Cesta

Naprosto jasné poselství, které je zřejmé i po tolika letech. Střet dvou kultur, civilizací, světů, ono to vyjde vlastně nastejno. Na jedné straně bezstarostný, městský život, na straně druhé, nádherná, divoká a nespoutaná příroda. Je jen na Vás, na jakou stranu se dáte a jaký život budete žít. Zní to velmi jednoduše, ale realita bývá mnohdy jiná. Poslední scéna to vystihuje naprosto přesně..... (22.03.2015)

Kto pozná ROEGovu tvorbu 70-tych a prvej polovice 80-tych rokov, vie, že jeho naračné štruktúry kombinujú akúsi hlavnú tradičnú líniu s rôznymi vedľajšími výpoveďami a psychedelickými snovými výjavmi. Štruktúra ako celok vo výsledku nie je jednoznačne identifikovateľná a popísateľná. Núti Vás premýšľať, kombinovať a hľadať akési nadčasové posolstvo. WALKABOUT som narozdiel od PERFORMANCE, TERAZ SA NEPOZERAJ či MUŽA nikdy nevidel. O to viac som bol nadšený po jeho zhliadnutí. Navyše AUSTRÁLIA má jedny z najkrajších exteriérov na svete (rovnako mi imponoval aj exteriér JENNY AGUTTERovej). Tiež by som rád poďakoval ZÓNAovi, ktorý tento film hrdinsky priniesol na náš DVD trh. (20.8.2007) (20.08.2007)

Nevzpomínám si na film, který mne svým neočekávaným vyústěním (včetně náhlého otevřeného konce) tak zklamal a na druhé straně právě tímhle zklamáním současně nadchl a zasáhl. Ono ne každé přínosné poznání je současně vždycky radostné... Cesta mohla zůstat napínavým dobrodružným filmem o dvou dětech v divočině, mohla se vydat mysteriózní linkou s odhalením příčiny a detailů kolem jednoho tragického incidentu, ale ona se rázem promění ve filosofické dílo, jehož obsah se již netýká jenom pár fiktivních jednotlivců. Měli jsme dlouze před očima divokou přírodu, toužili jsme (snad i mnozí z nás diváků) spatřit po čase zase moderní civilizaci. My cíl této své touhy úspěšně dosáhli! Jenomže co dál? Kudy jít teď? Z lidumilné přírody zase zpátky do světa, kde otec nezletilých dětí byl schopen během jakéhosi špionážního úkolu spáchat sebevraždu? Kde již i pohozená konev před domem se stává přísně nedotknutelným soukromým majetkem jedince? Kde před očima máme místro stromů a zvěře tentokrát údolí zrezavěných vraků? Nicolas Roeg nám myšlenku prokletí moderní doby sděluje pro někoho možná až příliš jasně a okatě, nicméně sděluje jí pro nás všechny včetně dětí. Nenabízí konkrétní východisko, ale zasahuje poznáním skutečnosti v nečekanou chvíli a vybízí k přemýšlení. Tento krásný film s jedinečnou atmosférou, v hlavní roli s dvěma dětmi a jedním australským domorodcem, mne nadchl víc, než všechny ty trháky s hollywoodskými hvězdami. 100% (Viděno v rámci Challenge Tour: "30 dnů se světovou kinematografií" 2020) (05.03.2020)

Pěší road movie o návratu dvou sourozenců zanechaných uprostřed australské buše do civilizace. A je takový návrat vůbec možný? Zvlášť, když je cesta dlouhá. Krásná Jenny Agutter (kterou režisér neváhal svléknout a pak dlouze zabírat při koupeli) a režisérův syn Luc se totiž na téhle pouti samozřejmě změní. Výborná kamera maluje poetické obrazy, k tomu hraje skvělá hudba Johna Barryho, prostě paráda! (14.07.2008)

Roeg hypnotizuje svojho diváka nielen obrázkami divokej prírody (a Agutterovej), ale možno najviac práve asociatívnou montážou a strihom ako takým, takmer v každej scéne a sekvencii. Myslím že táto cesta svojich hrdinov ovplyvnila pozitívnejším spôsobom, ako českú partičku s trabantami. Človek je už raz a navždy odkázaný na život v civilizácii, treba sa s tým zmieriť, preto je táto cesta dvoch súrodencov iba dočasná, ale navždy meniaca ich charaktery a pohľad na svet. Film, ktorý si budete radi púšťať v piatok večer po každom pracovnom týždni strávenom v sklenenej administratívnej kocke. (30.03.2018)