Zešílet

Na tomhle filmu se mi hrozně líbí jeho drzost - ať už formální, nebo ta vtělená do hlavní hrdinky. Její příběh je ambivalentní, v jistém smyslu průměrný, leč velmi bohatý na pixely. Je jich tam tolik, až se chvílemi fakt díváte víc na svět před kinem než na svět v promítačce. Ale zároveň nejde o pedantský pseudodokument, který by vlastně z povinnosti nudil, mazal scénář a zříkal se všech dokumentaristicky neproveditelných scén. Je to dokument, hrané drama a alegorie v jednom. A ačkoli se jmenuje Zešílet, spíše říká Přese všechno nezešílet. Jak nezešílet a nevynulovat své ambice ve světě, v němž se člověk často má chuť stáhnout. Vlastně taková Běžná selhání, akorát katastroficky zvnitřnělá a dovedená ne k opětovnému budování tichých míst, ale k tomu making trouble. "Teď budete žít můj život." Protože žít vždycky znamená i trochu frajeřit (23.04.2023)

Mám rád realistické příběhy ze života podané dokumentaristickou formou a Slováci to umějí. U tohoto filmu mi ale chyběl silnější příběh. To, že jedné ženské hrabe z jejích pošahaných sousedek, mi připadá na celovečerní film málo, i když narušené sousedské vztahy jsou mnohdy skutečně problém. A zbytečné mi přišlo zasazení příběhu do doby covidového lockdownu, když to pro děj nemá prakticky žádný význam. (15.03.2024)

Divnofilm, ale z mého pohledu, ne zrovna v dobrém smyslu slova. Paní Ingrid Hrubaničová, která napsala scénář a zahrála si i hlavní roli, je podle všeho autorkou tří dokumentů, z toho dvou krátkometrážních. A u nich měla taky zůstat. V tomto dramatu si zjevně chtěla vzít na paškál téma problémových sousedů a bezzubost městských orgánů, v řešení těchto konfliktů. Bohužel v tomto směru nepřináší nic zajímavého a podnětného, spíš jen tak klouže po povrchu. Její postava je vystavena sousedskému teroru od psychicky nemocné sousedky, ale já jsem měla pocit, že ani ona není tak úplně normální. Její představitelce je navíc přes šedesát a je to na ní znát, takže tu malou dceru musela mít její postava asi tak v padesáti. Scénář j tedy taky „lahůdka“. Hlavní hrdinka ve filmu říká zhrzenému muži, že už jí funguje jen mozek. To se ale mýlí, protože SPOILER když si jde stěžovat na bytový úřad, úřednice ji nevybíravě vypoklonkuje, že se měla před koupí bytu poptat na sousedy. Milá paní tedy jako poslední záchranu prodá byt a co udělá? Ano, koupí nový, udělá stejnou chybu, nic si nezjistí a skončí pod bytem, který majitel pronajímá bezdomovcům. Což mi taky nepřijde moc reálné. Pak se v poslední třetině téma opustí a řeší se, že hrdinka už nemá zájem o sex (což se v jejím věku není co divit), aby pak vzápětí v bistru aktivně sbalila pilota. A ten bizárovej konec jsem už nepobrala vůbec. (24.03.2024)

Vedel som, že Piussi má kvalitné dokumenty, ale že príde s takto nečakane kvalitným hraným filmom, to by som teda nepovedal. Príbeh, ktorý verne a s dostatočným nadhľadom rozpráva o pohnutých medziľudských a susedských vzťahoch a vyberá na to ozaj až dystopicky vyzerajúce lokácie. Proste filmové prekvapenie, ktoré len tak nečakáte. 75 % (26.02.2024)

Prekvapko roka zatiaľ. Od prvého momentu ma to chytilo, potom som to chcel vypnúť (byrokratky mi mocne liezli na nervy - ale áno, viem že to bol zámer!) a nakoniec som bol rád, že som to vydržal. Veľmi civilne a chladne (a zároveň empatizujúco) pôsobiaci film, pri ktorom je každému kto niekedy býval na sídlisku jasné, že veľa ľudí ho denne žije. Tak ako som želal Nadii, aby už našla pokoj, želal som Vladovi aby ... žiaľ, ani jednému sa to zrejme nepodarilo a tak som si trpkosť z filmu niesol aj po jeho skončení. Avšak trpkosť zmiešanú s radosťou, že som tento film videl. Mne to skrátka sadlo a som rád, že tu tento film máme. Bez váhania by som dal päť hviezd, ale myslím, že krásne, plné štyri budú nateraz vhodnejšie. Treba vidieť. P.S. Keďže „bratislavské“ filmy mám mimoriadne rád, už teraz sa teším, ako pri najbližšej prechádzke do mesta zamierime na Sibírsku a na Americkú, po stopách hlavnej hrdinky. (13.02.2024)