Konkurs

Celých devadesát minut sledujeme běžnou, psychologii nepříliš zatíženou romanci s občasnými problesky čehosi děsuplného (ten pytel sebou škubnul!). A tahle běžná romance se během závěrečné půlhodinky vyvrbí v cosi tuze neromantického, co vám vyrazí tím větší objem dechu, čím méně jste o filmu dopředu věděli. Moje smůla, že jsem toho věděl docela dost, devadesát minut čekal něco, co přijít nemělo, a na konci byl logicky zklamán. Můžu si nalhávat, že by tomu bylo jinak, kdybych netušil. Můžu taky věřit svému instinktu tvrdícímu opak a přijmout fakt, že s Takashim Miikem prostě kamarádi nebudeme (první indicií směřující k tomuto poznatku byl Ichi). Romantická část není nijak objevná, až na sestřih z konkurzu ani vtipná a při psaní dialogů musel někdo hodně vařit z vody. Námitky typu „horor nemusí mít dobrý scénář“ v tomto případě neakceptuji, protože jedině dobrý scénář by dokázal smést pochyby o samoúčelnosti brutálního kontrastu „love me“ a „love me not“ pasáží. Herci zachraňují, co se dá, Ryo Ishibashi filmem nenápadně proplouvá jako obyčejný chlápek, kterému je souzeno milovat nesprávnou ženu, Eihi Shiina dokonale klame výrazem a její druhá, temná tvář vyvolává nepříjemné chvění po těle. V tom pravém slova smyslu strašidelných scén tu žel bohu není mnoho („jídlo, jídlo!“), rozhodně málo na film, jenž má mezi žánry hrdě uvedený horor, čímž se zase dostávám k problému souvisejícímu s nesprávnými očekáváními. Ale, sakra, co má člověk potom od podobného filmu vlastně čekat? Kdyby mělo jít o romantické drama, ignoruji jej zcela. Avšak, nejenže to není romantické, ono to navíc veškeré romantické iluze krutě popírá a vrhá nás zpět na zem. Jsem pevně přesvědčen, že poslední větu, „Konečně jsem si začal vážit života“, nemyslel Miike vážně. Nebo to měla být skrytá výzva k životu v osamění, daleko od všech žen manipulujících s našimi city? Co to vůbec mělo být? Mělo to vůbec něco být? A vůbec – proč to řeším? 70% Zajímavé komentáře: mm13, Kusko.t2, wipeout (24.04.2008)

Tak to jsem si zase naběhla... a to si můžu pořád říkat, že na ty japonský horory nebudu koukat... tohle jsem ale opravdu nečekala. První půlka celkem normální film, který se však v závěru zvrhne v brutální nechuťárnu... a to jsem si myslela, že po Antikristovi už mě nic nepřekvapí. Slabším povahám rozhodně nedoporučuji. (29.05.2011)

Tenhle Konkurs jsem dostal, jako bonusový dárek zdarma, když jsem si vloni objednával nějaká nová DVD. Já dobře vím, že tam vždy šoupnou nějakou blbost, kterou by si nikdo jinak nekoupil, takže film ležel dlouho ve skříni. Z dlouhé chvíle jsem si ho po nějaké době pustil a nemýlil jsem se. Že jsou Japonci úchylní sadisti, je všeobecně známo a tady se to bohužel potvrzuje. Horor to určitě není, i když to občas má slibnou atmosféru, ale spíš je to v závěru, po nějakých devadesáti minutách, snůška několika drastických scén. A já samoúčelné násilí ve filmech opravdu nemusím. Srovnání se Saw u mě neuspěje, to byl chytrý, originální a dobře promyšlený snímek. Tohle je zbytečná nechutnost. (12.01.2022)

Opravdu podivně namíchaný koktejl velké dávky romance, špetky Lynche a vydatné porce brutálního mučení. Všechno je to skvostně natočeno i zahráno. Pět hvězdiček nedám proto, že osobně bych byl radši, kdyby celý film byl jen o seznamování a sbližování se postaršího ovdovělého Japonce s mladou dívkou... (12.08.2006)

Tak trictvrte filmu doufame, ze budeme tentokrat usetreni. Ovsem, ze marne. Reziser Miike nam ani tentokrat nic nedaruje. Ano bude to bolet pratele, a to nepredstavitelne. Prvni cast filmu je velmi vtipna (skoro jako Formanuv Konkurs), jemna az roztomila. Japonsti bussinesmani konverzuji nad sklenkou whisky, zni jazzova hudba. Nenechte se zmast. Film mi malinko pripomel atmosferu pribehu, oblibeneho spisovatele Harukiho Murakamiho je ovsem adaptaci romanu jeho jmenovce take velmi slavneho Ryu Murakamiho. Snad tedy mene mysticke, ale stale velice originalni. Ryo Ishibashi ztvarnujici hlavni ulohu je take skveli. (08.03.2007)