Štěstí

Joy, Trish a Helen, tři sestry, které nemají příliš štěstí na lásku a partnery. Trish je sice na první pohled šťastně vdaná, ale její muž, psychiatr, trpí tajnými pedofilními sklony, které si ukájí na spolužácích svého syna. Joy má naopak smůlu hned od začátku - její přítel se po rozchodu zhroutí, a spáchá sebevraždu. Navíc se do ní zamiluje ruský student angličtiny, ale ani jeho úmysly nejsou úplně čestné. A Helen se musí ubránit chtíči svého souseda, který se ukájí oplzlými telefonáty na náhodná telefonní čísla... To jsem se jednou necítil úplně ve své kůži, a říkal jsem si, že nějaký veselý film, by mne mohl z podzimní deprese trochu vytáhnout, a tenhle svým názvem napovídal, že by mohl být ten pravý. Pokud mne ale tento film něčím potěšil je to, že i taková podzimní deprese, i cokoliv jiného co vás potká, není tak špatné jako to, co hrdiny tohoto filmu. Na co kdokoliv z nich sáhne, to se pořádně podělá - navíc nikdo z nich není úplně tak normální (a když už je vcelku normální, tak má smůlu na nenormálního partnera). Po filmové stránce se mi ale film zase docela líbil, herecké obsazení vcelku ucházející (sympatická Jane Adams, odpudivý Phillip Seymour Hoffman, krásná Lara Flynn Boyle a další), dialogy (rozhovor otce se synem o masturbaci i své úchylce, rozhovor v kavárně) a tak celkově... (11.10.2013)

"Zdá se, že vše co jsem kdy chtěla, jsem nikdy neměla. A tak není divu, že život mě smutnou nechává. Kdepak jsi, štěstí? Hledám tě už staletí. Co jsi zač, štěstí? Já nemám ponětí. Štěstí, proč se mi stále vyhýbáš? I když jsem v koncích a život nic dobrého nevěstí, netroufám si skončit s mým hledáním štěstí. Kdepak jsi mé štěstí." To zpívá v jednom momentě Joy a na konci filmu bych jí poradila, ať si rychle sbalí kufry a odletí ho hledat jinam. Jinak já a moje pocity vzhledem k viděnému jsou zase dost ambivalentní, protože o průměrný snímek přece jen nejde, ale těch nechutností tam bylo na můj žaludek docela dost. Je to až příliš děsivé a drsné zrcadlo naší doby a lidská zvrácenost začíná mít k mému smutku zelenou. Těch pár úsměvných a absurdních chvilek tam bylo moc málo, takže když vystříhám všechny ty úchylárny, jsem ochotná jít i na tu čtyřku, ale už ho nechci vidět ani náhodou. (10.11.2013)

Tak toto už v triezvom stave nemôžem označiť za dobrý film! Áno, ľudia majú úchylky, ale toto bola kompletná psychiatria. Tým pádom, aj keď to bolo scenáristicky vybrúsené skvelými dialógmi, nahustením príliš veľa rôznych krajných životných situácii, sa to pre mňa stávalo bizarne komickým, ku koncu priam nedôveryhodným panoptikom. Kým v Palindromoch a Storytellingu mi imponovala Solondzova "úprimnosť", tu sa, zdá sa, sa jej už začínam prejedať. Dúfam, že autor sa nám pokúša zdeliť svojim dielom nejakú ideu (zatiaľ netuším akú). Ak tomu tak nie je a jeho cieľom je len podať "jasnú správu o konci sveta", čo s tým, ja ako divák mám robiť? Zvracať, kochať sa, byť netečný? Alebo všetko naraz? (14.09.2011)

Konverzačná komédia o domnelom a skutočnom šťastí troch sestier, ich rodičov a ľudí, ktorí sa pohybujú v ich okolí si neberie servítku pred ústa a ukazuje naplno obsesie a skryté perverzity navonok obyčajných ľudí. Patria k sporiadane žijúcej strednej vrstve – teda najpočetnejšej, určujúcej verejnú mienku a hranice korektného správania. Možno práve správanie podobného štýlu vedie súčasnú dobu k takému vykĺbeniu z pántov, kedy rozpory medzi túženým a skutočným sú tak veľké a skutočné pohnútky tak neskutočne úchylné. Spôsob zachytenia doby akí zvolili tvorcovia, považujem za pomerne vydarený a skláňam miernu poklonu, za komédiu nielen baviacu ale aj smutne poučnú. (03.08.2004)

Todd Solondz je pro mě objev. Výborně napsané dialogy, výborné okamžiky - Happiness je nekonvenčnost sama. Solondz se nebojí vlézt do zaječí nory a vytahuje na nás takové věci, které nikde jinde neuvidíte (alespoň v americkém filmu). Konec je "přetáhlý" ve smyslu "kam až scénárista může zajít" (ano, ta scéna se psem je vyloženě nechutná). Nicméně Happiness je neskutečně originální film, ve kterém je spousty silných filmových okamžiků a já se rozhodně vydám po dalších filmech Todda Slondze. 80% (02.07.2008)