Režie:
Nicolas RoegScénář:
Edward BondKamera:
Nicolas RoegHudba:
John BarryHrají:
Jenny Agutter, David Gulpilil, Luc Roeg, John Meillon, Barry Donnelly, Hilary Bamberger, Carlo ManchiniObsahy(1)
Dívka a chlapec (jména se nedozvíme a nejsou důležitá) se jednoho dne vydávají autem se svým otcem na piknik do pustiny. Tam dojde k překvapivému zvratu. Poté, co se otec pokusí své děti zastřelit, obrátí zbraň proti sobě a zapálí auto. Sourozenci se pak vydávají zpátky do civilizace. Pro děti vychované ve městě to není snadná cesta. Nebýt toho, že se k nim později připojí domorodý mladík, není jisté, jestli by přežili. Onen mladík právě podstupuje dlouhou zkoušku dospělosti, během které se o sebe musí postarat úplně sám a přežitím v divočině dokázat, že už patří mezi muže. Dvojice sourozenců tuto zkoušku částečně absolvuje s ním tím, že jsou oba nuceni změnit své postoje, návyky i intuici. Na dívce vidíme, jak se učí přebírat odpovědnost a jak začíná chápat své ženství, na jejím bratrovi zase to, že se v něm už rodí budoucí dospělý muž, schopný komunikovat a rozhodovat se. (ČSFD)
(více)Videa (1)
Recenze (82)
Zvláštny, sčasti kontroverzný film. Úplne by postačila aj jednoduchá zápletka o hľadaní cesty zpäť z buša do civilizácie. Tvorcovia sa ale snažili o filozofický presah a ten to miestami dokafral. Prirovnávať divočinu k nahote a bezstrarosnosti a civilizáciu k brutalite, nude a bezzmyselnosti je scestné. Nepochopil som ten úvod, kde otec rodiny si vyšiel na výlet a potom začal ostreľovať vlastné deti, aby sa následne odbachol sám. Pod spracovanie sa podpísala aj nízkorozpočtovosť. Nadhodnotený film. ()
Když už nic, tak symbióza přenádherné jezerní scény s úchvatnou hudbou mi nedá na Walkabout zapomenout... a přitom se mi jistě vybaví i ten šílený rozpor mezi člověkem vzešlým z přírody a člověkem vzrostlým z betonu - ve stejném čase, na stejném místě... jinak je ale snímek poněkud vyčpělý. ()
Poprvé jsem film viděla v raném dětství, kdy na mě silně zapůsobil. Moje cedníková paměť bohužel tenkrát kromě tohoto dojmu vymazala všechny faktické údaje včetně jeho názvu (měla jsem ho spojený se jménem "Cesta", ale pod tímto názvem byl nedohledatelný) a jména režiséra. Od té doby jsem ho několikrát neúspěšně zkoušela hledat, ale až teď jsem ho úplnou náhodou zhlédla podruhé. Zážitek byl znovu neskutečný. Krásná hudba Johna Barryho, v závěru verše A. E. Housmana...vskutku výjimečné dílo. ()
Naprosto jasné poselství, které je zřejmé i po tolika letech. Střet dvou kultur, civilizací, světů, ono to vyjde vlastně nastejno. Na jedné straně bezstarostný, městský život, na straně druhé, nádherná, divoká a nespoutaná příroda. Je jen na Vás, na jakou stranu se dáte a jaký život budete žít. Zní to velmi jednoduše, ale realita bývá mnohdy jiná. Poslední scéna to vystihuje naprosto přesně..... ()
Po návrate do civilizácie dievčina uväznená v sklobetónovej kancelárii spomína: Koľko za tých pár dní zažila dobrodružstiev a krás, raz by sa tam iste rada vrátila. Veď teraz bude v tej kobke preberať papiere až do staroby. Už nikdy toľko nezažije. Prečo sa vôbec vracala? Čo nás na divočine tak priťahuje? Patríme do nej. ()
Galerie (78)
Photo © 20th Century Fox
Zajímavosti (9)
- Báseň recitovaná na konci filmu je 40. část se sbírky "Mladík ze Shropshiru" od A.E. Housmana. (ČSFD)
- Zo zápletky predlohy z roku 1959 zostal iba základ, teda dve biele deti a Aboriginec v austrálskej pustine, to ostatné sa mnohých smeroch liší. (classic)
- Tanec černého chlapce, po kterém spáchá sebevraždu, slouží k námluvám. Sebevražda byla tedy výsledkem odmítnutí. (bery71)
Reklama