Reklama

Reklama

Král a žena

(TV film)
Krátkometrážní / Komedie / Historický
Československo, 1967, 23 min

Láskyplný spor krále Jindřicha VIII. s Kateřinou Paarovou... Půvabná hříčka je mistrným dialogem mezi mužem a ženou. Manželský pár, v němž je on – starší a mocný – ona – mladá a půvabná. Vzájemné škádlení, rozmíšky i hašteření naplnilo jedno královské ráno v ložnici. Mocný anglický král Jindřich VIII., který dal, jak víme z historie, usmrtit nejednu svou manželku, a poslední z nich – Kateřina Paarová, provokující s veškerou drzostí svého mládí. Hlavní spor nastane o barvu koně Alexandra Velikého. Byl bílý nebo černý? Zvítězí on, ona nebo láska, která se za všemi těmi slovíčky přece jen skrývá? Originální hra s historií je divácky přitažlivá především díky hereckému umění obou představitelů – Jany Brejchové a Jana Wericha. (Česká televize)

(více)

Recenze (61)

jatamansi 

všechny recenze uživatele

Hříčku Maurice Breringa si přeložil Werich osobně a na textu je to znát. Slova tečou jako dobrý bourbon, kloužou po jazyku, válejí se po patře a zahřejí na těle i na duši. Klasický důkaz toho, že ve dvaceti minutách se dá pobavit víc, než při celovečerním filmu. Slovní hříčky střídají jedna druhou, k tomu půvabná kamera a skvělá režie zkratky. A to jen Jindřich VIII. snídá s mladičkou manželkou Kateřinou Paarovou. Už první záběr s prstenem na ukazováčku - ovšem na noze - věští zábavu. „Já nemám rád vajíčka natvrdo. Já nemám rád syrová vejce. Já mám rád vajíčka napřesno.“ Terminus technikus pro mnoho snídaní, kdy není vejce akorát. Od snídaně se dostaneme k debatě o předchozích manželkách. „Já jsem si ji nevzal, oni mi ji hodili na krk.“ Názor Kateřiny má platnost ještě dnes: „Politika je vůbec pro lidi se sklonem ke lži, násilí, vraždění a nelidskosti.“ Mít šest žen, to je pro jednoho muže nápor, pamatovat si její rody, postavení. A další hra se slovíčky: „Možná že se vám líbilo, že jste ji dal stít. Nebo sťat?“ „Setnout.“ A poté konečně přichází třešnička, Bucefalus, kůň Alexandra Velikého. V Jindřichově nové baladě je kůň bílý, Kateřina soudí, že byl černý. Werich kontruje svým vzděláním. „Vy vždycky, když nevíte kudy kam, tak se vymlouváte na to, že jste byla ještě moc malá.“ „Neříkám že lžete, mýlíte se. A mýlit se je lidské.“ Od koně pak jen kousek k popravě, a pozor, jen s jedním vířením bubnů. V jediném kostýmu, v jedné posteli, s pár rekvizitami. „Které veličenstvo mělo pravdu? Vaše nebo moje?“ tak jakou barvu měl ten Bucefalus? ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Dát pět hvězd by bylo příliš jednoduché a odfláknuté, protože kvalita koně se nepozná podle jeho barvy, ale podle slávy jeho jména. A nejslavnějším koněm byl samozřejmě Rocinante, jak to dokládá ve svém slavném románu - překlad: Kristian Stefan 1819–1892 - Miguel de Cervantes: "Jméno jeho, pravila Dolorida, jest jiné než Bellorofontova koně, jemuž Pegasus říkali, ani mu neříkají Bucefalus, jako koni Alexandra Velikého, také nejmenuje se jako kůň Zuřivého Orlanda, Brilladoro zvaný, ani Bayard, jak slul kůň Rinalda Montalbánského, ani Frontino, jako kůň Rogerův, ani Bootes neb Perithoa, jak prý se nazývali koně slunce, tak též neříkají mu Orelia, jako koni nešťastného Rodriga, posledního krále gothského, na němž jel v bitvě, když život a říši ztratil / Založil bych se, prohodil Sancho, poněvadž mu nedali žádné z těch proslavených jmen tak pověstných koní, že mu ani nedali název koně pána mého, Rocinante, pojmenování to jemu vlastní, jež překonává všecka ta uvedená jména."... ... Jinak skutečně nic moc, zvláště, pokud bych měl srovnat humor tohoto typu s vtipnou kaší Cervantesovou, která je pro mě zásadním měřítkem. ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

K dokonalosti dovedená disputace o tom, zda byl Bucefalus, kůň Alexandra Velikého, bílý nebo černý aneb věčný svár mezi tvrdohlavě protichůdnými světy muže a ženy a možná také vlídná oslava hašteření... Velmi milá a zajímavá historická miniatura, kterou Evald Schorm natočil podle scénáře Jana Wericha na motivy hry Maurice Breringa (hra byla později převedena i na divadelní jeviště - http://divoj.cz/tetralogie/ ) a kde uplatnil všechny přednosti české kultury šedesátých let - hloubku, ale přitom vtipnou a přijatelnou formu, široce humanitní a historizující rozměr, osobnost Jana Wericha (a nelze pominout ani nadčasovou krásu Jany Brejchové...). Velmi milé černobílé krátkometrážní filmové ohlédnutí... ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Milá konverzačka, která se opírá o dvě špičkové herecké hvězdy své doby a vtipnou zápletku. Jde o hru podobnou mnohem známějšímu kousku Kočár nejsvětější svátosti. Werich je opět vladař v letech a řeší problémy se svou ženou. Vtipné dialogy na téma vztahu dvou pohlaví, ješitnosti a v neposlední řadě i vladařské zvůle, byť podané s komediálním nadhledem. Celkový dojem: 90 %. ()

easaque 

všechny recenze uživatele

5* stejně jako ve starší televizní hře Kočár nejsvětější svátosti, si i v této kratší konverzační televizní inscenaci pohrává žena s mužem a samozřejmě vítězí nejen díky svému šarmu. Duo Werich & Brejchová v postelové scéně je výtečné a neomrzí ani po těch letech. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()

Galerie (6)

Zajímavosti (3)

  • Přestože to nebylo patrné, Jana Brejchová byla během natáčení v pokročilém stádiu těhoteství. (Indy21)
  • Kůň Alexandra Velikého Bukefalos byl černý, pravdu tedy měla Kateřina Paarová (Jana Brejchová). (Landauer)
  • Natočeno podle krátké hry Maurice Baringa (1874–1945) „Catherine Parr or Alexander’s Horse“ vydané knižně v souboru „Diminutive Dramas“ (1911). Pro film ji přeložil a zpracoval Jan Werich. (HansBleimann)

Reklama

Reklama