Na černé listině

Válka je určitě lepší za studena, její nepsaná pravidla se dají snadněji obcházet, dopad na obyvatelstvo není tak fatální, plyne z ní více absurdních situací k hořkému pousmání a jak vidno, rozšiřuje i pracovní příležitosti... Zajímavý byl hodně podobný postup znepřátelených stran v boji proti vlastním občanům - způsob nátlaku a záludnost metod, vedoucích k nedobrovolné spolupráci - jako by se domluvily, jen reakce obětí se lišily, zatímco Američané se prohladověli k sebevraždám, našinec se samovzdělával u přikládání v kotelnách a čekal, až se to přežene. A právě v takové době se pohybuje náš malý hrdina, Woody Allen ♥, který si přilepšuje dobrými skutky pro scénáristy s levicovým škraloupem, čímž poučuje i baví zároveň a dokonce si najde čas i na lásku... Není to úplně ten Woody, jako ve svých filmech, ale jsem si jistá, že některé vlastní nápady do scénáře protlačil, za všechny: "Jde ti jen o úspěch!"... "To mi snad má jít o neúspěch?", nebo "Stačí jen jeden, co řekne NE!"... "A co mám dělat?"... "No být ten jeden!" :-) (22.04.2014)

Film z obdobia "honu na čarodejnice" v USA, keď úradoval Mr. McCarthy a podobný trtkovia, ktorý hľadali spriaznenca s komunizmom vo všetkých a všade. Skvelá reflexia danej konšpiračnej doby, od ľudí ktorý boli sami "na čiernej listine" (režisér, scenárista, niektorý herci...). Celá problematika je znázornená veľmi inteligentne, prvá polovica je príjemne odľahčená a humorná (ani čo by to sám božský Woody písal a režíroval:), postupom času sa film prehupne do serióznej drámy, s parádnym vyústením (čo môže byť čarovnejšie ako Woodyho hláška, keď pred "váženou komisiou" prehlási "GO FUCK YOURSELF":)..Jeden z najlepších Allenových hereckých výstupov (ak nie najlepší), v tomto prípade si paradoxne myslím, že režisérske vedenie niekým iným len pomohlo (a to je Woody môj najobľúbenejší režisér!). (15.08.2007)

Lehce schizofrenní... Důležitý film o obětech vyšetřování HUAC (jen rok po jeho zrušení) je takovou vážnou komedií, která bez přítomnosti Woodyho Allena o humor ani trochu nezavadí. Moc se mi líbí ten nápad dát někomu cejch autora na úkor perzekuovaných ve stylu "a teď v tom plav", jenže napsat roli na Allena zřejmě dokáže jen on sám. Tady v té poloze chvílemi razí svou typickou upovídanou roli, aby posléze zůstal v roli nechápavého. Takže skrz ostatní se mu tady trochu lapidárně vysvětluje, jak to vlastně bylo a fungovalo. Ty další postavy jako Hecky Brown jsou pak zjevně odpozorované ze skutečnosti a bez Allena by se klidně obešli. Zvláštní lehce ironická a určitě ne sžíravá a ublížená nálada snímku je mi sympatická a po závěrečných titulcích asi málokdo zapochybuje o povolanosti autorů. Jenom ten koncept situační komiky a nesmírně vypjaté tragiky v okamžitém sledu mi dvakrát nesedl. To však nic nemění na tom, že snímek celkem svižně utíká a závěrečný výslech je moc přesnou momentkou. Pouze platí, že samotný Ritt a samotný Allen by vytvořili zcela jiný film a zřejmě jednotnější. (17.01.2011)

Film o protikomunistickom hone na čarodejnice v 50.tych rokoch. Téma je síce závažná, ale prevedenie je také nemastné neslané. Ani dostatočne dramatické, aby ma to nejak rozhodilo a ani dostatočne vtipné. Film drží na hladine priemeru Woody Allen vo svojej typickej úlohe ukecaného neurotika. Ale tentokrát nemá podporu v scenári, ktorý by mu poskytol poriadne vtipné hlášky. Je to len také bezzubé a dosť povrchné poukazovanie na jeden problém z minulosti. Čo dosť prekvapí vzhľadom na to, že na filme makalo toľko ľudí, ktorý na tom hnusnom zozname boli. 5/10. (13.08.2020)

„Allenovka“ bez Allena (režiséra), ale s Allenom (hercom). V čase natočenia snímku Woody síce ešte nebol až taký kultový tvorca ako je tomu teraz, ale stále sa mi nechce veriť, že v tomto si „len zahral“ a nenapísal, ani nezrežíroval. Nechýba tomu nič z jeho klasických „woodenovských“ esencií – intelektuálne konverzácie, satiristický podtón, kontroverzná téma. (19.04.2014)

Pokud se smějete propagandistickým komunistickým videím o útocích "broukem ošklivákem" mandelinkou bramborovou přenášené kapitalistou větrem přes hranice a zároveň se smějete paranoidnímu strachu z kapitalismu pusťte si tento film. Uvidíte že na obou stranách železné opony byla paranoia na velmi podobné úrovni. Ostatně Allenovská poetika, která z filmu vyzařuje, si o zařazení toho pána do hlavní role přinejmenším říkala. Skvělý odlehčený film na vážné téma, který stvořili pánové protikomunistickou cenzurou zasaženi, aby se tak vyrovnali s vlastní minulostí a ukázali nám jak tomu v té svobodné zemi bylo. (09.02.2009)

Jeden z tych lepsich filmov Martina Ritta /Edge of the City, Parizske Blues/, kde je Woody Allen /vSechno, co jste chteli vedet o sexu ale bali jste se zeptat, Annie Hall, Manzele a Manzelky/ pred Kamerou. kazdopadne ono to funguje - W. Allen pomaha scenaristom, ktori podlahli US honbe na carodejnice /komunistov/ v 50. rokoch, kedy radil smutne preslaveny MekKarthizmus : 77 % (07.07.2018)

Za mňa nečakane nuda. Woody hrá týpka, vydávajúceho sa za autora, ktorý sa ocitol na čiernej listine a nemôže tvoriť pod svojím menom. Lákala téma mccarthismu, filmárske prostredie i Woody, ale žiaľ výsledok je s malým množstvom nápadov a bez švihu. (19.04.2021)

34. Zlatý Glóbus za rok 1976 - nominace (1) - Objev roku (herečka) - Andrea Marcovicci (31.12.2008)

Účast Woodyho Allena sice film oživuje, ale k mé lítosti ne tolik, abych mohl hodnotit lépe než průměrně. Přesto je zajímavé sledovat odlišnější charakter, než na jaký jsem byl v předchozích třinácti filmech s ním zvyklý - v podstatě převrátil svého intelektuála naruby, zde je scénárista jen záminkou. Zbytek obsazení mě, žel, nebyl schopen zaujmout, a to i přes závěrečné překvapení v podobě závěrečných titulků, kde krom jmen tvůrců nacházíme i údaj, kdy se určité osoby dostaly na skutečnou černou listinu. (30.06.2010)

Úžasne, dobre zahraný film o jednej z najväčších tragédií v USA. Tento film sa zaoberal tým, ako čierne listiny zničili životy toľkým ľuďom v zábavnom priemysle. Scenár k tomuto filmu napísal Walter Bernstein, ktorý sa v skutočnom živote dostal na čiernu listinu. Niet divu, prečo to bolo také dobré. Písal z vlastnej skúsenosti a teda od srdca. 8/10 (22.12.2021)

K tématu autorských „černochů“ neboli „pokrývačů“ bych pro srovnání doporučil Zábranův Celý život: na jedné straně pár let mccarthismu s brzkou reflexí třeba i v podobě tohoto odlehčeného filmečku s Woodyho hereckým intermezzem mezi Láskou a smrtí a Annie Hallovou, na druhé celá desetiletí bezmocného zoufalství – to jednoho zorientuje v dějinách bezpráví. (03.05.2015)

Na černé listině z let těsně před nejvýraznějšími úspěchy Woodyho Allena, se dá v podstatě považovat za jeho film, ač se na něm neangažoval scénáristicky, ani nedohlížel z režisérské stoličky. Zápletka je příznačně allenovská a hlavní postava občas vytáhne dikci či vtip typický pro známé mistrovy charaktery sedmdesátých let. Přestože oproti čistým “allenovkám” Na černé listině šetří humorem - asi přece jenom byl snímek satisfakcí pro mnoho umělců, kteří byli sami perzekuováni v 50. letech (viz. závěrečné titulky), nebojím se tuto komedii počítat do úspěšné Allenovy filmografie, stejně jako Nikdy neříkej nikdy mezi bondovky. Btw: všimněte si, že při každoroční pravidelnosti nového režisérského počinu Woodyho Allena, je povědomě vynecháno políčko zrovna u roku 1976... :-) 65 % (23.07.2012)

Já jsem tenhle povedený snímek z Woodyho začátků vůbec neznal. Zřejmě proto, že to nerežíroval. Každopádně je tu opět dokonalý a ve své klasické poloze. Velice se mi líbí to přeskakování mezi vážnou a vtipnou notou. To vyznění je ale určitě dosti smutné a mrazivé. (20.06.2016)

Jeden z mala filmu s Allenem, u ktereho jsem pozoroval, ze se nudim... (29.04.2013)

Téma McCarthismu je poměrně silné. Nesrovnával bych to s politickými procesy na východě, protože v USA nikomu nehrozila šibenice, kriminál, ani se nevymlacovaly přiznání mučením. I tak výbor pro neamerickou činnost balancoval na hraně zákona, nepsané seznamy ničili profesní i osobní život lidí a příběhů jako tento bylo určitě spousta. Že by se to dneska nemohlo stát? Dneska se zabírá pro "proruské" názory, frčí cancel culture... Zkrátka na papíře silný příběh slabocha, který se dočká slávy tím že svým jménem překrývá scénáře zakázaných autorů a pak se bojí riskovat, aby o tu slávu nepřišel. Jenže obsazením Woody Allena se potenciálního silného dramatu stává "dramedie" a film, který ve výsledku není nijak extra vtipný, ani nijak strhující. Závěr je parádní, líbila se mi písnička a role Zero Mostela, ale i tak to víc než na 3* pro mě není. (10.06.2023)

Tento film jsem našla náhodou, nikdy jsem o něm neslyšela. Popisuje atmosféru v USA na začátku 50. let 20. století. Kulturní pracovníci byli dávání na ´černou listinu´, která sice oficiálně neexistovala, ale řídily se podle ní všechna filmová a Tv studia. Stačí se jenom podívat do databáze kandidátů a výherců Oscara. I po 60 letech se ještě vyměňují jména autorů za skutečné tvůrce filmů. V závěrečných titulcích jsou mezi prvními vyjmenování ti tvůrci tohto filmu, kteří kdysi skutečně byli na ´černé listině´. Je to spíše jakýsi hraný dokument symbolicky zobecňující, jak to tehdy probíhalo. Příběh je z pohledu TV tvůrců, kteří zachytili svoje pocity a myšlenky z té doby i příběhy lidí kolem sebe. Stupňující se vydírání i stres. Howard Prince (Woody Allen) poskytne své jméno třem zakázaným scénáristům. Hecky Brown (Zero Mostel), úspěšný komik, udělá cokoliv, aby se zbavil nálepky komunisty. Se svou zradou však nedokáže žít, a vlastně mu ani nepomohla. Většina filmu se nese v lehčím tónu, který však postupně těžkne. Závěr je alegorický – malý podvodník prošel občanským rychlokurzem, který mu ukázal, že na státní, politickou mašinérii není lehké vyzrát. (27.10.2015)

Dobrou noc a hodně stěstí, Hecky Brown. Existují dva druhy filmů Woodyho Allena: Ty jeho, za prvé, a ty, které ukradl. Těch prvních je skoro padesát a těch druhých též není málo. Tento patří do druhé kategorie. Přestože jsou pod scénářem a režií podepsáni Walter Bernstein resp. Martin Ritt, kteří svého času na černé listině též pobývali a služeb pokrývače nesjpíš využívali, The Front vypadá, jakoby si došlo k podivné záměně - oni poskytovali jména v titulcích tvůrčímu přetlaku Woodyho Allena. Jestliže totiž představoval pro film nějaký přínos i někdo jiný, Woody si ho onelinery a charakteristickým hereckým servisem dokonale přivlastnil. Trochu meta, což? Což mimo jiné znamená, že film je, přes příkladnou neamerickost, skvělý. I only advice Americanism. (06.08.2017)

Woody Allen tu hraje opačný typ než obvykle – jeho Howard Prince není paranoidní hypochondr, který se hlavně nechce do ničeho zaplést, ale člověk, který na nabídku krýt svým jménem zakázaného autora kývne docela lehkovážně. Naopak typicky woodyovských fórů je řada, třeba zdůvodnění, proč plavání není sport či to, když je ve scénáři nutné změnit způsob popravy Židů, neboť sponzor pořadu nechce, aby zde byl plyn ukazován ve špatném světle. Jinak komorní film, který na pár postavách (exceluje Hecky Brown – místy trapný či odpudivý, tragický, dojemný – a lidský) ukazuje hlavně fungování cenzury a nátlaku za mccarthismu, ale taky komentuje „hony na čarodějnice“ obecně, včetně toho, jak to jde snadno a většina systém přijme, přičemž málokdo se zkusí nahlas vzepřít. Objeví se tu taky častá – a často tragická – myšlenka těch, kdo se rozhodli pro hru s protivníky, a to „Jsem chytřejší než oni“. A do toho ještě cyranovská otázka, jestli se můžete do někoho zamilovat na základě slov napsaných na papíře – a co když se pak ukáže, že je nepsal… (10.01.2018)

Ucházející začátek, dobrý konec. Mezi tím jalový děj bez tragického napětí i komiky. Doba, v níž se antikomunismus snídal s ovesnými vločkami a sloužil filosofickým analfabetům (jako dnes tzv. „neomarxismus“) k odvádění pozornosti od inherentních rozporů kapitalismu, slibuje silnější vyprávění, než jaké je předvedeno tady. To se povedlo nedávno v Trumbo/2015. Přednost ale stále dostávají příběhy reflektující situaci v kultuře či publicistice (The Way We Were/1973, September/1987, The House on Carroll Street/1988, Majestic/2001, Good Night, and Good Luck/2005; Indiana Jones and the Kingdom of the Crystal Skull/2008 ve vědě) a nadto chybí odvaha ke konfrontaci, jakou by vyvolal film třeba o manželích Rosenbergových (kam samozřejmě nepatří fikce Daniel/1983). Ačkoli by i takovému námětu prospěly episody nevinných (Oppenheimer, Chaplin…), jeho ústřední ideovou hodnotou by bylo traktovat politické klima nikoli z pozice „nevhodně“ svobodomyslných obětí, nýbrž přesvědčeného nepřítele, který infiltroval tehdejší antikomunistické zřízení s cílem je geopoliticky zneškodnit. Fakt, že se nikdo nepostaví na stranu nepřítele, ale jen obětí, dokazuje definitivní triumf stupidity idealizující kapitalismus. (18.08.2019)