Visitor Q (festivalový název)
-
Bizita Q
-
Visitor Q
-
Visitor Q+
Komedie / Drama / Horor
Japonsko, 2001, 84 min
Režie:
Takashi MiikeObsah
-
Takashi Miike si mezinárodní proslulost získal bizarně násilnými filmy jako Konkurs či Ichi the Killer, ale jeho filmografie obsahuje příspěvky z takřka všech filmových kategorií od kriminálek přes muzikály až po artfilmy. Solitérní tvůrce každoročně podle cizích scénářů natočí čtyři až pět zakázkových snímků, kterým dává nezaměnitelný styl. Miikeho tvůrčí rukopis se vyznačuje svobodomyslnou interpretací scénářů a hravým přístupem k žánrům i schématům. Visitor Q je jeho černohumorný a bláznivý, ale současně maximálně procítěný příspěvek do série filmů se zastřešujícím tématem opravdová láska, který představuje osobitou prafrázi na typické japonské filmy, kde členové disfunkčních rodin hledají cestu ke vzájemnému soužití. Zdejší hrdinové dojdou rodinné idyly přes incest, prostituci, drogy, šikanu, nevěru, nekrofilii a vraždu. (oficiální text distributora) -
Kijoši pracuje jako reportér bizarního televizního pořadu, pro který zrovna točí šot o současné mládeži. Jeho syn je ve škole šikanován od spolužáků a doma si vybíjí zlost mlácením své matky plácačkami na koberce, ta zase prodává své ranami a modřinami poseté tělo v S/M salónu a za získané peníze si kupuje heroin. Dcera od rodiny utekla a na živobytí si vydělává prostitucí. Cestou z práce Kijošiho zahlédne mladík v červené košili. Zvedne ze země kámen a bez nejmenšího důvodu ho udeří do hlavy. Od té doby má Kijoši hlavu omotanou fáči a mladík se stává návštěvníkem v jeho rodině.
Snímky o znovunalezení citových pout v disfunkčních rodinách tvoří v japonské kinematografii svébytný žánr, který však enfant terrible tamní populární kinematografie Takaši Miike využívá po svém. Visitor Q vznikl jako závěrečná část projektu Love Cinema, série šesti filmů na téma opravdová láska natočených digitální kamerou a určených přímo pro video. Civilní, minimalistické vzezření snímku však slouží jen jako ostrá opozice vůči jeho ději, v němž jednotlivé postavy vyjadřují svá psychická rozpoložení a své úlohy v rámci rodiny především pomocí fyzických metafor. Cesta k obnovení rodinných citových vazeb zde vede skrze extrémní tělesné prožitky, ať už je to úvodní rána kamenem do hlavy, nekrofilní nevěra ve skleníku či koupel ve směsi mateřského mléka a vaginálních šťáv. Nejde však o těžkopádný symbolismus. Tomu se Miikeho dílo brání mnohdy dosti nevybíravou ironií a nadsázkou, která nám připomíná, že tělesnost a humor k rodinnému životu neodmyslitelně patří. (Festival otrlého diváka)
Komentáře uživatelů k filmu (58)
-
Tsunami_X
Smutná ukázka promrhaného potencionálu, která kříží soft porno s bizarní SM záležitostí a jakousi metaforou o stavu dnešní společnosti a rodiny. Bohužel nekompaktní celek nedokáže udržet divákovu pozornost déle než několik minut. Soulož otce s dcerou a mlácení matky vlastním synem může být pro někoho zábavné, ovšem pro nezatíženého diváka se tupě opakující scény po chvíli stávají nudnou, i když trochu extrémní či extravagantní, podívanou s nádechem domácího videa. Sadistický a zlý tón celého díla je bagatelizován komickými výjevy a smrtící nadsázkou, která však nemůže celkový negativní dojem nijak vykompenzovat. Tragická perverznost pro diváky, kteří si chtějí ověřit jak jsou na tom s rodinnými hodnotami.(6.7.2005)
-
DaViD´82
Kterak jedna japonská rodina ke společnému štěstí přišla aneb důkaz, že ani nekrofil to se svou úchylkou nemá v životě zrovna lehké. To vše naštěstí s nadsázkou a hlavně velkou dávkou humoru (samozřejmě černého). Bez toho by to nemohlo fungovat ani na vteřinu.(21.4.2005)
-
hirnlego
Začátek slabší, ale pak se intenzita zvrhlosti a úchylné, vtipné ujetosti postupně zvyšuje až do samého závěru, dojemného jak pečlivě uskladněná sbírka plácaček na koberce a tuze humorného jak dobře načasovaný rigor mortis v kundě umřeté Japonky.(12.2.2009)
-
obitus
"Uz jsi nekdy zmlátil svoji mamu?" .....Miikeho pohled do ne zcela fungujici japonske rodiny v sobe krom zbytecne precenovene extremni slozky nese take uzasny humor, spojeny predevsim s postavou sileneho otce dokumentaristy. Jeho touha zachytit za kazdou cenu realitu je opravdu zabavna. Film je bohuzel trochu nudny az do prichodu Navstevnika, ktery nenasilnym (skoro) zpusobem vraci rodine ztracene stesti a lasku. Myslim ze nevadi kdyz prozradim, ze film konci totalnim happy endem. A nezapomente: "Mysterium zivota je neuveritelne! Dokonce i mrtvola muze zvlhnout!"(9.10.2004)
-
tombac
Pozvali byste si do domu chlápka, který vás dvakrát přetáhne šutrem po hlavě? Asi těžko, ale postižený ve filmu to s lidmi, jak se později ukáže, myslí vždy jen dobře, a dá týpka vykrmovat svou submisívní manželkou, jíž mlátí pravidelně plácačkou na koberec vlastní syn. Tato situace se ještě drží v mezích normálu, neboť Bizita Q obsahuje přehršel bizarních a zvrhlých scének, z nichž některé nemají daleko svou explicitností k nefalšovanému pornu. Naštěstí téměř vše Miike prokládá absurdně veselou nadsázkou, díky níž člověk po zhlédnutí snímku ze sebe nemá pocit, že patří do pavilónu pro sexuální devianty v Bohnické léčebně. Zejména etuda horlivého tatíka a ztuhlé mrtvoly je doslova k popukání.(15.5.2006)
-
Flipnic
Tak jsem dohnal tenhle dlouholetej restík, kterýmu jsem se stále vyhýbal (nebo on mě ...) a vzhledem k tomu, že Kiikeho tvorbu obecně fakt nemusím, tohle jeden z těch hodně lepších kousků. Perfektní postavy, úchylné, byzardní, vtipné, neokoukané, dobré nápady, pár "wtf" scén ... I když mi z počátku trochu trvalo, než jsem si na film "zvykl" a začal ho vychytávat, od poloviny mi naprosto sedl a po scéně ve skleníku nebylo co řešit, to jsem se fakt málem "posral" smíchy ... :-) Má to svoje významy, které se dají vykládat různě a nebo je to čirý nesmysl, každopádně je to dobrá bizardnost, která může sednout i ne příliš extrémnímu publiku ... no i když ... :-)(19.9.2010)
-
dwi
Zvrhlý sadismus, nejčernější metafora, nejtvrdší exhibicionismus. Takashi Miike natočil notně jiný film obskurně plující na hranici únosnosti. Diváka nešetří již od prvních záběrů, kde můžeme vidět soulož mezi otcem a dcerou. Absurdní otázky jsou doprovázeny ještě absurdnějším vizuálním ztvárněním. Většina záběrů se odehrává na pomezí sadistického snu. Režisér vypichuje prohnilost individua (potažmo společnosti) na značně atypické rodině, do níž stylizuje úchylné obsese všeho druhu. Každý člen je něčím sužován, vše se točí v začarovaném kruhu. Snímek sice postupem času spěje do jakési pointy, ta je ale natolik mrzká (stejně jako většina děje), že hodnotit něco takového prostě nejde. Očividný příklad toho, že za maskou umění si člověk může vytvořit prakticky cokoliv.(17.2.2004)
-
sepp
Film o temer nulove vypovidajici hodnote hrajici si na umeni, ale v podstate se jedna o pouhou katarzi retiserovych uchylnych predstav ci snu. Dej chatrny a z filmarskeho hlediska akorat tak nudny paskvil. Od japonskeho filmu bych cekal rozhodne vice, jelikoz se jap. kinematografie zde zpracovavanou myslenkou zabyva uz dlouho a dokazala se s ni uz vyporadat o mnoho lepe, nez v tomto snimku.(17.4.2004)
-
Paldini
Hledání cesty zpátky k sobě v jedné disfunkční japonské rodině skrz násilí a hodně zvrhlé sexuální praktiky. Takashi Miike je rozhodně největší a nejšílenější podivín současného filmového světa.(13.3.2005)
-
paascha
Není to tak dobré, jako Audition, ale není to jako spousta jiných. Je to spíš vtipné, než šokující, taková sado-maso-pissing-nekro komedie. Miikeho slabší tvář, bohužel.(27.4.2007)
-
balone
Takashi Miikeho bych nazval genialní úchyl, jak ho můžou napadnout ty podivné scény nad tím mi zůstává jen rozum stát. Tento snímek mě určitě nenechal na pochybách, že se bez okolků můžu podívat na jakékoliv jeho dílo a nebude to odpad. Doufám, že tato rodinka nebude žít v mém sousedství, ale rád se na jejich "dobrodružství" podívám znova.(20.9.2009)
-
Ketri
Taková normální rodinka po japonsku. Ale tohle už na mě bylo moc. Nebyla jsem schopná se dívat na tento film jako na černočernou komedii, bohužel nad humorem vždy zvítězila ta hrůza a opovržení.(21.4.2010)
-
bassator
Opravdový úlet roku (roků)... - 80%(12.5.2012)
-
Dr.film
Za "zvlhlou" mrtvolu a happy end.(22.11.2006)
-
Bloody13
Tahle japonská černá komedie (horor tentokrát na míle vzdálený) mě bohužel neoslovila ani přesto, že jsem se u ní vysloveně nenudil. Nejspíš mi nesedly všechny ty úchylky a sexuální deviace, které jsou tu znázorněny opravdu nevídaným způsobem. Několik minut zírat na ztopořené bradavky, z kterých mléko doslová stříká, se mi spíš hnusí. Na druhou stranu sex s mrtvolou a následným "zakleštěním" mělo vtipu na rozdávání. Tak či onak, Miike má rozhodně lepší filmy.(11.1.2012)
-
Xeelee
[Festival otrlého diváka 2009] …(12.2.2009)
-
Hunter2222
Niečo takéto bežne neuvidíte a tak isto to ani pre bežného diváka nie je. Bizarné postavy, bizarné scénny, ako keby všetko do seba akosi zapadalo a vytváralo dokonalý kontrast. Dej, ktorý na prvý pohľad nedáva zmysel, no nevyvoláva v divákovi pocit, že sa nič nedeje. Proste každá scéna vás zaujme a už čakáte na ďalšiu podivnosť, ktorú na vás režisér vymyslel. Ťažko hodnotiť takéto dielo, no nuda u mňa priestor nedostala... 100%.(23.2.2011)
-
RAPIDUS
Kdyby tenhle film postrádal jakýkoliv smysl pro humor, tak by se jednalo o pouhou úchylárnu prvního stupně. Parodický zdokumentováná posedlost novináře po senzaci. U nekrofílní scénky ve skleníku jsem malem umřel smíchy.(7.6.2010)
-
HAL
A tohle se stane z hrdého samurajského národa potom, co na něj hodíte atomovku. Mléko z Hirošimy je velmi zdravé :-) 9/10, nejvtipnější "úchylárna" jakou jsem zatím viděl.(19.9.2011)
-
seeker23
Miike je ďábel. Obzvláště ve srovnání s filmem Happiness of Katakuris je tu vidět jeho génius. Jak dokáže jít (v obou případech naprosto odlišným způsobem) až na dřeň tématu rodinky hledající štěstí. Zároveň zkoumání naprosto vážných sociálních témat (byť to tak na první pohled ale vůbec nevypadá), a přitom naprostá destrukce mezí toho, co se ve filmu "beztrestně" může.(25.6.2007)
