Bijitâ Q
Visitor Q
Obsahy(1)
Takashi Miike si mezinárodní proslulost získal bizarně násilnými filmy jako Konkurs či Ichi the Killer, ale jeho filmografie obsahuje příspěvky z takřka všech filmových kategorií od kriminálek přes muzikály až po artfilmy. Solitérní tvůrce každoročně podle cizích scénářů natočí čtyři až pět zakázkových snímků, kterým dává nezaměnitelný styl. Miikeho tvůrčí rukopis se vyznačuje svobodomyslnou interpretací scénářů a hravým přístupem k žánrům i schématům. Visitor Q je jeho černohumorný a bláznivý, ale současně maximálně procítěný příspěvek do série filmů se zastřešujícím tématem opravdová láska, který představuje osobitou prafrázi na typické japonské filmy, kde členové disfunkčních rodin hledají cestu ke vzájemnému soužití. Zdejší hrdinové dojdou rodinné idyly přes incest, prostituci, drogy, šikanu, nevěru, nekrofilii a vraždu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (89)
Nikdy bych neřekl, že mě Takashi Miike ještě svým filmem překvapí. Měl jsem pocit, že ty jeho největší úlety mám už za sebou. Mýlil jsem se - Visitor Q je i na japonské poměry dost zvrhlá... řekněme... sonda do nepříliš fungující rodinky. I přes použití (nebo možná právě proto?) nízkonákladové digitální kameře má v sobě Visitor Q prokazatelný Miikeho režisérský rukopis. Černočerný humor, který vás rozesměje během scén u kterých to opravdu nebudete čekat je už takovou samozřejmostí. Rozhodně nejde o film pro každého. ()
Tak poďme poporiadku - incest s vlastnou dcérou - prostitútkou, na zaplatenie ktorej ale tata nemá dosť peňazí s tým, že dcérenke sľúbi doplatiť chýbajúcu cenu tak, že peniaze dá neskôr mamičke. Mamička závislá na heroíne, tyranizovaná, bitá a slovne urážaná synáčikom. Syn, šikanovaný v škole aj po škole partiou grázlov. Otecko, podvádzajúci mamičku, zároveň nakrúcajúci reportáže o mládeži, pri ktorých je z času na čas análne znásilnený. V mene nakrútenia kvalitnej sociologickej reportáže je však ochotný prekúsnuť kadečo. Napríklad aj absolútne ignorovať tyranizovanie manželky synom, ako aj synove šikanovanie neznesiteľnými faganmi. Príchodom záhadného cudzinca, ktorý problémy rieši šupou šutrom do hlavy, do rodinného domu sa všetko zmení. V tomto film tvorivo nadviazal na Teorému (Teorema, 1968) talianskeho režiséra Piera Paola Pasoliniho. Rodina tak na základe prítomnosti nového príchodzieho má ešte možno šancu na záchranu. V záplave bizarných extrémností a čierno-čierneho humoru sa režisérovi podarilo vytvoriť veľmi svojrázny čudesný, no zároveň zábavný film. Ironizuje v ňom s použitím grotesknej nadsázky, mnohé zvláštne úkazy moderného sveta, ktoré veľa z nás pokladá za normu. ()
Visitor Q má sice 84min,ale já hodnotím pouze posledních 25min,protože to před,je strašná nuda která se vleče a není se moc čemu zasmát.Film se u mě lámal při scéně ve skleníku,protože před touto scénou jsem myslel že víc jak 2** mu nedám,ale po scéně s plánováním rozřezání a následovných dalších scén u kterých se člověk může začít konečně smát nemůžu jinak než za 4****.Film před scénou (skleník) 35% posledních 25min 70%. ()
Teď začínám chápat výlučnost a kultovní status Takashi Miikeho - ten chlap má opravdu svérázný smysl pro humor a nerozpakuje se vydat daleko za hranice. Takže v této komedii máme šikanu, incest, drogy, násilí, ponižování, nekrofilii, prostituci, vraždy a další veselé záležitosti. Vše ale obludně přehnané a nadsazené, až se to stává (černočerně) vtipné; navíc naroubované na klasické hledání štěstí a harmonie jedné úchylácké rodinky. Na palčivé problémy současného Japonska film poukazuje více, než lecjaké vážné drama - někdy je prostě potřeba dostat kamenem po hlavě, aby se člověk probudil. ()
Miike je ďábel. Obzvláště ve srovnání s filmem Happiness of Katakuris je tu vidět jeho génius. Jak dokáže jít (v obou případech naprosto odlišným způsobem) až na dřeň tématu rodinky hledající štěstí. Zároveň zkoumání naprosto vážných sociálních témat (byť to tak na první pohled ale vůbec nevypadá), a přitom naprostá destrukce mezí toho, co se ve filmu "beztrestně" může. ()
Galerie (4)
Photo © CineRocket
Reklama