Jeho dům

Skvěle odvedené hororové řemeslo pracující primárně s atmosférou. Film se soustředí na postavy a prorůstání jejich hrůzné minulosti v novém začátku, aniž by si musel pomáhat laciným bafáním. Čtvrtou hvězdu dávám proto, že His House není jen obyč horor, ale regulérní film, který prostě obsahuje boogiemana. (31.10.2020)

His House by se dal klasifikovat jako strašidelný horor, ale díky využití afrického původu hlavních postav vás nečeká obvyklé klišé. Po draze zaplacené projíždce člunem po Středozemním moři manželům z Jižního Súdánu přidělí v patřičně bídné části Londýna nevábný dům, kde musí přečkat zkušební období. Jazyková izolace a traumatické vzpomínky dělají své a z papundeklového příbytku se stává očistec. Výtvarná úroveň snímku je i přes nižší rozpočet působivá a za tak povedené masky by leckterý štáb béčkového hororu líbal ruce. Co tedy kazí hodnocení kromě módní přecitlivělosti části diváků na snahu nutit divákovi soucit s obyvatelstvem obou Súdánů a pochopení pro postupnou demolici sociálního bydlení, v naší zemi neblaze připomínající zkušenosti s necivilizovanými romskými rodinami? :-) Nevýhoda některých hororů pracujících s prvky halucinace nebo snů je neschopnost přesvědčit diváka, že vize nebo snové zážitky mohou nějak dramaticky ohrozit život oblíbených postav. His House je v podstatě sledem takových (nedostatečně atmosférických) scén, které na vás po nějaké době přestanou fungovat a jen čekáte, až se z abstrakce posuneme v reálném ději nějak dál. Tvůrci nám očividně také chtějí skrze traumata postav vyprávět víc o problémech v Súdánu a sám horor (i přes zdařilé masky a velmi zajímavý původ zla) jede tak nějak v pozadí, díky čemuž se hororový fanda může cítit posláním snímku snadno podvedeně. A to je i můj případ - prostě mě to přestalo i přes originalitu a pěkný vizuál někdy v polovině bavit (a pak se to ještě zhoršilo). (31.12.2020)

Toto by mohlo získať Oscara, spomínajú sa utečenci, mŕtve dieťa pri pokuse opustiť Afriku, zlí biely sociálny pracovníci ktorí sa snažia vyhnať utečencov naspäť do vlasti z ktorej utiekli pred vojnou vlastných kmeňov, afroamerická zodpovedná mamba sa pohoršuje nad bielou tínedžerkou ktorá močí pri plote...rasistické správnym smerom je to dostatočne ale Oscar z toho nebude, nie sú tam homosexuáli. Odhliadnuc od týchto rasistických prvkov to je ale celkom solídne spracovaný film s nádherným sídliskom štýlu Gelnica či Jelšava, avšak keď sa muž pýta či sú v Londýne dostáva odpoveď že možno ale nakoniec sa dozvedáme že je v stoke. Teda Stoke, kde väčšinu svojej kariéry strávil Peter Crouch, ktorý sa spomína v chante fanúšikov v pube. (21.11.2020)

Otázka jestli to je thriller nebo portrét dehumanizace a zkušenost uprchlíka. O lidech, kteří čelí svému traumatu. Nebo je to velmi emocionální horor? Weekes zdařile vypráví o opuštění domova a pokušení se někde usadit a asimilovat nepohostinném prostředí. Zdegenerovaná Británie je k tomu vhodná, protože tam už je půlka Afriky. K tomu jsou zabudovány prvky hororu zakořeněném v realitě, až na to, že do Británie chodí převážně běženci chlapi. Film vám nechá rány, které se neuzdravují. (02.11.2020)

Hororové prvky zvládnuté perfektně. Což je vlastně jediný důvod proč dávám jednu hvězdu, ale tím to končí. Velice zmatečný a nudný příběh o nesympatické dvojici. Zmatečnost pramení z prolínání minulosti, současnosti, náhodných snů, představ i vizí. To vše dohromady, přičemž se často ani nedá jednoznačně určit jaké poselství je nám přednášeno a kdy. Aby toho nebylo málo, z filmu jsem nabyl dojmu, že nám režie násilně předhazuje populární koncept chudáčků hodných migrantů, kteří by se rádi začlenili, ale zlí Evropané jim to prostě nedovolí. (04.02.2021)