Vše o mé matce

S Pedro Almodóvarem to mám hodně těžké. Jeho filmy na mě často působí jako příběhy vytržené z telenovely, akorát jen zpracované nebývale artovým způsobem. Režisérův oblíbený svět plný transvestitů a homosexuálů mě míjí, problémy jeho postav jsou mi často vzdálené a když tento svět navrch ještě zkombinuje se světem feťáků a prostitutů, které vykresluje tak pozitivním způsobem coby dobrosrdečné oběti, ocitáme se teprve na vzájemně odlišných vlnových délkách a nerozumíme si. Navzdory tomu musím uznat, že Vše o mé matce je snad nejlepším Pedrovým filmem, co jsem zatím viděl a to z několika důvodů. Formální zpracování včetně barevné stylizace, hudby a vizuálu je zde úchvatné. Výjimečně jsem se v Almodóvarově filmu sektal se sympatickou postavou, jakou představuje ústřední silná ženská hrdinka – matka po ztrátě syna, v podání Cecilie Roth. Místy jde tudíž o velice silný film, s nejednou skvělou a působivou scénou, který mě i v něčem zasáhl, jindy se objevuje i kousek vtipu. Bohužel režisérova záliba v transvestitech, jeho vnímání světa i celý telenovelově laděný scénář způsobily, že ke konci už jsem nedokázal udržet o příběh a emoce z něj vždy plný zájem a celkový dojem mám rozporuplný. Po 4 viděných filmech mám už plně jasno, Pedro Almodóvar točí zkrátka pro jinou cílovou skupinu. [70%] (30.12.2022)

Teatrálně vykroucené, nespoutaně melodramatické a překotně barevné... Almodóvar o životě jako o hraní rolí, rolí matky, rolí ženy, rolí muže – inteligentní a konzistentní útvar s charakteristicky vláčným rukopisem (kolik pro Španěla znamená hudba Alberta Iglesiase!). Queer film, který se ale vůbec neuzavírá před majoritou. Osobně si s jeho místy až komediální stylizací nevím rady. Připadá mi, že z oné hypersenzitivity mateřských peripetií si Almodóvar tropil šoufky v Rozervaných objetích. Ta jeho sebereflexivní škraboška intelektuála je mi asi o chlup bližší než pastelový jemnocit Vše o mé matce. (08.02.2010)

V zásadě mám Almodóvarovy filmy rád, ale tady jsem se španělským mágem neprotnul. Příběh mi nesednul, nepochopil jsem, co tím chtěl autor říct a proč se některé postavy chovaly tak, jak se chovaly, navíc některé z nich byly tuze protivné. Jediným paprskem byla tradičně Penélope Cruz a její postava dokázala chytit za srdce. (23.07.2017)

Bůh stvořil Almodóvara a Almodóvar pak stvořil ženu. Tak to nějak určitě muselo být. Tento španělský znalec, zastánce a obdivovatel něžného pohlaví je režisérský génius s jemným citem proměnit rozporuplnost lidského bytí v emocionální, vizualni poezii. V každém snímku je ukryta čistá, nezředěná pravda o kráse, bolesti a ironii života. Todo sobre mi madre je pro mě vrchol jeho tvorby a tento klenot se důkladně vsákl každým mým pórem až do úplného nitra a zanechal tam trvalé stopy. (14.12.2010)

Důkladná sondáž do nitra ženské duše. Mužské postavy mají buďto ženská těla nebo prázdné hlavy. Již naprosto chápu, proč se Almodóvar věnuje raději ženským postavám, jednoduše jsou zajímavější a jak naznačuje i řešení závěrečných titulků – nevybarví se tak rychle jako muži. Pokud by nějaký režisér měl dostat patent na analýzu ženských duší, pak jedině Almodóvar. Můžete namítnou, že já, osoba mužského pohlaví a heterosexuální orientace, to nedokážu posoudit, ale mohu věřit, že se podobné ženy v podobných situacích cítí podobně. Vše o mé matce je filmařsky vyzrálou španělskou telenovelou, která se nebojí o věcech nejenom mluvit, ale také je - se vší maškarádou - ukazovat. 80% Zajímavé komentáře: Amarcord_1, NewManicK (27.09.2007)