Meky

Měl bych začít asi tím, že nejsem Mekyho fanoušek, neznám Mekyho život a téměř nenávidím slovenskou pop music :o). Ale odpuštěno. Po skouknutí tohodle dokumentu mu zkusím dát šanci a nějakou tu best offku si poslechnout. Páč tenhle chlapík to nebyl jen takovej "srágora" jako u nás Goťák a ostatní, tenhle si uměl vymejšlet vlastní songy, což bylo v tý době hodně nadčasový... Otázka je, esi ty písničky vydržím aspoň hodinu. Jasný, jeho největší hity zná uplně každej, sice nevím, co se tam zpívá, ale melodie je jasná. Svůj osobní názor na Mekyho se výrazně vylepšil, ale pochybuju, že se změní můj osobní na slovenskou music :o). RIP každopádně! (07.12.2021)

Další z bezpočtu českých dokumentárních portrétů natočených s neskrývaným obdivem a úctou k natáčené osobnosti. Absence kritického odstupu přitom není nijak reflektována. Filmem prostupuje vděk režiséra za to, že jej Žbirka vpustil do svého soukromí. Na oplátku v něm víceméně chybí konfrontace, nesouhlasné názory či snaha lépe pochopit sporné a nepříjemné kapitoly životního příběhu dotyčného.___Meky je dynamickou a nostalgickou změtí nových a archivních záběrů, natáčených na různé formáty a doprovázených málokdy utichající hudbou. Poněkud uspěchaný a nesoustředěný film ze všeho nejvíc připomíná videoklip, pro nějž je prioritou neztratit rytmus, nikoli lépe pochopit člověka, o němž vypráví. Ležérní projev Mira Žbirky, který si za všech okolností zachovává nadhled a neztrácí humor, se tak odráží v celkovém pojetí. Film protagonistu ukazuje výhradně takového, jak se sám prezentuje, přijímá a stvrzuje jeho veřejnou image. Citlivější témata, jejichž rozebírání je Žbirkovi viditelně i slyšitelně nekomfortní („Zle sa mi o tom hovorí“), jsou vždy jen naťuknuta.___Detaily Žbirkovy mlčící tváře, opakované tak často, až pozbývají schopnosti sdělit nějakou emoci a začínají plnit čistě rytmizační funkci, filmu chybějící hloubku dodat nedovedou. Šimon Šafránek se živou kolážovitou formou sice vyhnul vybudování nevkusného filmového pomníku nicméně zůstává na povrchu a mýty o životě a kultuře v „konsolidované“ společnosti pozdního socialismu se bourat nesnaží.___Jde samozřejmě o zcela legitimní přístup, odrážející možná nejen pokoru režiséra vůči populárnímu hudebníkovi, ale také preference diváků. Na velikány socialistické a normalizační (pop)kultury chceme vzpomínat v rámci zavedených postkomunistických narativů o umlčovaných umělcích a restriktivním režimu, kde pro vyjednávání s mocí nezbývalo mnoho prostoru. Podřídit se a nevzdorovat bylo v pořádku. Takto zjednodušující a v něčem konejšivý, individuální morálku a zodpovědnost netematizující pohled na předchozí dekády možná nejlíp odpovídá tomu, jak chceme jako národ vzpomínat na nedávnou minulost. 50% (01.01.2021)

V dobe vzniku mi prišlo divné, prečo robia o Žbirkovi dokument keď nemá ešte ani 70 rokov. No dobre, že ho spravili nakoniec. Meky tu dopĺňa rozbor jeho života, cez svoje názory, pocity a skúsenosti. Spracovanie tohto dokumentu sa mi dosť páčilo. Tie skoky do minulosti s výstrižkami určitých televíznych programov z čias minulých boli fajn. Vidieť ako daná doba vplývala na Žbirku bolo zaujímavé aj s komentármi jeho kolegov a priateľov. Ocenil by som možno trocha dlhšie spracovanie, ale aj tak som s výsledkom spokojný. Miro Žbirka bol skrátka jedinečný ako sa dokument snaží povedať a jeho piesne tu s nami budú určite ešte veľmi dlho aj po jeho smrti. (13.11.2021)

Hm, pár týdnů po smrti Mekyho a moc ve mně dokument žádné silnější dojmy nevydoloval. Miro si povídá o všem možném, ostatní hudebníci zase o něm. Emotivnější chvilka přijde při nehodě Mariky, ale tím jejich společné osudy skončí a víc se nedozvíme. tedy jediný moment, kdy jsem začal být zvědavý a nebyl dál rozvinut. Nějaké zajímavé informace o samotném Mekym se divák dozví, ale asi by mi stačilo si přečíst stránku na wikipedii. nakonec tak nejpříjemnější byly titulky, kdy zazněla celá Atlantýda. (24.11.2021)

Celkem dost informací o soukromí umělce, který stvořil velké hity a komunistům před nosem šířil západní moderní styl hudby. Trocha nostalgie a nadhledu. Pěkná historka jak se seznámili Mirovi rodiče když otec jeho budoucí matce Angličance v hospodě omylem vypil sklenku. Ta pak přijela do Československa, aby se vzdala kvůli rodině svobody. Žbirka má přirozené osobní kouzlo a milý klukovský humor. Pobavilo mě třeba když odpověděl na námitku „moc kecáš“ „díky za pochvalu“. Chvíle týkající se autonehody kolegyně Mariky Gombitové jsou smutné, stejně tak ztráta Žbirkova bratra a kvůli kariéře malá péče o jeho dceru. Je zde dosti archivních materiálů i dobových hvězd jako Peteraj nebo Lučenič. Peteraj mluví o tom, že Miro nikdy nebral žádné drogy. Ve finále plná hala diváků, ale dokument nikdy nepřekročil hranici nekritického medailonku. (31.01.2021)