Nikdy výjimečně někdy vždycky

Zdánlivě neokázalé female empowerement indie, které se vrací k tématu potratů a snaží se nezúčastněně, ale empaticky, sledovat pouť dvou dívek z rodného města do NYC, kde má jedna z nich podstoupit interupci. I když velmi cením typicky zrnité, anti-euforické a poeticky autentické snímání Hélène Louvart, dělá mi problém tenhle film přijmout jako skutečné působivé a naléhavé dílo. Jeho konstruovanost a tezovitost vyplouvá na povrch až příliš často (dívčí sounáležitost redukovaná na stylizovaná gesta, karikovaný svět plný toxické maskulinity), zatímco přirozená procedurální síla jen zřídka (skvělá pasáž, která filmu dala jméno). Navíc to celé vyznívá zvláštně inertně, unyle, rozvlekle, empatie se tu omezuje na blízké snímání fyzických detailů a důsledně utrápenou hrdinku, jejíž setrvalá apatie chvílemi vyvolává indiferentnost. Ani jednou nevidíme prolnutí prostředí a vnitřního světa hrdinek s takovou lehkostí, s jakou tuhle mystickou operaci dokáže provést Andrea Arnold. Výsledek je navzdory aktuálnosti a naléhavosti vlastně trochu jako karaoke o třídu lepších artových filmů. (15.05.2020)

Scéna, v ktorej sa mala hlavná hrdinka rozhodovať medzi never rarely sometimes always, bola perfektná, a z veľkej časti objasnila, prečo je Autumn celý čas tak zamĺknutá. O jej vnútorných pocitoch či samotnom potrate sa nahlas hovorí vo filme len veľmi zriedka, no pri troche empatie si nie je náročné predstaviť, čo asi prežívala. Značná absencia dialógov a minimalizmus môže občas mierne nudiť, ale tiesnivá atmosféra a viacero emotívnych scén menšie nedostatky určite prekrývajú. (08.12.2020)

Téma potratu je ve Spojených státech vcelku dost rozporuplná záležitost. Eliza Hittmanová ho ale ve svém nejnovějším snímku představuje skromně a šetrně. Nesnaží se divákovi vnutit nějaký postoj, pouze ho téměř mlčky vede po cestě mladé dívky, která se za zády svých rodičů rozhodne tajně jet do New Yorku, aby tam přerušila své těhotenství. Ovšem, jak už to někdy bývá, věci občas nejdou úplně plynule a naskytnou se komplikace. Snímek je zajímavý zejména v tom, jak málo s divákem komunikuje prostřednictvím dialogů. Místo toho spoléhá na atmosféru, mimiku postav, gesta, atd. Prostě téměř čistě pracuje obrazem. A v mnoha ohledech se mu to daří náramně, je to vidět například na vztahu hlavní hrdinky s její kamarádkou, která ji na oné cestě doprovází. Moc spolu nemluví, ale i tak divák velice brzy pozná, že si jsou hodně blízké. Zároveň to ale s sebou v určitých částech přivádí určitou utahanost, díky které může člověk na pár vteřin vypnout. Nicméně ona smutná, ale do určité míry i dojemná atmosféra celého snímku je natolik podmanivá, že po většinu času divákovu pozornost udrží. Slabší 4* (20.08.2020)

Indie film, který si vzal na paškál ošklivé a nepříjemné téma, nedokázal ale proměnit svůj potenciál. Hlavní hrdinka Autumn divákovi nepřiroste k srdci. Je apatická, zdánlivě nezajímavá, apatická teenagerka. O tom, jak v řiti je její život, se dozvíme spíš mimochodem - faktem, že se nedokáže svěřit rodině, zvláštně odtažitým vztahem s nejlepší kamarádkou (i když to je asi u některých puberťáků normální). Ale nejvíc pochopíte z rozhovoru se zdravotní pracovnicí, který dal jmenu filmu. To je jediný okamžik, kdy z Autumn spadne maska a divák vytuší, co se jí už několik let děje. (O to nepříjemnější je konec, když si uvědomíte, že Autumn se vrací do stejného prostředí, a kromě zbavení se nechtěného těhotenství si nepomohla.) Naopak sympatické je, že film nedělá s rozhodnutí hlavní hrdinky velké dilema, naopak je ukázané, jak absurdní je fakt, že v jejím domovském státě se jí interupci ještě snaží zkomplikovat. Chyběla mi tu ale nějaká katarze, nějaký opravdu silný moment, který by filmu dal nějakou emocionální tečku. (21.03.2021)

Film, ktorý sa nemôže tváriť, že prináša niečo nové, ale vie o tom a preto sa snaží sústrediť na to, ako bude o svojej téme rozprávať. Samozrejme ho môžeme odsúdiť ako snažiaci sa priamočiaro deliť ľudí na dobrých a zlých, ale to nie je celkom pravda, v tomto prípade sa môžu cítiť dotknutí najmä muži. Treba si však uvedomiť, že ono sa skoro všetko vážne točí okolo sexu a pre mladé skoro - ženy nie je jednoduché rozlíšiť, komu venovať svoju priazeň a dôveru. Z tohto hľadiska je najzaujímavejšou postavou mladík, na ktorého sesternice narazia cestou do NY. Pôsobí sympaticky, avšak na konci máme dojem, že predsa len tu išlo o istý deal v zmysle niečo za niečo. Ale zachoval by sa iný chalan v jeho veku inak? Odhliadnuc od mužského a ženského sveta a ich odlišného vnímania skutočnosti tu máme aj náboženstvo, tu však treba vziať na zreteľ fakt, že dej sa odohráva v USA a isté regionálne rozdiely so strednou Európou sú zrejmé. Hittman explicitne nekritizuje, všetko je akoby skryté pod povrchom, isté súvislosti treba precítiť, prípadne vyčítať z pohľadu alebo reakcií postáv. (26.09.2020)