Neznámá bitva

Ve vesmíru východní fronty nikdo neuslyší váš Ržev.. Pár dnů z Velké vlastenecké války, kdy rudoarmějce střídavě tlačí do mlýnku na maso jednotky Třetí říše, důstojníci NKVD i armádní velení podřizující cenu lidského života pragmatickým cílům. Civilnost, syrovost i vykreslení stavů od dětinského hlupáctví, přes strach živený nezkušeností i očekáváním, až po bodrost otupující to předchozí bojovým duchem z láhve, to všechno funguje, ale někdy od chvíle, kdy se na scéně objeví odpůrce zateplení uniforem, se Ržev vydává vstříc žánrovým zvyklostem a na vlastní cestě k „filmovosti“ (včetně obrazových kompozic sněhu, tmy a ohně) začne promlouvat jazykem, který u mě ztrácí na opravdovosti. Nevím, jestli to byl záměr, ale ty melancholické kytarové tóny docela připomínaly Morriconeho „Padre Ramirez“.. (24.11.2020)

Zajímavý je český název Neznámá bitva. Před 79 lety v 1942 začala tato neznámá bitva na jejím konci bylo okolo půl milionu mrtvých obou stran. V samotném městě Ržev, které mělo před válkou okolo 56 000 v době jeho osvobození žilo 150 osob. Ve filmu sice vidíme jen jednu rotu Rudé armády během jednoho dne v bitvě zvané také jako Rževský mlýnek na maso. Rusové, a ostatní obyvatelé Sovětského svazu (Ukrajinci, Bělorusové, Tataři, Židé, Kazaši, Gruzínci, Arméni atd.) si za své oběti a za to, že významně přispěli k porážce nacistického Německa zaslouží minimálně respekt. Film realisticky ukazuje podmínky ve kterých obyčejní vojáci bojovali v zákopech, mrazu a sněhu (teď ho taky trochu napadlo) A ještě Vám tam velení pošle jako posilu důstojníka NKVD. Velitel roty je sympatický a o něco málo je sympatický i jeho zástupce pro věci politické. Ona je mi většina té roty sympatická. Asi budu rusofil. No díky uživateli Opičák na youtube jsem se dozvěděl nové označení jednoho komunální politika (Řepoprase). (26.01.2021)

Před nedávnem jsem vážně onemocněl. Diagnostikovali mi zhoubný optimizmus. Naštěstí jej můj proktolog odhalil včas, dříve než by začal metastázovat až do terminální euforie. Tudíž mi předepsal velmi silná depresiva, doporučil mi chodit často na pohřby, jatka a dětské onkologické kliniky, a taky intenzivně čumět na novodobé ruské válečné filmy, protože prý u nich zaručeně budu ječet zoufalstvím z těch škaredých digitálních mrdníků a z přiblblého telenovelizačního propagandistického Putinpatosu, snad horšího než od komančů či od Spielberga s Gibsonem dohromady. A věru pravdu děl, lapiduch jeden. Po medikaci Stalingradem, Zachránit Leningrad, Bitvou o Sevastopol a Koridorem života mi konečně svitla alespoň trocha beznaděje, začal jsem pociťovat mírný pesimismus a dokonce i jemné náznaky počínající klinické deprese. Čili má neradostná diagnóza směřovala ke kýžené remisi. A taxem si k dalšímu posílení své rekonvalescence naordinoval Ržev. A to jsem, kurva, neměl dělat! Vůbec jsem u toho neržval, hlavou se mi zase honily patologické myšlenky, že ten ruský válečný film zas ještě možná až tak v prdeli nebude, a vůbec celá ta tak pracně potlačovaná pozitivita se vrátila v plné síle nemilosrdné recidivy. Dvouletá terapie v hajzlu, jsem teď akorát tak závislý na depresivech a vypadá to, že pokud si ihned nepustím nejméně dvakrát za sebou výše zmíněnou sračkočtveřici a nedoplním ji jako akutní první pomoc ještě o stoprocentně účinné Hacksaw Ridge a Válečného koně, taxe záhy asi terminálně ujásám. Ty dvě bojové scény byly fuckt skvěle udělané a hodina a půl mezi nimi vyplněna solidně naturalistickým vykreslením charakterů sběře a vypatlanců v řadách Rudé armády, jakož i bezohlednosti a propagandistického a důstojnického zmrdství stalinistické válečné mašinérie, porážející Ádu jen kvůli osvědčené strategii „Jebať ljuděj, nas mnogo“. (31.07.2020)

Trošku to vybočuje z běžného vykreslení sovětských hrdinů, přinejmenším tedy sovětskými filmaři, že? A ano, Rusák je jen Sovět jinak. Co jsem to....jo. Hodnocení čtyřmima hvězdičkamami jasně ukazuje, že se mi dílko líbilo velmi. Jen - a to bude asi patřit k mým věčným steskům - zde zase řada mužiků pronáší během běžných hovorů ultimátní nesmysly, pitvoří se více, než japka v mangách a některé charaktery psal Dostojevského nevlastní prapravnuk po lobotomii rýčem. Ovšem, jak jsem již sdělil národu výše - jinak pecička. (05.10.2020)

Ale tak je tam posun v tak citlivém tématu pro Rusko jako je Velká vlastenecká válka. Komplexnější, samozřejmě v rámci mírného pokroku malinko kritičtější, ale samozřejmě je to vyhlazeno tak, aby to vyhovovalo dnešnímu politickému pohledu. Rusko je v tomhle spefické, proces pochopení protikladných, nejednoznačných dějin je těžké a bude trvat ještě dekády. Řemeslo jinak úplně v pohodě. 74%. (28.09.2020)