Nebe a země

Celý snímek na mě působil dojmem, jako kdyby byl z jiného vesmíru. Jakožto zdejší největší odborník mohu říct, že tohle se Oliverovi hodně povedlo. Z nějakého záhadného důvodu mě to celé velice intenzivně emočně zasáhlo, což se už proklatě dlouho ničemu nepodařilo. Dokonce se přiznám, že mi v závěru ukáplo i tři a půl slz. Strašně je mi sympatické, že se Stone dokáže koukat na určité události z trošku jiného pohledu, řekl bych z takového více lidského pohledu a soustředit se tak na skutečné problémy. Po mnoha filmech o válce z Vietnamu, jsem si ji snad poprvé mohl prohlédnout z pohledu lidí, kterých se dotkla ze všech nejvíce. Obzvlášť musím pochválit hudbu pro mě nepříliš známého Kitaró. Hudba byla naprosto božská a jsem si jistý, že posunula snímek o několik úrovní výš. Dost mě překvapilo, jak celým filmem proplula Hiep Thi Le, a to takřka bez hereckých zkušeností. Strašně mi sedlo do noty buddhistické pozadí snímku. Skvěle se prolínalo s hrůznostmi války. Neskutečně se mi líbila spousta vyřčených myšlenek. Opravdu neobyčejně přínosný a neskutečně lidský film. Myslím, že Oliverova matka, které film věnoval, může být na syna právem hrdá. Skvělý film s naprosto kouzelnou atmosférou, který nejsem schopný ani za týden plně vstřebat. (21.06.2018)

Úžas, to je první slovo, které mě po shlédnutí tohoto filmu, "natočeného podle skutečných událostí", napadne. Američané točí film o traumatech, které sami způsobili. Proč tato historická fakta, kdy roky se pokouší porazit Vietnam, a nedaří se jim to, a Vietnamci zasluhují obdiv, tak dostávají všechny možné formy "továrny na sny"? Divák se stále chytá.... Ať už jde o tenhle sentimentální a moralizující film, o mezilidských vztazích, a moudrech, anebo o akční filmy pro chlapáky a chlapačky. A přece mě to mírně pobavilo, protože to se nedá jen tak vymyslet.... Heaven and Earth 1993 (06.08.2015)

Jak vidno, filmy Olivera Stonea nejsou příslibem zábavy pro nejširší divácké masy. Pozornost tentokráte soustředí na skutečný příběh mladé Vietnamky, jejíž život nepříjemně poznamenala vietnamská válka. Bezhlavé zabíjení, znásilňování i trýznění; prodej vlastního těla, aby bylo co do krku. Protiválečné drama se řadí do Stoneovi volné vietnamské trilogie. Poprvé do nechvalně známého konfliktu vrtal z pohledu amerického pěšáka přímo ve válečné vřavě, následně skrze traumatické odezvy mimo bitevní pole, nyní dává lekce z pohledu místních vesničanů. Heaven & Earth se vyznačuje citlivou režií, „obtížný film obtížného autora“ zprvu vůbec neregistrujeme – poetickou kamerou (kameraman celé trilogie Robert Richardson) sledujeme filmařsky vděčné lokality a fakt, že válka nekončí posledním padlým vojákem. Tommy Lee Jones tu představuje právě druhý pohled, coby psychicky zlomený veterán, který si nedokáže najít místo v životě. Stoneovo moralizování v druhé „San Diego“ polovině se tak stává zbytečně roztříštěné a surové, příběh ustupuje. Heaven & Earth utržila v amerických kinech pouhých 6 milionů dolarů (vedle takřka 140 milionů dolarů za Četu – ta paradoxně stála 6 milionů dolarů) a krom jiného strhne i hudební složkou (Kitaro). Důstojné rozloučení s letitými bolístkami, ale pro třikrát to stačilo!! 75%. (18.03.2009)

Po famózní Četě se Stone znovu vrátil do Vietnamu, aby zúročil své osobní zkušenosti s vietnamskou válkou. Tentokrát se pokusil zachytit válečný konflikt očima civilisty - mladé dívky z venkova, jejíž rodina je ohrožována tlakem z obou stran: loajalitu si žádá vláda i Vietkong a v zájmu vítězství dokáží postupovat naprosto bezohledně. Stone se přes své levicové přesvědčení dívá na Vietkong bez iluzí a ukazuje surovou realitu války z pozice těch, co nemají kam ustoupit a jak se bránit. Vietnamská část šlape jako hodinky, režisér se tady pohybuje na jisté půdě, využívá exotickou krásu vietnamské přírody i osobitý půvab hlavní hrdinky v podání Hiep Thi Le. Milostná romance, kterou prožije s americkým poddůstojníkem, je taky fajn, určitě i díky charismatu Tommy Lee Jonese. Melodramatické prvky, na které jsem většinou citlivý, mi tentokrát vůbec nevadily. Problém je v tom, že film neúspěchem americké intervence nekončí, Stone své hrdiny nechá odcestovat do Ameriky. Obě části filmu si ale spolu vůbec nerozumí. Americká zaujímá výrazně menší část, je uspěchaná, zkratkovitá a emočně nepřesvědčivá. V centru Stoneovy pozornosti sice stojí tatáž hrdinka, ale z psychologického dramatu se náhle stává feministický manifest, který se s předchozím válečným dramatem tak nějak tluče. Přesto nechávám 4* a 75 % celkového dojmu, protože 2/3 filmu jde o pětihvězdičkovou záležitost. (19.06.2017)

režisér stone sa opäť raz vracia k jednej z najfrekventovanejších tém svojich filmov - vietnam a jeho dopad na životy ľudí. už ju rozobral z pohľadu veterána, z pohľadu amerických vojakov priamo v akcii a teraz si za uhol pohľadu zvolil drobné vietnamské žieňa z partizánskej osady. film disponuje silnými dramatickými scénami a zvratmi (pokus o samovraždu s brokovnicou, mučenie) veľmi pekné obrazy a scény zvládnuté s vysokou dávkou technickej zručnosti a nadpriemerné herecké výkony. snaha preniknúť do ázijskej filozofie je miestami iba snahou američana nadšeného týmto fenoménom a preto niektoré myšlienky vyznejú dosť zvláštne, občas sa však pán stone priblížil nebezpečne blízko k tomu, aby zopár vecí vyobrazil celkom vierohodne. ale predsa sa len ukáže, na ktorej strane pacifiku kto stojí - pretože jedna z najlepších pasáží filmu bola neskrývane ironicky natočená pasáž príchodu a oboznamovania sa Le Ly s Amerikou. Nuž - stone má aj lepšie filmy, to je pravda, ale tento ma tiež svoje neodškriepiteľné čaro a kvalitu. Skoro 4* (01.08.2006)