeny, proste film zustal tak trochu na puli cesty, jak kdyby se tvurci nemohli rozhodnout, co to vlastne toci. (19.05.2009)

Nechápu, jak může tenhle film někomu přijít komický. A Villaggio? Ten rozhodně nezazářil, jen tam nesmyslně běhá od nikud nikam. Možná ale, že právě to je na tom to komické. Jediné zajímavé byly davové scény. Rozpočet musel být zřejmě pěkně nafouklý: Italové jeli do Států točit film, ve kterém hraje aspoň tisíc komparsistů. Ale možná že to ti komparsisté, protože většinou černoši, dělali zadarmo. (30.10.2008)

Kdo se těší na klasické eskapády Pana účetního, bude nepochybně zklamán jak já. Místo legrace na Vás čeká kapku jednostranná sociálně-kritická agitka o rasových problémech Ameriky sedmdesátých let. Pokud jste černoch, občanskoprávní aktivista nebo fanda Černých panterů, přidejte si libovolný počet hvězdiček... (04.01.2009)