My tři, nebo nikdo

Filmová výzva v karanténě - oblíbené herečky, Leïla Bekhti. Výzvu mám ze dvou třetin splněnu a moje rozporuplné pocity byly převáženy na stranu pozitivna zase díky mé milované Francii. Velmi milý a originální snímek, od začátku jsem si říkal, vždyť je to smutné, proč se musím smát? Záhy jsem pochopil, že jde o hořkosladký, tragikomický film, jenž se snaží některé vážné věci odlehčit nebo podat úsměvným způsobem. Se zájmem jsme na závěr sledoval, že se jednalo o zobrazení skutečných událostí, nešlo tedy pouze o fikci na pozadí skutečných historických událostí. Film tak nabízí mix sociálního dramatu, politické angažovanosti a hlavně základních hodnot jako je láska, rodina a přátelství. (10.11.2020)

"Sakra, to je dobrý." Pro mě je tento snímek skvělou francouzskou variantou na takzvané "dramedie" a zároveň "feelgood" filmem s obrovským sociálním přesahem, doprovázený vynikající hudbou a který je zároveň zajímavou, s lehkou nadsázkou vyprávěnou biografií režisérova otce, kterého sám ztvárňuje a jehož příběh o rozumných a mírumilovných lidech zastávajících demokratické hodnoty začíná v nesvobodném Íránu, roku 1955 za autoritativní vlády Šáha Pahlavího, kterého nahradil neméně autoritativní Chomejní a končí v dnešní Francii, ve které hlavní hrdinové začali žít svůj nový svobodný, ale i užitečný život. (17.03.2016)

Velké zklamání. Snahy o vtipy i o vypjaté emoce byly velké a nebylo jich málo, ale drtivá většina jich bylo bezzubých, dětsky prvoplánových a neměly břink. A taky nedokázaly zakrýt jedinou snahu filmu, a to sice tu, že bez ohledu na rasu a původ se máme všichni rádi, jsme nejlepší kamarádi a dokážeme spolu bezproblémově vyžít a obohacovat společnost. Ještě že to nebylo delší! (31.03.2016)

Zo všetkého najviac sa mi páčila tá autenticita vizuálneho prevedenia, čomu nasvedčovali aj fotografie na konci filmu. Samozrejme aj samotný dej nasvedčoval tomu, že išlo o skutočný nefalšovaný príbeh jednej komunity, ktorá sa musela vysporiadať s neľahkými osudmi. Tá časť príbehu, ktorá sa odohrávala v Iráne ma absolútne fascinovala (a tej samotnej by som dal kľudne 5*), no bohužiaľ po emigrácii do Francúzska film upadol do takého ustáleného tempa, ktoré ma tak trochu sklamalo. Už to proste nebolo ono... A ten postranný humor bol tiež taká dvojaká zbraň - niekedy skvelo poslúžil na odľahčenie situácie, no občas to tam bolo skôr na škodu a nehodilo sa to tam. (09.11.2016)

Kheiron ve svém snímku humorným a odlehčeným způsobem předkládá problematiku muslimských zemí a následně života francouzských imigrantů. Na mě film působí poněkud nevyváženým dojmem a hodnotím 70%. Za zdařilejší považuji jeho pozdější počin Plevel (2018), kde se opět ujal režie, scénáře a hlavní role, zaměřil se tematicky na život francouzských imigrantů a vytvořil zábavnou komedii. (25.10.2022)