Gekidžóban Made in Abyss: Fukaki tamašii no reimei

Made In Abyss v anime podobě má tři složky - dobrodužně objevitelskou (tu reprezentuje Riko), mysteriózní (zastupovanou Regem) a dramaticky-horrorovou (reprezentovanou Nanachi). Riko na konci první série víceméně našla sama sebe a v tomto navazujícím filmu je přesunuta do vedlejší role, a v souladu s tím se poněkud vytrácí dobrodružný aspekt příběhu. Procházení po fantaskních lokacích a konfrotací s nepředstavitelnými životními formami je tu méně, o to víc se příběh věnuje záhadám samotné Propasti a těch, co z ní vzešli, a také ukazuje, jak děsivé věci Propast udělá s těmi, co v jejím chřtánu stráví příliš dlouhý čas (a že fyzické i psychické změny, které to místo provedlo se záporákem tohoto příběhu, Bondrewdem, jsou tedy pořádně hrůzyplné). Je to parádně nakreslená a naanimovaná podívaná, ale pro silné žaludky, opět zde dochází na brutální utrpení dětských postav, a dojde i na bodyhorrorové výjevy z těch nejhorších nočních můr, zároveň je to však tou oslavou přátelství a touhy po poznání sebe samého i světa okolo krásné. Jen jsem měl díky přeflashbackovanému scénáři chvílemi problém se zorientovat, co a kdy se právě děje, a vůbec mi v tom nepomohly některé nevysvětlené události, které se prostě staly, nebyly objasněny, ale místo zvídavého přemýšlení, co za nimi vlastně stojí, jsem spíš zůstal čumět na absenci logiky v nich. V tomhle ohledu neplatí "čím větší maglajz, tím lepší anime", přesně dávkovaný poměr tajemna a jeho odkrývání z původní třináctidílné série fungoval lépe. (25.01.2021)

Čtenáři mangy se jistojistě nemohli dočkat uzavření první části cesty Riko a Rega Propastí, která byla už nastiněná na konci první sezóny. Už po vyprávění tajemné Ozen bylo zřejmé, že "Bílé píšťalky" jsou spíš takoví místní Sedm z "The Boys" než klaďasové z řad superhrdinů a na zlovolného Bondrewda se nešlo netěšit. Ona celá ta metafora a parelela Propasti, kam se vydávají nájezdníci naplňovat svou touho po bohatství, moci, dobrodružství či lásce, aby nakonec stáli před otázkou, kolik toho obětují, je protkána celou délkou snímkou v hodně bolestné rovině. Jediné světýlko štěstí byla postava kouzelné Prushky. Oproti seriálu mi hodně chybělo ono cestování dalšími a dalšími úrovněmi Propasti, a i když je Kevin Penkin skladatelské eso, které jsem si chtěl pořádně užít, jeho hudba se vyjímala právě víc během otevřenějších a melancholičtějších scenériích živého okolního světa než mezi zdmi pevnosti. Ale v tomhle ohledu nic nehaním: Audiovizuál od Kinemy Citrus je opět na snovém levelu (úvodní květnaté pole, souboje) a scénář s režií jsou precizní, jen mám rád o něco šťastnější scény a těch tu moc nenajdete :-) O to víc mě potěšily poslední minuty šibalky Ozen. Hodně jsem se rozhodoval mezi 4* a 5* - je to přesně mezi nima, ale svět a příběh Made in Abyss mám subjektivně hodně v lásce. Subarashi! (24.09.2020)

Co jsem to do háje vlastně viděl ? Jak může to co začíná jako dobrodružství pro dětského diváka přejít přes lámání kostí k amputacím a naprosto děsivému body horroru ? Co se sakra děje v téhle příšerné pekelné díře do které vede jen cesta jedním směrem ? A jak to mám sakra objektivně hodnotit ? Jaký je tohle vlastně žánr ? Pro koho je tohle určeno (děti to asi nebudou) ? 50% protože prostě nevím jestli dát odpad nebo plnou palbu. A přesto rozhodně chci zkouknout druhou řadu seriálu. (13.03.2023)

Bohužel se naplno potvrzuje podezření, které se u mě dostavilo už při sledování posledních epizod seriálu, že sestup do propasti Abyssu není ani tak objevováním fantastického světa, ale spíš nořením se do hlubin choré a úchylné mysli sadisty zafixovaného na děti. Podivuhodný fantasy svět se někam ztratil, tohle dobrodružství je jen hrůzná návštěva v pokusné laboratoři doktora Mengeleho. (11.05.2021)

Jako sushi,buď to budete milovat nebo to zavrhnete. Kouzelný svět s ještě víc kouzelnými postavičkami které na sobě emočně lpí. Ale za tou krásnou a roztomilou fasádou se skrývá pokřivený svět plný zrůdnosti, posedlosti a bestiality. Na zlomy a twisty které zde potkáte ať už v seriálu nebo zde v celovečerním snímku si můžete připravit asi troje nepromokavé spoďáry a dvě krabice papírových kapesníčků (doporučuji rodinné balení). Nenechte se zmýlit obálkou a kresbou neb to šílenství je schováno ve stínech a hlubokých zákoutích, opravdu se nejedná o rodinný biják. Z kinematografického hlediska pak můžeme vyzvednout animaci a hudební doprovod který opravdu sedne do každé scény. Z dějového hlediska pak můžeme říct že to má pomalý rozjed a pak vám to rejpne duši, takže asi tak. Je to tak hodina co jsem to dokoukal takže jo jsem ještě plnej...dojmů. Good Luck. (21.04.2022)