Meky

Já se toho nebojím, já to napálím, u mě za plný počat. Je to takové vyprávění staršího pána o době, kterou já si pamatuju jako špunt. Začátkem osmdesátek už zářil a já teprve tahal kačera a v druhé půlce osmdesátek jsem byl teprve na základce. Poslouchali ho spíš moji rodiče, s otcem jsou vlastně vrstevníci. Nikdy jsem si nekoupil žádnou jeho desku, protože pro mě rockera to byl spíš "měkoň", ale on má prostě dobré písničky a vždycky měl. Prostě v těch osmdesátkách byly pro mě v kurzu víc kapely ze Slovenska jako Elan, Team, Tublatanka. ALE byl jsem za posledních 5 let dokonce 2x na jeho koncertě a je to showman, bavilo mě to. Pro lepší pochopení některých zde zmiňovaných věcí je dobré shlédnout obě řady dokumentu ČT PopStory. Sedmdesátky s Modusem, osmdesátky s Limitem, pak od roku 1990 uváděl Thytmick atd. atd. Miro Žbirka je zvláštní tím, že pořád jede dál a i jeho novější písničky hrají komerční rádia, hraje je televize, prostě vejdou ve známost. Kapely jako Team a třeba i Olympic, oni taky stále koncertují, ale lidi na ně chodí proto, co udělali před 30i lety nebo ještě dřív. Dokument taky zachytil část jeho soukromí, nejsou tu vidět ani fotky jeho rodičů , jen info, že se seznámili za války v Anglii, zmínka je jen o jeho předčasně zesnulém bratrovi Jasonovi v roce 1969. Jeho první manželka tu taky nijak nefiguruje, ale jeho první dcera se tu objeví. Krátce se tu objeví i jeho druhé 2 děti a druhá manželka, která je vlastně takovou jeho múzou a kupodivu je s ní už od osmdesátek, kdy za ním přišla jako fanynka. 9/10 (02.01.2021)

Umenie k sebe vždy ťahalo pošukov, magorov, bláznov, polobláznov a čudákov. Ale aj talentovaných a prekvapivo skromných, pokorných, civilných ľudí, ktorí paradoxne čím boli slávnejší, tým sa na menej hrali, proste boli sami sebou. A taký bol aj Meky. Ono je zaujímavé, že sa z tohto dokumentu vlastne ani veľa nedozviete. Vlastne premýšľam, či to vôbec je dokument, alebo niečo iné. Beztak trvá krátko (80 minút s titulkami) a mnohé minúty z toho vypĺňajú pesničky alebo scény, v ktorých Meky skôr mlčí, než hovorí. Čo paradoxne vydá za viac slov, než keby mal 80 minút nonstop hovoriť. (28.12.2023)

Oproti jiným dokumentům, které často vznikají z důvodu životního jubilea nebo naopak úmrtí známé osobnosti, vznikl tenhle film v podstatě náhodou. Když režisér Šafránek hledal hudbu do svého předchozího snímku, oslovil Miroslava Žbirku a v podstatě tak objevil jeho tvorbu (čemuž se ani nechce věřit, vzhledem k tomu, že Šafránek vyrůstal v 80. letech, kdy byl Žbirka na vrcholu kariéry). Portrét jednoho z nejznámějších slovenských hudebníků sestává z velkého množství archivních záběrů, které doplňují nově natočené Mekyho výpovědi. Obrazů ze současnosti bohužel není mnoho a většina z nich se odehrává u zpěváka v domě nebo na zahradě. O jeho kariéře promluví také několik současných nebo bývalých spolupracovníků, hodně ovšem zamrzí fakt, že se v dokumentu neobjeví Marika Gombitová. Režisér se zpěvákem sice na besedě po promítání svorně tvrdili, že jsou s Marikou v častém kontaktu, její neúčast na projektu ale působí přinejmenším zvláštně. V souvislosti s tímto nedostatkem musím zmínit také trochu slabší informační hodnotu celého filmu. Pokud neznáte postavu a osud Mariky Gombitové, z dokumentu se o něm nic nedozvíte. Cílovou skupinou jsou zcela jednoznačně diváci středního věku, kteří zažili dobu, o které snímek vypráví, a kteří se orientují v historii československé populární hudby. Sama tedy tyto parametry nesplňuji, na druhou stranu ale nějaké vědomosti o naší populární kultuře mám a znám i několik Žbirkových písní. Film byl relativně svižný, nenudil a třeba hned jedna z prvních scén (zpěv slavné písně Atlantida nastříhaný z archivních i současnějších záběrů) mi způsobila příjemné mrazení. P. S. Čtvrtou hvězdičku jsem v podstatě vytlačila za ty dva roztomilé kavalíry, přiznám se bez mučení. (21.07.2020)

Náhodou velmi příjemně natočený dokument o Nemodernom chalanovi, ze kterého se dovídáme solidní množství zajímavostí, což je u žijícího umělce vcelku neobvyklé. Samozřejmě zarytý fanda bude v obraze a bude si spokojeně libovat, divák nebo posluchač, který Mekyho zná vlastně celý život a nikdy mu nevadil, kterého spolehlivě rozcítí Balada o polných vtákoch se s chutí nechá potěšit obdivuhodnými úspěchy nenápadného kluka s brýlemi, který anglické geny nezapře. Fajn retro záběry, bratislavské Véčko potěšilo, tam to byl ve své době muzikantský pupek světa, o tom něco vím. Nadstandardní kvalita dokumentu, výborná režie. V kině pěkné. ...nahrát desku ve studiu na Abbey Road s partičkou fenomenálních muzikantů od McCartneyho? Tož tak to je věc. A co se týče původního Modusu, to byla taky šleha. Kde jen mám ty poděděné desky.. Úsmev- to je šanca premenená! (11.08.2020)

Jednoducho legenda. A dobrý dokument s ohromným množstvom archívnych záberov, či už súkromných, klipov alebo rôzneho zákulisia. Naviac bola so Žbirkom pri dokumente práca asi o niečo ľahšia, pretože ani nepotrebuje otázky a dokáže rozprávať aj hodiny vkuse. Vidno to vo filme, pretože na konci rozhovoru v záhrade sa zotmelo. –––– Bude vám to fakt na niečo? Nehovorím blbosti? Ja totižto vôbec neviem, či som inteligentný alebo nie som. (27.12.2020)