Jeden gól

První film v kinosedačce roce 2024 průser naštěstí nebyl. I když jeho hodnocení v budoucnu pravděpodobně snížím na tři zářivé, aktuálně musím ocenit hravost Waititiho, pro jehož trhlost jsem zatím neztratil pochopení a popravdě se zasmál víc, než jsem čekal. Určitě na tom má lví podíl fakt, že jsem fotbal od útlého věku vždy rád hrál a dodnes má v mém srdci kulatý nesmysl své místo. Je to klasická underdog story, na které není nic inovativního, přesto si u nějaké takové jednou za čas člověk rád odpočine (mluvím především o lidech, kterým říká něco pojem týmový sport a mnohdy vtipná úskalí, která s ním především na amatérské úrovni člověk zažije - pro ostatní to bude zřejmě "zbytečný film".). Věčně nas*anej a přiožralej Fassy se na tohle perfektně hodí a každá z těch absurdních postaviček okolo ho skvěle doplňuje. Samozřejmě nechybí ani povinná dávka patosu k závěru, ale naštěstí je to v únosných mezích - 70%. (02.01.2024)

Jednou za uherský salám prosté vypnu mozek, uležím se na gauči, a totálně mi hlava nebere proč se na takové filmy sypou prachy na rozpočet, ale člověk potřebuje ventilovat tyhle feel-good komedie. Taika Tsatsiky, jako novozélandský Monty Python, co si svým retardovaným infantilním humorem zrovna moc nešetří, ale snímky jako Hon na pačlověky nebo Co děláme v temnotách (co bysme tam taky dělali?), je top strop svého žánru, kdy absurdita střídá opravdový styl. Ujetá blbinka o Fastbenderovi, co gaučuje romské poloopice, s mentálním downovým syndromem, vycvičenou na mlácení pazourku o žulu nebo opíkání dřeva na gazelu, chce přetransformovat něco jako Ligu Maestrů, nebo gorily v Clast of Stars, zní na první pohled jako béčkový námět, který jsme tu viděli už hodněkrát. Na tom pravda je asi polovičatá. Krom amerických komedií pro lobotomy jako Zpátky ve hře, Bláznivá olympiáda nebo dokudrama Cesta zpátky s Benem Flekem, což považuji za největší přešlap svý kariéry. Tady domoročanům stačí jen jeden výkop. To bude dost hardcore operace i pro zkrachovalého trenéra (opět další klišé). Nebavil jsem se tak moc, abych zapomněl na to, jak tam plac oběhavá trans žena, ale úsměvný to bylo, a pár vypečených vtípků to mělo, a hlavně divák zrelaxuje u přírody Jižního tichého oceánu. Kokosy v tropicu. (01.04.2024)

Všude jsem četla, že se jedná o novodobé Kokosy na sněhu. Jenže Kokosy na sněhu je ikonický film a navíc film z mého dětství, takže jsem měla vysoká očekávání a nakonec jsem spíš zklamaná. Mám ráda Taiky humor, párkrát jsem se vážně zasmála od srdce, ale jinak je to celkem takový nemastný a neslaný film. Prostě si tak proplouvá, ale vyloženě to nic nedá. (18.03.2024)

Jak jde o nový film Taiky Waititiho, hned jsem v pozoru. Navíc tady si zvolil fotbalové téma, tak nebyla možnost tomu nedát šanci. I když ale film námětem hodně přirovnávají ke Kokosům na sněhu, tak musím říct, že Michael Fassbender není John Candy. Legenda v žánru to prostě nebude. I tak ale uznávám, že jsem se zde nasmál víc než dost. Má to přesně ten režisérův komediální rukopis, hezké prostředí a průběh přesně typický podobně laděné komedii. Takovou si prostě chcete pustit, abyste si u ní krásně odpočinuli. Myslím, že bych s chutí zvládnul i seriál a byl se všemi těmi postavami klidně častěji. Obyvatelé Americké Samoi mi díky tomuto filmu přirostli k srdci. (13.03.2024)

Film není totální komedie, ale spíše velmi úsměvný a především pozitivní film, což atribut, který mám ve filmech moc rád a Taika Waititi tu energii umí přes filmové plátno velmi kvalitně zprostředkovat. Ještě jsem říkal, že pokud i nadále bude trenéra česká repre prasozvat parta kamarádů z Kozlovny a nebo golfová grupa z bývalých fotbalistů, můžeme se dočkat podobnýho výsledku jako Americká Samoya, ještě že je v Olmíku klub Bemlmondo, kde fotbalisté dokážou kvalitně připravit na repre špíl. (02.01.2024)