Maboroši no hikari

Dlouho jsem se na tenhle film těšil, možná proto scénáristicky a prací s tempem nedostál mým očekáváním. Vizuálně a hudbou se mi film neskutečně libí. Chápu, že právě vizuální stránka hraje hlavní prim při vyprávění, skrze dlouhé záběry se máme ponořit do hlubokého smutku hrdinky. Ani tak se mi film nevyryl pod kůži, chyběl mi větší vhled do nitra hrdinky. Film je opravdu krásný a stojí za pozornost, ale na to o čem chce vyprávět je bohužel příliš odtažitý. (20.03.2023)

Debutový celovečerný film japonského režiséra Hirokazua Kore-edu z roku 1995 rozpovedá príbeh o žene Yumiko (Makiko Esumi), ktorej manžel Ikuo (Tadanobu Asano) spácha samovraždu. Yumiko následne odchádza z Osaky na vidiek, kde vyrastala, aby našla nový zmysel života. Hoci môže príbeh pri takomto opise vyznievať ťaživo, v skutočnosti je necelá "dvojhodinovka" vcelku jednoduchým kúskom, ktorý sa príliš nepúšťa do hlbokých osobnostných či filozofických úvah, aké by možno divák mohol očakávať. Samozrejme, snímka sa im úplne nevyhýba, ale nehrajú v nej prím, skôr ju iba dopĺňajú. To, na čom Kore-edova debutová "dlhá metráž" stavia, je najmä vizuálna stránka. V príbehu, ktorý plynie svojím vlastným tempom, tak diváka postupne viac zaujmú statické zábery v spojení s jemným, ale presným a účelným strihom. Nehybné, statické obrazy zároveň nechávajú vyniknúť výpravu, ktorá pôsobí takmer ak nie priamo komorným, tak minimálne minimalistickým (úsporným) dojmom, čo k príbehu veľmi dobre pasuje. Rovnako dobre doň pasuje, respektíve ho dopĺňa zvolený hudobný sprievod. Maboroshi no hikari je filmom nielen o Yumiko alebo jej manželovi, ale o ľuďoch všeobecne. Kore-eda však atmosférou a akýmsi odstupom, ktorý si so sebou snímka nesie, diváka príliš blízko k ľuďom nepúšťa a dovoľuje mu ich pozorovať akoby z určitej vzdialenosti. Možno aj práve preto divák nemá úplnú možnosť nahliadnuť do vnútorného sveta Yumiku a viac-menej vidí iba to, čo všetci ostatní (mysliac tým postavy okolo Yumiko vo filme). Dielo zaujímavé najmä vďaka vizuálnej stránke. (26.07.2022)

Veľký životný úsek hlavnej hrdinky vo vizuálne podmanivom až meditatívnom štýle. Koreeda si vypomáha dlhými zábermi, aby utužil pocit samoty. Krásne prostredie japonského vidieka a snaha o zobrazenie všedných okamihov funguje dokonale. Drámu nachádza na miestach, kde sa nič nedeje. Významy sú prekryte bezchybnou formou. Hudba ladne dopĺňa emotívny motív. Detaily tu takmer neexistujú. Emotívnosť snímku je ale na veľmi vysokej úrovni. Všednosť povýšená na umenie. Páči sa mi ako film skrátka existuje. Nepoučuje. Dýcha z neho étericky silná myšlienka prázdnoty duše a srdca. Krásne a takmer dokonalé. (25.12.2014)

Je to tak, Maboroshi no hikari je především o atmosféře, budované až impresionisticky působícími záběry statické a odtažité kamery. Skoro žádné detaily na tváře, minimum dialogů i hudby. Na první pohled jde možná o náročnější a méně přístupný film, ale nechá-li ho divák na sebe opravdu působit, ona intenziní 'imprese' se dostaví. (10.02.2011)

Dějově jde o krátkou povídku roztaženou na dvě hodiny, s poměrně zřejmou paradoxní pointou. Podstatné je zde budování atmosféry, Koreeda se u diváka snaží probudit pravou hemisféru. Obrovský je důraz na vizuální stránku - záběry jsou tak nádherné, že jim člověk promine i jejich mnohdy šílenou délku. Měkký a jakoby lehce nedoostřený obraz mě ze začátku sral, posléze jsem jím však byl doslova zhypnotizován. Jsem nadmíru spokojen, ale silnější je podle mě režisérovo aktuální (a zde hloupě podhodnocené): http://www.csfd.cz/film/266140-nafukovaci-panna/ (31.07.2010)